Konec módy kožichů se v Rusku nekoná

"Zima bez kožichu? Něco takového si tu dokáže představit jen málokdo," vítá mě v jednom z moskevských obchodů elegantní vedoucí Natálie Kutěrmanová. "Žádná ruská žena se bez kožichu neobejde! V zimě je to nanejvýš praktická věc a jde i o estetiku. Stačí, když se na takovou nádheru do skříně podíváte, hned zkrásníte a zlepší se vám nálada," říká Natálie.

Mám trochu nutkání dodat, že ochránci zvířat by to asi viděli jinak. Navíc i nejednomu příznivci kožichů by pohled do útrob šatníku mohl naopak způsobit mírné mdloby při vzpomínce, o kolik hubenější je díky estetickému požitku jeho peněženka. Luxusní kožich ze sobola, který mi paní Natálie předvádí, totiž stojí 50 tisíc dolarů. Ujišťuje mě, že v nabídce jsou i levnější modely, přesto se ale nemůžu ubránit otázce - skutečně je tradice i v době utahování opasků tak silná, že je kvůli ní leckterá ruská žena ochotna sáhnout hluboko do své či manželovy kapsy?

Paní Natálie tvrdí, že ano. Byť její obchod zeje prázdnotou, což tak trochu teoriím o hrozící kožichové krizi nahrává. Vycházím ale na ulici a musím jí dát za pravdu. Je sice nad nulou a poprchává, ale o dámy zachumlané do huňatých lišek, norků, ovčích roun či trochu levnějších králíků zakopávám doslova na každém kroku.

O pár domů dál teorii o krizi vyvrací i ředitelka jedné z velkých kožešnických firem Natálie Kuzminská. "Kožich si dnes pořizuje skutečně většina ruských žen. Stačí se rozhlédnout po Moskvě, když udeří zima, tolik kožichů pohromadě jako tady opravdu nikde jinde neuvidíte," říká. Namítám, že je tu ale přeci jen finanční krize, lidé přicházejí o práci, a k tomu několik teplých zim za sebou.

"Sami si to nedokážeme vysvětlit, ale lidé opravdu nakupují, dokonce masově. Paradoxně je v tom podle mne právě i ekonomická krize, ale také tradice a touha ruských žen krásně se oblékat. A také zima - nezapomeňte, že Rusko není jen Moskva. Na Sibiři by vám v mínus třiceti takovýhle kabátek tedy opravdu nepomohl," zhodnotí Natálie Kuzminská s úsměvem můj na ruské poměry velmi obyčejný svrchník.

Ne všichni ale její optimismus sdílejí. O dvě patra níže mi prezident Ruského kožešnického svazu Sergej Stolbov ve své kanceláři vykresluje poněkud střízlivější obrázek: "Kožichy skutečně nejsou zboží nezbytné k životu, a poptávka proto klesá, v roce 2008 spadla o 30 až 40 procent. Poslední zimy byly velmi teplé, navíc finanční krize se velmi dotkla celé ruské ekonomiky včetně kožešnického průmyslu."

"Lidé vkládají peníze do likvidnějšího zboží, nakupují zlato nebo nemovitosti," připouští Sergej Stolbov, podle něhož je nicméně Rusko společně s Čínou stále největším světovým kožešnickým trhem. Že by se to do budoucna mělo radikálně změnit, toho se i přes momentální nejistotu neobává. Koneckonců - jak dodává - kromě toho, že kožešiny hřejí a jsou krásné na pohled, jsou také symbolem společenského postavení. A pro ně jsou mnozí Rusové ochotni leccos obětovat.