Konec Facebooku v Pákistánu?

Jistě, i v Evropě vedeme debatu o tom, kde začíná a kde končí svoboda na internetu. Pokud se však internetovou svobodu rozhodneme omezit, uděláme to s mnohem většími rozpaky, než jaké nyní předvedl Pákistán. A přesto bychom pro něj měli mít pochopení.

Na západě vykazujeme z internetu pedofilii, projevy neonacistů a věci, k nimž většina společnosti cítí silný odpor a nemíní je tolerovat. Pákistánci mají podobně silný odpor k tomu, co oni považují za rouhání. Můžeme to ironizovat, můžeme si gratulovat k naší odluce náboženství od státu, můžeme si říkat, že i Pákistánci se možná jednou dostanou tam, kde jsme dnes my - že se také budou schopni podívat na náboženství s nadhledem, ba humorem. Aniž by nutně museli přijít o víru.

Ale to je daleká budoucnost. Pákistánská přítomnost je jiná. Vypovídá o ní nejen kauza s Facebookem, ale i čtyři roky staré bouřlivé pákistánské demonstrace proti západním karikaturám Proroka, demonstrace, které si vyžádaly pět mrtvých.

Na současném Pákistánu se nám leccos nemusí líbit, přesto ho potřebujeme. Bez jeho pomoci, nevyhrajeme válku, kterou nám vnutila Al-Káida. Potřebujeme, aby byl silný a aby byl v bezpečí jeho jaderný arzenál.