Ladislav Míka vzpomíná na začátky Jizerské 50: Závodíte, ale pořád tam je zážitek

10. únor 2019

Poprvé v roli diváka! Ladislav Míka stál – kromě letošního klání – jako jediný na startu všech ročníků závodu Jizerská 50. V improvizovaném studiu Radiožurnálu v Bedřichově zavzpomínal na samotné začátky závodu a jak se tehdy běžkovalo.

„Když mi bylo 75 roků, tak jsem zjistil, že mi rapidně ubývají síly a že už nestačím jezdit pod čtyři hodiny, jak jsem byl zvyklý,“ vysvětluje 77letý nestor závodu důvody, proč se letos nezařadil do bílé stopy.

Kromě prvních tří ročníků si ze všech závodů uchovával startovní čísla, a tak moderátorku Michaelu van Erne zajímalo, jak vzpomíná na samotné začátky a vznik legendárního běžkařského závodu. Nikoliv náhodou se určitým způsobem pojí s horolezeckým a vodáckým sportem.

„Po hřebenech Krkonoš se jezdil 70kilometrový závod desetičlenných družstev, a horolezci dávali do kupy společně s Jičínskýma a dalšíma několik družstev. Vždycky byly dohady, kdo do kterého družstva patří. A takhle vlastně vznikla Jizerská 50 – aby každý na 50kilometrové trati ukázal, jak je na tom, a podle toho byl zařazen do družstva,“ vysvětluje.

Voda a lyže

Pro může být překvapením, že lyže a voda, jak říká Ladislav Míka, patří k sobě. „Jako oddíl jsme měli chatu Ahoj na Hrabětické louce. Celou zimu jsme ji využívali pro přípravu na to léto, jezdili jsme na běžkách po Jizerkách… Pak k tomu přišlo i to závodění,“ vysvětluje s tím, že zkušenosti na běžkách bohatě zúročil i v rychlostní kanoistice, ve které se angažoval.

„Na běžkách ruce krásně posílíte, a to potřebujete na vodě – ruce, ramena, záda. Příprava na běžkách k vodě patří i z tohoto hlediska,“ popisuje.

Jak vypadala před 40 a 50 lety běžkařská výstroj? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Michaela van Erne , prh
Spustit audio

Související