Krupicí proti hospodářské krizi
Není to můj vlastní recept, ale ráda se pod něj podepisuji. Sdílím názor zdejších odborníků - psychologů, kteří tvrdí, že není možné, abychom se každý den trápili a sužovali úbytkem vlastních peněz, nebo se třásli strachem ze ztráty zaměstnání. Občas musí člověk vypnout, odpoutat se od velkých starostí z nejasné budoucnosti.
Úspěšně prý k tomu pomáhá retrospektiva, příjemný pohled do minulosti, který nás navede zpět, do našeho dětství. Všelékem na současné neduhy se pak stane zejména vzpomínka na tehdejší jídelníček.
Ano, současná krize ovlivňuje naši stravu. Vzpomínáme na různé dobroty z maminčiny kuchyně, dostáváme chuť na pokrmy, kterými nás obšťastňovala. Při této představě si právě teď vaříme krupici, hezky politou voňavým máslem, sypanou cukrem a kakaem.
Vhod přicházejí i nudle s mákem, nebo sladký rýžový nákyp s rozinkami posazený do sirupové šťávy na talíři. V našich představách ožívá žemlovka s křupavou kůrčičkou, dostáváme chuť na puding s klasickým švestkovým a třešňovým kompotem.
To všechno má příchuť šťastného, bezstarostného dětství. Má to vůni bezpečí, které nám skýtal domov. Podle odborníků teď přicházejí vhod staré filmy, rozhlasové a televizní pohádky, zkrátka pořady, které jsme měli v dětství rádi.
Dopřejme si těchto vzpomínek, vrátí nás do šťastné minulosti a pomohou lépe zdolávat nejistou budoucnost. V Rakousku to prý funguje. Takže, začněte třeba dnes.
Pokud jste nestihli k obědu připravit moučník, vařte krupici, je to ruk-cuk. Moje maminka nazývala krupici pohádkou mládí. Asi tak i naši rodiče si pomáhali vyvolávat idylku z mladých let, třeba z jiných důvodů, než je hospodářská krize.
Tehdy se tímto jevem nezabývali psychologové. Proč však nepoužít starý recept, když splní svůj účel?
Pro Radiožurnál Marie Woodhamsová, Rakousko.
