Koncert na operačním sále. Pacientka hrála na housle, zatímco jí neurochirurgové odstraňovali nádor

Houslistka Dagmar Turnerová neobvyklý postup v průběhu operace sama lékařům navrhla

Lékaři z londýnské nemocnice Kings College Hospital probudili pacientku uprostřed operace, aby zahrála na housle. Navrhla to sama houslistka, nechtěla totiž, aby jí operace nevratně poškodila důležité mozkové centrum.

Třiapadesátiletá Dagmar Turnerová má zavřené oči, v jedné ruce smyčec, ve druhé krk houslí. Potemnělá místnost ovšem není koncertní, ale operační sál londýnské nemocnice Kings College Hospital.

„Navrhla to sama pacientka. Zeptala se nás, zda by při operaci mohla hrát na housle, abychom si byli jistí, že její hudební schopnosti operace nijak nepoškodí,“ popsal kanadské televizi CBC neurochirurg Keyoumars Ashkan s tím, že pacientku museli lékaři vzbudit v pozici, při níž mohla vzít do rukou housle a hrát.

Levák, nebo pravák?

Komorní koncert na sále byl mimořádně důležitou součástí operace. Lékaři totiž pacientce objevili nitrolebeční nádor v pravém čelním laloku, jen těsně vedle centra jemné motoriky levé ruky.

„První věc, na kterou se mě lékaři zeptali, byla, zda jsem pravák nebo levák,“ uvedla Dagmar v rozhovoru s britskou televizí ITV.

„Když jsem odpověděla, že pravák, uklidňovali mě, že to bude bez problémů, protože nádor mám na pravé straně mozku, takže by mohl ovlivnit mou levou ruku. Jenže pro mě je při hraní na housle levá důležitější.“

Operace s účastí pacienta

Třiapadesátiletá pacientka hraje na housle během operace, při níž jí lékaři odstranili nádor na mozku

Právě prsty levé ruky členka symfonického orchestru na Ostrově Wight určuje na hmatníku výšku tónů tím, jak a kde mačká jednotlivé struny. A proto se s lékaři dohodla, že poté, co jí otevřou lebku, ji probudí z umělého spánku a ona bude hrát na housle, aby si byli neurochirurgové jistí, že operace nebude mít žádný vliv na její hru.

„Je to velmi neobvyklé a přistupujeme k tomu jen tehdy, když je skutečně potřeba,“ objasňuje důvody podobných operací neurochirurg Vladimír Beneš z Ústřední vojenské nemocnice. Zatímco na většinu životních funkcí dohlíží přístroje, někdy musí chirurgům pomoct sám pacient.

„Co neumíme monitorovat, jsou takzvané fatické funkce, mezi něž patří řeč, počítání, psaní, čtení, ale i hudba – to znamená hraní na nástroje. Ve chvíli, kdy je nádor v těchto oblastech, operujeme při vědomí, abychom je mohli kontrolovat,“ vysvětluje.

Zpětná vazba přímo při operaci

Jedním z nejdůležitějších osob na sále je při podobných operacích psycholog nebo psycholožka.

„Mluví s pacientem, ukazuje mu třeba na obrazovce obrázky, aby je pojmenoval. Když se začne mýlit, tak nás psycholog zarazí. Stejně tak když přestane správně odpovídat na otázky,“ popisuje neurochirurg.

V případě, kdy pacientovi na nějaké specifické funkci záleží – když je to například profesionální houslista –, tak monitorujeme i tuto funkci.“

Za tři dny domů

V Ústřední vojenské nemocnici nicméně zatím podobný případ nezažili. „Kamarád ale takto operoval flétnistu. Tady to byly housle. Těžko si představit, že bychom operovali třeba bubeníka…“ uvažuje Vladimír Beneš s úsměvem.

Bicí by možná byly problém, houslové aranžmá se v Londýně vydařilo. Pacientku propustila nemocnice po třech dnech domů, aby mohla už brzy zase vyměnit prostředí sálů operačních za ty koncertní.

Zajímá vás, jak probíhá náročná operace mozku? Poslechněte si rozhovor reportéra Matěje Skalického s neurochirurgem Vladimírem Benešem ze záznamu celého magazínu Experiment.

autoři: Matěj Skalický, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Odebírat podcast

Související