Koronaviru navzdory
Průvodce Lukáš: Měl jsem být v Krakově a Osvětimi, teď dělám převozníka a živí mě ping-pong
Doma má malé dítě, těhotnou manželku, hypotéku na dům a už zase přišel kvůli protikoronavirovým opatřením o práci. 39letý Lukáš Lev je průvodce, který léta pracuje na živnostenský list. Turisty provází v terezínském ghetu, v mladoboleslavské automobilce a teď občas v soutěskách Česko-saského Švýcarska. „Přišel jsem o všechno, začal jsem dělat převozníka v Hřensku,“ říká. Naštěstí hraje v Sasku ping-pong, za který sem tam nějaké euro dostane, i když Češi teď moc šancí nemají.
„Na jaře ani ťuk, v létě bylo hodně práce a teď to jde zase do ztracena,“ říká vysoký štíhlý muž na půdě jednoho z domů terezínského ghetta v Dlouhé ulici. Tady je jeho království, tady objevil před časem originální nápisy tehdejších obyvatel. Vypátral jejich potomky, zbudoval tu jednoduchou expozici a vodí sem turisty.
„Provádím převážně venku a do šesti lidí bychom se vešli. Jestli ale někdo projeví zájem, nevím,“ krčí rameny muž, který se začal historii důkladně věnovat teprve před dvanácti lety. Terezínské ghetto je jeho vášní.
Život na pomezí
„Teď jezdím jako převozník na lodičkách v hřenských soutěskách. Už tam je zima, voda ledová, ale kupodivu turisté ještě jezdí a do konce října to má být otevřené. Mám hlavně německé turisty,“ popisuje Lukáš Lev.
Vystudovat sportovní školu v Sasku, ale kvůli práci nestihl ukončit germanistiku na univerzitě v Česku. „Občas jezdím hrát do Saska ping-pong, vzali mě do týmu, nějaké euro z toho je. Akorát když jsem měl jet v pátek na zápas, tak Němci vydali nařízení, že z Česka jen s negativním testem na covid. To do rána neseženete.“
Lukáš Lev hrával v Česku extraligu, takže se v regionálním německé soutěži neztratí. „Obávám se, že teď se tam kvůli covidu nedostanu vůbec,“ dodává.
Bez turistů je budoucnost temná
Lukáš má čtyřletého syna a manželka Zuzana, učitelka, je na mateřské. Narození dalšího potomka očekává každým dnem. „Bydlíme u rodičů, máme rozestavěný dům, hypotéku... Turismus přes zimu nebude skoro žádný, takže vyhlídky do budoucna taky žádné. Budeš si muset sehnat práci,“ obrací se Zuzana na manžela.
Čtěte také
„Na jaře jsem čerpal pětadvacet tisíc a měl jsem ošetřovné, teď samozřejmě nic. Nabízeli mi ze Škodovky, kde dělám průvodce, že bych mohl jít k lince,“ říká bez jakéhokoliv nadšení a úplně se kroutí, když má vysvětlit svoje pocity. „Já k tomu nemám žádný vztah – někde u pásu,“ a vzápětí melancholicky připomene, že měl už nasmlouvané školy jako průvodce v Osvětimi.
Lukáš ještě pořád doufá, že se najde někdo, kdo bude chtít provést Terezínem venku na čerstvém vzduchu. Je to ale spíš pro zábavu než na uživení. Jinak pročítá inzeráty a spoléhá na svoji velmi dobrou němčinu. Tuší, že turistika se dřív než na jaře nerozproudí. Jestli vůbec.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
