Kritizuje Obydlený ostrov Kreml, nebo ne?
Dokázali byste si tipnout, který evropský národ patří k největším příznivcům sci-fi? Bezpochyby je to Rusko. Filmy jako Noční a Denní hlídka si získaly mnoho příznivců i v České republice. A stejně tak i ruská sci-fi literatura. Právě na jednom z klasických románů ruské sci-fi je postaven nový snímek Obydlený ostrov. Hit zimní filmové sezóny budí smíšené reakce.
Zatímco jedni ho vynášejí do nebe, druzí zatracují coby kýč. Někteří diváci nabízejí ještě jiný, alternativní výklad: skrytou kritiku současného ruského establishmentu.
Vůbec nejdražší film ruské kinematografie je v distribuci teprve jeden měsíc a už láme žebříčky sledovanosti. Obydlený ostrov natočený za 40 miliónů dolarů je především výborně zpracovanou akční podívanou. I přes speciální efekty, díky nimž si snímek vysloužil přezdívku ruský Matrix, ovšem přeci jen poněkud nudnou.
"Fjodor Bondarčuk vzal krásné a kvalitní herce, známou předlohu a natočil kýč," nekompromisně odkazuje dílo do patřičných mezí známý ruský komentátor Leonid Radzichovskij. Jedním dechem ale dodává: "Z hlediska politiky je to ovšem podívaná navýsost zajímavá!"
Příběh mladého Maxima stvořilo na konci 60. let slavné ruské spisovatelské duo bratrů Strugackých. A přestože šlo hlavně o napínavé čtení pro mládež, mnozí kritici ho už tehdy považovali za jednu z vůbec nejostřejších metafor poststalinského světa. Přiléhavou analogii v něm leckdo vidí i dnes.
Blonďatý modrooký hrdina - původem z Moskvy - přistává kdesi v daleké budoucnosti na cizí planetě. Tu ovládá vojenská junta vedená sadistickými lídry. Místní obyvatele drží pod kontrolou atmosférou strachu, ale také vysílači, které jim dvakrát denně chrlí přímo do mozků impulzy k nadšené podpoře. Právě to je jeden momentů, který Leonid Radzichovskij s ironickým pousmáním označuje přinejmenším za povědomý.
"Ty takzvané věže nebo vysílače, namířené údajně proti cizím raketám, jsou ve skutečnosti určeny k manipulaci vlastními lidmi. To je téměř přesná metafora toho, jak funguje současná ruská televize! Ta přeci také vědomě a za obrovské peníze klame obyvatele, vykládá jim pohádky o NATO, vnějším nepříteli a koneckonců i o celé ruské společnosti," domnívá se Leonid Radzichovskij.
Režisér snímku Fjodor Bondarčuk, jehož kancelář je ozdobena společnými fotkami s ruským premiérem Vladimirem Putinem, to ale kategoricky odmítá. Jakákoli alegorie na současné Rusko je podle něj holý nesmysl.
"Podporuji Jediné Rusko a nijak to neskrývám. Není pochyb o tom, že jsem spojený s politickým životem naší země. Točím filmy, ve kterých můžu mluvit o svobodném státě, ve kterém žiji a kde nikdo nezakazuje jejich promítání," říká v tuto chvíli po Nikitovi Michalkovovi druhý nejslavnější ruský režisér.
Jak si tedy vysvětlit, že právě prokremelský filmař natočí potenciálně ostrou satiru, ptám se Leonida Radzichovského. Ironie osudu? Nebo naopak kritikové slyší trávu růst?
"Fjodor Bondarčuk je součástí přesně té skupiny tvůrců, která staví ony pomyslné věže a klame lidi. Takže zná problematiku i zevnitř. A že mu dovolili film natočit? A dokonce mu dali peníze? To prostě jen ukazuje, že nežijeme v totalitě! Ale hlavně, že všichni vědí, že kdo nechce, raději nevidí. A Rusové už jsou prostě takoví. Když jim někdo předestře realitu, ve které žijí, raději zavřou oči. Zasmějí se sami sobě, ironicky se ušklíbnou, ale tím to hasne. Že z nich někdo dělá idioty, tím se raději nezabývají," nešetří diváky přední ruský komentátor.
Aplaudující obecenstvo přeplněného kinosálu by mu možná za pravdu nedalo. Byť to, jestli nadšené výzvy hlavního hrdiny ke skoncování s pasivitou padly na úrodnou půdu, vědí asi jen oni sami. Jestli své spoluobčany přeci jen nepodceňoval, to se Leonid Radzichovskij možná dozví už zanedlouho. V dubnu se totiž blonďatý Maxim vrací na plátna ve druhém dílu.
