Landa o Tajemství mlčí, aby ho nemusel přejmenovat na Prozrazené.

Host (Daniel Landa): Hezký den. Chtěl jsem říct hezký večer, ale pak mě napadlo, že není večer.

Moderátor (Vladimír Kroc): No, tak jak to kdo vezme. Pro někoho je to třeba ráno, 12:32. Daniel Landa se narodil 4. listopadu 1968 v Praze. Je to tak?

Host (Daniel Landa): Je to tak.

Moderátor (Vladimír Kroc): V roce 1988 absolvoval na pražské konzervatoři hudebně dramatický obor. Hrál ve filmech Proč, nebo Černí baroni. S Davidem Matáskem založil kapelu Orlík. O pět let později se pustil na sólovou dráhu. Vydal například desky Valčík, Pozdrav z fronty nebo Devět milimetrů argumentů. Společně s manželkou Miriam napsal před devíti lety muzikál Krysař, před necelým měsícem mělo premiéru muzikálové drama Tajemství. Před dvěma lety přepracoval Mozartovo Rekviem do nové podoby Rockviem. Získal 12 zlatých a 5 platinových desek. To je také v pořádku ten počet? Nepočítáte to?

Host (Daniel Landa): Já to nepočítám, takže.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak nějak. Po vzoru otce Stanislava se věnoval autokrosu a také rallye a závodům trucků. Se závodníkem Romanem Krestou založil nadaci Malina, která má přispívat k osvětě o bezpečnosti silničního provozu. Daniel Landa je 15 let ženatý, s manželkou Miriam má šestiletou dceru Anastázii a skoro dvouletá dvojčata Roxanu a Rozálii.

Host (Daniel Landa): To vypadá, že ano.

Moderátor (Naděžda Hávová): Prý jste z časových důvodů byl nucen odložit plánované turné Neofolk protest tour 2005. Proč, kvůli Tajemství?

Host (Daniel Landa): Kvůli Tajemství a potřebuji si odpočinout teďka chviličku. Začíná závodní sezóna a myslím si, že bude dobré si vyléčit hlas, který za ty 3 měsíce utrpěl značné poškozeniny.

Moderátor (Naděžda Hávová): Poškozeniny.

Host (Daniel Landa): Ojel jsem ho.

Moderátor (Vladimír Kroc): Čím jste ho ojížděl? Co pro vás bylo nejhorší?

Host (Daniel Landa): Tak myslím si, že mu vůbec neprospělo, já bych to neměl říkat, abych nenaváděl mládež k ošklivým věcem, ale prostě, seděl jsem 3 měsíce za počítačem a kouřil jsem a pil kafe jenom. Takže a pak jsem přiběhl na zkoušku, tam jsem někomu přes randál nástrojů hudebních něco vysvětloval, tak ono to fakt nedělá tomu hlasu moc dobře.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dá se jednoduše říci, o čem je ta původní zpěvohra, nebo muzikál, vy tomu říkáte muzikálové drama, zkrátka Tajemství?

Host (Daniel Landa): Já myslím, že to je o hledání pravejch hodnot v podstatě, takže člověk, hlavní hrdinka hledá pravý hodnoty. Dál, o tom nechci moc prozrazovat, protože už bych začal postihovat pointu toho příběhu a už bych to začal, už bych asi diváka připravil o překvapení nějaký.

Moderátor (Vladimír Kroc): O Tajemství.

Host (Daniel Landa): Právě tomu říkám o Tajemství a jsem rád, že pak bysme to museli přejmenovat na Prozrazené tajemství. Já jsem rád, že tomu říkáte muzikálové drama, protože.

Moderátor (Vladimír Kroc): No tomu tak říkáte vy na plakátech.

Host (Daniel Landa): No, jsem rád, že to opakujete, protože některý pořad tvrdošíjně tomu říká muzikál, takže chci upozornit na to, že skutečně se jedná o takový patvar, který je někde mezi muzikálem a činohrou a tak tomu říkáme muzikálové drama.

Moderátor (Naděžda Hávová): Libreto, nebo text k muzikálovému dramatu Tajemství jste napsal vy? Proč jste se ztotožnil zrovna s hlavní hrdinkou, proč se ženou?

Host (Daniel Landa): Tak já myslím, že ono to bylo jedno a v podstatě na určitá, určitá i prázdnota, já myslím si, že se to docela sedlo. Takový to hledání, hledání vztahu, nevím proč, abych pravdu řekl, možná že mě inspirovali některý třeba, některý známí, ale žena je správně. Já si myslím, že žena má blíž k hledání třeba opravdový lásky než muž, jo, možná. Možná to tak cejtím.

Moderátor (Naděžda Hávová): Myslíte, že chlapy to berou povrchně?

Host (Daniel Landa): Já myslím, že z toho, co občas tak slýchám, tak si myslím, že muži k tomu přistupují daleko lehkovážněji.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak Jiří Langmajer, tak Filip Blažek, oba hrají v tom Tajemství, vzpomínají, že se znáte ještě z konzervatoře. Je to náhoda, nebo jste obsazení vybíral právě z okruhu svých známých?

Host (Daniel Landa): Já myslím, že do značný míry tady u toho je to náhoda, protože se tak ty cesty zase setkaly po dlouhý době a to obsazení jsem až tak nespískal já. To spíš spískala moje žena s Michalem Kocourkem, producentem.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vaše žena Miriam režírovala.

Host (Daniel Landa): Ano, ano a já tak jenom jsem jí měl odkývávat obsazení, takže jsem jim ho odkývával a tím se to tak pro mě celý zúžilo do role kývače.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jiří Langmajer hraje v Tajemství středověkého rytíře Jana, posla lásky. Řekl v nějakém rozhovoru, že si není tak úplně jistý, ale že si myslí, že se do té postavy zřejmě projektujete vy sám. Má pravdu?

Host (Daniel Landa): Já si myslím, že se neprojektuju do postavy, já si myslím, že se projektuju do příběhu, když už bych hovořil o nějakém projektování, ale ani ten Jan, ani bych ho nenazval poslem lásky. Já si myslím, že prostě vypráví se jakási stará legenda, která má nějaký konec. No a už bych zase prozradil Tajemství, sakriš. No, myslím si, že to není posel lásky. Myslím jenom, že oba tak věřili tomu, že všechno dobře dopadne až to nějak dopadlo. To je těžký chodit kolem horký kaše a nespálit si prsty.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dobře, tak půjdeme trošku dál od děje. Jak se vás ale dotýkají recenze? Pravda některé byly až oslavné, ale třeba Jiří Peňaz v časopisu Týden napsal, že divadelně je to ryzí slátanina. Ryzí proto, že je tak přesvědčivě bezelstná a prostomyslná. Slátanina proto, že jinak se to při vší zdrženlivosti nazvat nedá. Tolik citace. Co vy na to?

Host (Daniel Landa): To je pořádku, to je jeho názor a já samozřejmě, já jsem dalek toho se urážet, nebo myslím si, že jakákoliv negativní emoce v souvislosti s kritikou spíš by byla reakce ješitnosti než čehokoliv jiného. Takže si myslím, že toto je potřeba v sobě tlumit a nereagovat na to nějak emotivně. Je právem každého člověka si z toho muzikálu odnést na co mu stačí mozkové závity a nebo jeho vkus. Takže já jsem rád, že se vytvářejí prostě, že ty názory jsou bipolární. Prostě někomu se to velice líbí, někomu se to nelíbí a to je v pořádku. Horší by bylo, samozřejmě asi by mě netěšilo, kdyby se objevily jenom takovéhle kritiky. Na druhou stranu nezapomeňte, že jsem 15 let se pohybuji v tehleté oblasti a v podstatě kritika mi nikdy příliš příznivě nakloněna nebyla. Takže i zvyk v tom hraje svou roli. Na druhou stranu je dobře, že to něco vyvažuje, že diváci, který tam chodí do toho divadla jsou velice spokojeni. Najdou se samozřejmě i takový, který jsou nespokojený, ale jestliže někdo v tom spatřuje ryzí logiku ve všech detailech jako jeden kritik a druhý pro druhého je to slátanina, tak prostě to tak je. A já mu musím dát za pravdu, tak jako v tom představení se to říká. Ten člověk z toho viděl slátaninu, ano můžu mu přisvědčit, je to slátanina, v jeho světě je to prostě slátanina. Ve světě druhého to slátanina není, takže on tomu věří a je to v pořádku.

Moderátor (Vladimír Kroc): V pořadu Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu, Dva na jednoho si dnes povídáme s Danielem Landou, autorem muzikálu Tajemství. Ten měl premiéru, tuším 31. března.

Host (Daniel Landa): Ano, můžu ještě se vrátit k panu Peňázovi v jedný větě? Že co v pořádku není, ale to je taky jeho věc, je to, že v kritice na divadelní představení zmiňuje 4 na krátko ostříhané mladíky, které označuje za skinheady a v podstatě myslím si, že to do recenze muzikálového dramatu by rozhodně patřit nemělo, protože to živí jakéhosi ducha, který je neustále předáván dál. Takže obávám se, že takováhle věc je už spíš osobní a je to škoda. Myslím, že by se měl držet profesního hodnocení.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já věřím, že je to téma, ke kterému se ještě v našem rozhovoru dostaneme. Teď jsem chtěl nabídnout.

Host (Daniel Landa): A Ježíš.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když si s vámi povídáme nemůžeme se tomu vyhnout. Každopádně jsem chtěl nabídnout, že teď si poslechneme ukázku z Tajemství. Je to vlastně první singl, takže si ho pustíme a potom budeme pokračovat v rozhovoru.

Host (Daniel Landa): Toto je pozdrav z muzikálového dramatu Tajemství, Daniel Landa.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tady je Český rozhlas 1-Radiožurnál. Byla to ukázka z muzikálu Tajemství, autor Daniel Landa s námi sedí ve studiu. Chci se zeptat. K čemu jste jako autor libreta potřeboval poradenství známého policisty Jiřího Komorouse?

Host (Daniel Landa): No tak tam v podstatě je taková policejní scéna, kterou jsme pojali s lehkou nadsázkou. Tak šlo o to, abysme nezesměšňovali práci PČR a aby to zůstalo skutečně v rovině, kdy každej se rád trefí do policistů, samozřejmě, že je to taková jednoduchá, jednoduchej cíl. Tak to jsme nechtěli jednak, aby toto jako uhlídal, aby ho to neuráželo. A druhá věc je uniformy, který mají na sobě, tak jsme chtěli poradit a tak.

Moderátor (Naděžda Hávová): Řekněte mi, měl jste ho tam jako poradce, aby vaše muzikálové drama neuráželo policisty. Řekněte mi, co vám Jiří Komorous vytkl třeba v těch prvních fázích.

Host (Daniel Landa): Právě, že nevytkl nic. Právě, že se mu to líbilo, že prostě to je takhle lehoučká nadsázka, že to je příjemný, takže nevytkl nic. Naopak poradil, s čím jsou třeba problémy. Já jsem chtěl dělat takovou písničku a chtěl jsem do ní dát jako, že jim nejdou vysílačky a tak dál, nakonec jsem od toho.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já myslím, že jste jeden z mála autorů, který tolik bere ohledy na Českou polici.

Host (Daniel Landa): Tak my jsme měli dokonce i Mudr. Barták byl, jsme měli poradce i co se týče těch lékařských scén. Jsme nechtěli úplně mít za hlupce.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mimo mísu.

Host (Daniel Landa): A potupit doktory tím, že na jevišti dělají činnost, na kterou by v reálu nikdy nedělali, no. Oni měli takovou tendenci ty herci do sebe plácat nad tou operací, jako že podej mi to a teď do něj šťouchal a tak tam doktor říká: No kdyby měl skalpel tak už má místo deseticentimetrové jizvy metrový řez prostě. Tak to se muselo takhle, bylo to legrační chvílema.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ještě k osobě Jiřího Komorouse, já už nevím jakou má hodnost. Plukovník?

Host (Daniel Landa): Plukovník.

Moderátor (Vladimír Kroc): On je prý členem jakéhosi řádu, nevím přesně, Ordo lumeny temply. Co to je?

Host (Daniel Landa): Ordo lumen temply. To je v podstatě, ano my to nazýváme řád. Je to záměrně, řád je systém určitej. Řád je nějaký přihlášení se k duševním i duchovním hodnotám a nic podobného v současné době by nám neumožnilo. Existujou, ten řád bude občanský sdružení. To teď vzniká jako právní subjekt, ale nic podobného v podstatě tady neexistuje. My se chceme věnovat činnostem, který sdružujou právě mnoho rovin a proto ten řád nám přišel takovej nejinspirativnější. Myslím si, že to je správně, správná cesta. Jestli se někdo bojí symboliky, tak je to jeho problém a my se symboliky rozhodně nebojíme.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ono by to mělo být občanské sdružení. Proč tedy tomu říkáte řád? Právě bude to vyvolávat určitě spoustu negativních reakcí.

Host (Daniel Landa): Ale tak to je jako když řeknete vlast. To může ve spousta lidech taky vyvolat řadu negativních emocí. To je jenom o tom, jakou má ten člověk ochotu si to slovo přeložit. Řád, je skutečně systém daných jakých si pravidel a řád proto, že my se hlásíme k určitým, jak říkám, duševním i tělesnejm hodnotám i duševním hodnotám a i těm duchovním hodnotám, jo. Takže to je správnej název a netřeba za tím hledat nějaký tajný spolek, protože veřejnost se o tom včas dozví všechno, až budeme připraveni na to, aby se všechno dozvěděla a myslím si, že proč se bát, proč se bát termínu řád. Já si nemyslím, je to pořád lepší než akciová společnost. Té bych se možná bál víc. To ale je jenom taková špičička. To znamená ano, vychází to z přesvědčení, že existuje jakási nadhodnota, která ze které je všechno stvořeno, řeknu-li to takto a ta nás k tomu i ta nás k tomu, to je takovým hybným motivem k tomu, že se sdružujeme. Dále je to samozřejmě láska k vlasti, což netřeba si překládat taky nějak pejorativně. Stačí se nad tím zamyslet a hned nemusím, naopak bych měl vyloučit, že láska k vlasti neznamená kámen v ruce, že to je opak a další věc je nějaká.

Moderátor (Naděžda Hávová): To jsme členy Evropské unie, láska k vlasti.

Host (Daniel Landa): Ale proč ne, pro Boha. Jestliže, já vám to dám, já vám dám takovej příklad. Jestliže.

Moderátor (Naděžda Hávová): Možná, že už se to dneska nemusí brát tak do detailu.

Host (Daniel Landa): Ale, víte co? Stejně tak, jako já nikoho nenutím, aby miloval svou vlast, tak nechápu, proč jsem nucen ustoupit od terminologie láska k vlasti. To znamená, my nikomu nic nenutíme a podívejte se na to, jak obrovskej počet lidí vám nutí to, abyste toto neříkal, abyste se těmto termínům vyhýbal, ale je potřeba odlišit nacionalismus, fašismus, xenofobii, lásku k vlasti. Tam je potřeba skutečně dát nějakej mantinel, který ten pojem vymezuje. My se k pojmům chováme skutečně dneska velice neuctivě, řekl bych a jestliže řeším lásku ke svý rodině, ke svejm přátelům, tak samozřejmě pro mě není klíčem shromažďovat majetky a statky tak, aby mé 3 dcery vyrůstaly do 18 let v iluzi, že vyrůstají v nějaké rodině, která je zabezpečí, ale mým cílem je koukat na to do jaké ulice oni budou potom vypuštěni, do jakého města budou vypuštěni a do jaké země budou vypuštěni. A protože zatím se pohybujeme ve státních útvarech, zatím je Evropa jsou ještě pořád státy, no tak ten stát by zřejmě mělo vyplňovat cosi, co se jmenuje národ a to nespočívá v etniku. To spočívá podle mě v tom, jak se ty lidi k sobě, jestli jsou skutečně společnost, jestli mají společné, jestli se vnímají jako jeden celek, jo. A toto tady není a my samozřejmě hledáme ty.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já si myslím, že se to dá ale klidně nazvat i láskou k bližnímu, třeba. Nemusí to být láska k vlasti.

Host (Daniel Landa): Já si myslím, že.

Moderátor (Naděžda Hávová): Možná už slovíčkaříme.

Host (Daniel Landa): Zase, já vám svůj slovník nenutím, nenuťte svůj slovník vy mě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já jenom, že vám skáču do řeči chci říci, že když nás teď poslouchá někdo nezasvěcený, tak může mít pocit, že je zvláštní, že Daniel Landa musí takovým způsobem obhajovat pojem vlastenectví. Ale vaši kritici vám vyčítají, že jste se nikdy vlastně zřetelně nedistancoval od takové, řekněme sporné minulosti, která se váže ke kapele Orlík.

Host (Daniel Landa): Prosím vás, je to.

Moderátor (Vladimír Kroc): Měla sympatie skinheadů a to je možná ten problém, proč vlastně stále dokola musíte vysvětlovat ty pojmy.

Host (Daniel Landa): Ono je to poněkud legrační. Za A, bych chtěl říct, že v roce 1990 jsme ukončili činnost skupiny Orlík ze dne na den. To je jedna věc. Druhá věc je, že třetí den jsme šli do televizních novin a tam jsme řekli, že toto jsme nechtěli, že takto jsme si to nepředstavovali a jestli to někomu nepřijde jako dostatečný gesto, tak si zřejmě nedokáže představit, co za těma pár slovy mohlo asi tak být. Co se ze všech stran potom odehrávalo. To znamená, my jsme se stali nepřáteli všech. Takže já toto nehodlám.

Moderátor (Vladimír Kroc): Sám dobře více, že stále té kritice čelíte.

Host (Daniel Landa): Ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): A že vlastně, pokud vím, tak třeba desky Orlíku ještě znovu vycházejí v reedicích a třeba na vašich stránkách ty texty stále visí. To není to, že.

Host (Daniel Landa): Ty texty, my některé texty jsme vyndali, jednak. Na druhou stranu, když vy budete dělat, že něco neexistuje, nepostavíte se k tomu čelem. My to nepropagujeme, rozhodně ne.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jestli vy to berete jako uzavřenou minulost.

Host (Daniel Landa): Já to beru jako uzavřenou minulost a hlavně skutečně to nejde. Představte si, kdo vyprávěl komunistické mládeži o pojmech demokratická společnost o pojmech tolerantní společnost o termínu xenofobie o termínu rasismus. Kdo si myslíte, že tyhle ty pojmy tu mládež učil? Nás nic takového nikdo neučil. To znamená, teď mají všichni ve všem jasno a dáte-li na stůl způsob studentské revolty, takhle bych ten Orlík klidně nazval, i když teďka se všem zježí kůže, ale tenkrát to prostě tak bylo a v dnešním kontextu si to přečtete, tak samozřejmě je faktem, že to skutečně skoro na hranici zákona. Na druhou stranu v té době to skutečně bylo jinak a nás nikdo těm pojmům neučil, až když jsme viděli, co to vlastně působí, až když jsme se začali učit té terminologii a tomu, co znamená společnost, tak teprv potom jsme mohli volit lepší směr. Ale do tý doby Orlík poslouchalo asi 110 tisíc lidí a nikomu to nepřišlo zvláštní ani žádnýmu současnýmu pisateli až ex post, později každý ví jak je to špatně, ale já nemohu tuhletu část minulosti odstřihnout. Říct, to je špatně, já se k ní točím zády, asi jsem se na chviličku zbláznil. Ne, ne to je součást vývoje a je to v podstatě i důsledek nějaký společenský situace, která tehdy byla.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vaše poslední album se jmenuje Neofolk. Není to úplně nový termín a odkazuje na hudbu některých ultrapravicových kapel. Proč?

Host (Daniel Landa): Ještě jednou?

Moderátor (Naděžda Hávová): Není to úplně nový termín neofolk, odkazuje na hudbu některých ultrapravicových kapel.

Host (Daniel Landa): Víte když se něco kazí, kazí se to úplně, jo. To znamená, my jsme zvažovali 2 názvy. Jeden byl neošanson a druhý byl neofolk. Ve chvíli, kdy ta deska začala se více přiklánět jakoby k folkovému obsahu, jako Išel Janek světem, jako je Balada pyrotechnika, tak jsme to nazvali Neofolk a my jsme opravdu neměli tušení, kdo chce věřit ať věří, kdo věřit ať nevěří. Já nemám důvod lidem lhát a já jsem neměl tušení, že tento styl existuje. Já jsem opravdu neměl vůbec ani potuchy, že je něco, co sdružuje jakýsi ultrapravicový kapely. Na svoji obhajobu musím říct, že každý kdo si poslechne obsah té desky, tak jestliže zvažoval odkaz termínu neofolk, jestli je směřován politicky nebo žánrově, tak po poslechu jaksi chtěl-li být a zůstat objektivní, tak ho zařadil žánrově.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mělo by mi to být podle vás jasné. Když mnozí vám vyčítají, že jste zneužil Karla Kryla, respektive jeho písniček. Jak myslíte, že by se Krylovi líbili vaše písničky, nebo písničky jeho ve vašem podání?

Host (Daniel Landa): Tady je otázka, co to znamená zneužil. Jestli máte na mysli finanční obohacení se, tak předem bylo domluveno, že já si z tech peněz neponechám ani jednu korunu. Tím pádem tam bych ten termín zneužil tedy jistě, jistě nenapsal a na to je mnoho svědků. Proto vyšel kříž ordolomentem ply na té desce, abysme deklarovali, kam ty peníze půjdou. To je jedna věc. Druhá věc je. Někdo říká, že jsem honil slávu a prodejnost desek. Na to bych chtěl reagovat, že já už tady nemůžu v podstatě prodávat víc ve svym oboru, takže ty desky, který dělám sólový jsou nejprodávanější. A to není teď chlubení, to je jenom argumentáž, kdy tady v tom, tady nejde v mé oblasti být slavnější, takže kvůli slávě to taky není. No a pak tady zbejvá třetí možnost a to je připomenutí jeho textů. To znamená to, o čem já mluvím 15 let. Ten Kryl měl 10 výročí a my jsme nějakým způsobem chtěli hlasitě oslovit ty, který uslyší a sdělit jim, že Kryl v podstatě zpíval o tom, že ten problém té společnosti je v nás, je v jednotlivci prostě. Je v přístupu jednotlivce k životu a my jsme to chtěli jenom připomenout. Opět mě zaráží ta agresivita, se kterou vy nazpíváte nějakou písničku. Dáte tomu všechno, co tomu dát můžete, dáte tomu práci, neberete za to žádný peníze a v podstatě setkáte se s obrovskou mírou agresivity. Na druhou stranu zase to vyvažuje prostě spoustu pozitivních názorů, takže jenom u nás, když někdo něco udělá, tak si dají ostatní mnoho práce s tím, aby mu ten domeček zbourali, místo toho, aby stavěli vlastní domečky. Já v tom neshledávám ani nic urážlivého v Krylovi ani neuctivého, naopak já když jsem měl možnost mluvit s některejma lidma, který byli Karlovi Krylovi blízcí, což je třeba Marlen Kryl, tak ta byla velice spokojená s tím a ta byla opravdu, bych řekl, ráda a tam nám říkala, že by se to Karlovi líbilo. Ale snažili jsme se to dělat pro ducha české země a myslím si, že jsme tím nic nezkazili.

Moderátor (Vladimír Kroc): Abychom nepropovídali čas, kdy jsem chtěl ještě zahrát na rozloučenou vaši písničku, už jenom telegraficky. Četl jsem, že chystáte gangsterskou rockovou operetu Zabte sršně. To platí a pracujete na tom?

Host (Daniel Landa): To platí, toho mám dokonce hotový víc, než jsem měl, než na začátku ledna Tajemství, takže to platí a to bych určitě chtěl udělat a premiéra může být tak za 2 za 3 roky třeba.

Moderátor (Vladimír Kroc): Odpočívat teď budete za volantem závodního automobilu zase?

Host (Daniel Landa): Sice ano, sice takováhle byla představa, ale ono už se zase rýsují další aktivity, takže se obávám, že to stejně bude k ničemu, všechno ten plán s odpočinkem.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobrá tak děkujeme za to, že jste přišel. To byl Daniel Landa, poslední dubnový host pořadu, Dva na jednoho. Děkujeme na shledanou.

Host (Daniel Landa): Ještě bych se, ano, než řeknu na shledanou samozřejmě, když jsme se bavili o tom Orlíku, tak dnes už bych takové věci nemohl zpívat. Jenom aby to tady jasně zaznělo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Říká Daniel Landa. Příjemný poslech navazujících pořadů Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vám přejí Naděžda Hávová a Vladimír Kroc. Příště na shledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.