Koronaviru navzdory

Průvodce Lukáš: Měl jsem být v Krakově a Osvětimi, teď dělám převozníka a živí mě ping-pong

16. říjen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Hřensko: soutěsky na řece Kamenici
Předchozí díl
Následující díl

Doma má malé dítě, těhotnou manželku, hypotéku na dům a už zase přišel kvůli protikoronavirovým opatřením o práci. 39letý Lukáš Lev je průvodce, který léta pracuje na živnostenský list. Turisty provází v terezínském ghetu, v mladoboleslavské automobilce a teď občas v soutěskách Česko-saského Švýcarska. „Přišel jsem o všechno, začal jsem dělat převozníka v Hřensku,“ říká. Naštěstí hraje v Sasku ping-pong, za který sem tam nějaké euro dostane, i když Češi teď moc šancí nemají.

„Na jaře ani ťuk, v létě bylo hodně práce a teď to jde zase do ztracena,“ říká vysoký štíhlý muž na půdě jednoho z domů terezínského ghetta v Dlouhé ulici. Tady je jeho království, tady objevil před časem originální nápisy tehdejších obyvatel. Vypátral jejich potomky, zbudoval tu jednoduchou expozici a vodí sem turisty.

Na půdě jednoho z domů terezínského ghetta v Dlouhé ulici objevil Lukáš Lev před časem originální nápisy tehdejších obyvatel

Provádím převážně venku a do šesti lidí bychom se vešli. Jestli ale někdo projeví zájem, nevím,“ krčí rameny muž, který se začal historii důkladně věnovat teprve před dvanácti lety. Terezínské ghetto je jeho vášní.

Život na pomezí

„Teď jezdím jako převozník na lodičkách v hřenských soutěskách. Už tam je zima, voda ledová, ale kupodivu turisté ještě jezdí a do konce října to má být otevřené. Mám hlavně německé turisty,“ popisuje Lukáš Lev.

Vystudovat sportovní školu v Sasku, ale kvůli práci nestihl ukončit germanistiku na univerzitě v Česku. „Občas jezdím hrát do Saska ping-pong, vzali mě do týmu, nějaké euro z toho je. Akorát když jsem měl jet v pátek na zápas, tak Němci vydali nařízení, že z Česka jen s negativním testem na covid. To do rána neseženete.“

Lukáš Lev hrával v Česku extraligu, takže se v regionálním německé soutěži neztratí. „Obávám se, že teď se tam kvůli covidu nedostanu vůbec,“ dodává.

Bez turistů je budoucnost temná

Lukáš má čtyřletého syna a manželka Zuzana, učitelka, je na mateřské. Narození dalšího potomka očekává každým dnem. „Bydlíme u rodičů, máme rozestavěný dům, hypotéku... Turismus přes zimu nebude skoro žádný, takže vyhlídky do budoucna taky žádné. Budeš si muset sehnat práci,“ obrací se Zuzana na manžela.

Čtěte také

„Na jaře jsem čerpal pětadvacet tisíc a měl jsem ošetřovné, teď samozřejmě nic.  Nabízeli mi ze Škodovky, kde dělám průvodce, že bych mohl jít k lince,“ říká bez jakéhokoliv nadšení a úplně se kroutí, když má vysvětlit svoje pocity. „Já k tomu nemám žádný vztah – někde u pásu,“ a vzápětí melancholicky připomene, že měl už nasmlouvané školy jako průvodce v Osvětimi.

Lukáš ještě pořád doufá, že se najde někdo, kdo bude chtít provést Terezínem venku na čerstvém vzduchu. Je to ale spíš pro zábavu než na uživení. Jinak pročítá inzeráty a spoléhá na svoji velmi dobrou němčinu. Tuší, že turistika se dřív než na jaře nerozproudí. Jestli vůbec.

autoři: Ľubomír Smatana , prh
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?