Denně provádí nejtěžší operace. První českou docentku neurochirurgie Evu Brichtovou mozek fascinuje už od dětství

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy První česká docentka neurochirurgie Eva Brichtová

Přestože ji okolí odrazovalo argumentem, že obor není pro ženy vhodný, rozhodla se Eva Brichtová stát neurochirurgyní. Dnes se ve fakultní nemocnici v Brně věnuje nejnáročnějším operacím nervové soustavy. Pouští si při nich svou oblíbenou kapelu Modrý Cimbál a na práci ji těší to, když operace vede k vyřešení pacientova problému.

Čtěte takéVýjimečné ženy Česka. Jaký je jejich pracovní den? Poslechněte si reportáže Zdeňky Trachtové

Když ve čtvrtém ročníku medicíny viděla Eva Brichtová mozek živý a ne jen na pitevně, Okamžitě ji zaujal. Věděla, že to je práce, která ji osloví na celý život, a že nechce dělat nic jiného.

Evu prý k oboru lákala touha po poznání: „Nezajímalo mě pouze takové to filosofování, ale potřebovala jsem konkrétně ten mozek vidět, konkrétně si na něj sáhnout. Jsem takový ten empirický typ.“

Neurochirurgie vyžaduje celého člověka, musí pro to žít. Když toto jste ochotna podstoupit, tak je jedno, jestli jste muž nebo žena. Je to o tom nadšení, aby člověk dělal tu práci s odhodláním.
neurochirurgyně Eva Brichtová

Liší se mužský a ženský mozek? „Anatomicky určitě ne. Pokud otevřeme hlavu, tak mužský i ženský mozek vypadá naprosto stejně a nejsme schopni, pokud nemáme pacienta identifikovaného, odlišit mužský a ženský mozek. Ani podle velikosti, hmotnosti, podle rýhování, kůry mozkové nebo některých center,“ vysvětluje Eva Brichtová.

Jak si podle neurochirurgyně udržovat mozek ve formě: „Kdo si myslí, že už se v životě nemusí nic dalšího učit, tak je na nejlepší cestě k tomu, aby mu ten mozek krněl, aby stárnul… Všem doporučuju učit se neustále nové věci, začínat pořád něco nového. Být pořád zvídaví, snažit se získávat nové informace a koordinovat to třeba i s pohybem.“

Pro povolání neurochirurga je podle Evy Brichtové důležité umět se rychle rozhodovat v krizových situacích, protože rychlá rozhodnutí mnohdy rozhodují o osudu pacienta: „Abyste se rozhodl správně, to získáváte zkušenostmi, ale člověk na to musí mít i jisté vlohy a předpoklady.“

Důležité je i udržení pozornosti při dlouhých operacích, kdy se lékař musí umět koncentrovat na jednu věc: „Pokud jste člověk roztěkaný, který neudrží pozornost, tak je to pro vás velmi obtížné. Já jsem spíš typ člověka, který když se na něco soustředí, tak můžou kolem lítat hromy blesky... Protože se soustředím na věc, kterou dělám,“ shrnuje Eva.