Kriminalita v JAR je pořád závratná, ale blýská se na lepší časy, tvrdí mladí

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Farma u Meyertonu

Slavné jméno se najednou ocitlo v úplně jiném kontextu. Světoznámý běžec Oscar Pistorius čelí obvinění z vraždy své přítelkyně. Nebudeme teď rozebírat, jestli ji zastřelil náhodou, nebo záměrně. Zajímavý však je argument, že Pistorius střílel do koupelny na zloděje.

V Česku podobné zdůvodnění zní přinejmenším zvláštně, ale v Jihoafrické republice se nad tím nikdo nepozastaví. V této zemi je totiž jedna z nejvyšších kriminalit na světě a domy ve městě vypadají se svým opevněním a varovnými systémy spíš jako policejní stanice.

Jsme na návštěvě farmy města Meyerton jižně od Johannesburgu. Právě zde vyhánějí krávy na pastvu. Bydlí tu Čech René, rodák z Broumova.

„Líbí se mi jihoafrická příroda,“ svěřuje se. „To je nejdůležitější důvod, proč jsem tu zůstal.“

Pustit děti samotné ven je nemyslitelné

Radost z přírodních krás Renému kalí poměrně intenzívní strach o bezpečí jeho nejbližších: portugalské manželky a dvou dětí. V okolí nezná nikoho, kdo by se nesetkal s násilnou kriminalitou.

Baobab v provincii Limpopo

„Děti nemohou samy chodit do školy ani se třeba jít projet na kole,“ popisuje. „Minulý rok například někdo vykradl farmu a otrávil všechny psy.“

Kriminalita tu má do jisté míry rasový podtext. Početná menšina bílých Jihoafričanů žije v okolí Johannesburgu v atmosféře ghetta. Ta sice vychází z reálného strachu, ale budování důvěry jistě neprospívá. To jsem si říkal v jednom z příměstských vlaků, v němž na bělocha zřejmě nenarazíte.

Mladá právnička Claire souhlasí, že v obecné rovině není v JAR bezpečno. Upozorňuje však, že míra kriminality se tu regionálně dost liší. Jako obyvatelka méně bezpečné aglomerace prý už má posunutý práh citlivosti.

Krádeže a vraždy? Pro dívku z Johannesburgu nic zvláštního

„Jednou jsem se bavila s dívkou z Kapského Města o tom, zda je Johannesburg skutečně tak nebezpečný, jak se říká. Snažila jsem se ji přesvědčit, že to není tak hrozné,“ vzpomíná.

Prolínání kultur v Durbanu

„Řekla jsem: ‚Jednou mě okradli a mou matku taky. Znám chlapíka, kterého zastřelili. Otce mého kamaráda zavraždili.‘ Jenom na mě zírala,“ vybavuje si.

Podle Claire je fér dodat, že násilí a zločinnost sužují především chudá předměstí, odkud pochází víc pachatelů i obětí. Jihoafričanka s evropskými předky vidí budoucnost své vlasti optimisticky. A to i díky nové generaci, která na rozdíl od těch předcházejících vyrůstá v rasově smíšených školách.

„Má generace je velmi otevřená,“ soudí. „Posuzujeme člověka, ne to, odkud pochází nebo jakou má barvu kůže. Naše společnost se mění, ale zabere to čas.“

autor: jpr
Spustit audio