Koně mi pomáhají hrát na housle, díky nim jsem potkala i životní lásku, říká světoznámá virtuoska Gabriela Demeterová

Na housle začala hrát ve třech letech. jen o málo později bylo jasné, že bude usilovat, aby se stala houslovou sólistkou a její se stával čím dál víc přesně naplánovaným. Dětskou lásku ke koním si ale uchovala a teď si velmi užívá, když může asistovat svému manželovi v roli podkoní na soutěžích shirských koní.

Doma jí koně dlouho nechtěli povolit, a tak na nich začala jezdit až ve svých pětadvaceti letech. „Od té doby jsem hobby jezdec a teď díky manželovi, který je profesionální trenér a umí pracovat s koňmi v různých typech zápřahu, mám i toho nejlepšího učitele.“

Má za sebou i dva pády, které ale naštěstí místo rukou odnesly nohy. „V Anglii máme těžké, tažné shirské koně, a ti jsou bezpeční,“ směje se česká virtuoska.

Shirský kůň|foto: Pernak, CC BY-SA 3.0

„Navíc jsou pro mne také dokonalou fyzioterapií. Při jízdě v kroku kůň jezdci krásně promasíruje svaly v oblasti pánve a okolí páteře, které jsou v mém případě od tří let jednostranně namáhané.“

Houslista a sólista obzvlášť potřebuje ke hře celé tělo. „U houslí by se měla měnit rovnováha podle toho, co je při hře technicky potřeba,“ vysvětluje Demeterová, proč se jí se zlomenou nohou nehrálo vůbec pohodlně.