Knihovnička Radiožurnálu
Ve dnech, kdy v českých médiích stále neutichá románový příběh Barbory-Aničky a spol., otvírám román DEN CO DEN od německé autorky Terézie Mory na straně 103 a čtu: "Říkala si Maria. Ve skutečnosti, řekl jí Konstantin, se nejmenuje Maria, nýbrž Eka. Ale v pase má jméno Maria, což znamená, že teď je to pas její sestry. - Eka přikývla a zopakovala to. Vždyť jsme si přece podobné, nebo ne? Přestože už je Ece dvacet, na fotce vypadá na třináct..." A k dovršení všeho čtu v doslovu autorčina slova: "Nesnesitelné zůstane nesnesitelným; umění to nepřekoná." Román Den co den vydal Odeon v překladu Tomáše Dimtera.
Znám Vladimíra Procházku, který je ředitelem pražského divadla Činoherní klub. A díky knize CESTOVATELSKÝ LEXIKON (Návod jak používat zeměkouli) jsem poznala dalšího Vladimíra Procházku, cestovatelského dobrodruha: všechno, co vydělá, utratí tenhle Procházka za cestování.
"V několika kapitolách jsou zaznamenány postřehy z celého světa tak, jak se přihodily," napsal. "Poučení z nich může být vhodným pojítkem cestovatelského nadšení s hezky prožitou dovolenou nebo opravdovou expedicí, která stála jen tolik, kolik opravdu musela stát."
Obsáhlý Cestovatelský lexikon spolu s autorem sestavili Martin Dejdar a Pavlína Santini. Vydala Mladá fronta.
"V jednom litru ropy je ukryto tolik energie, kolik člověk vlastní prací vyrobí za 15 dní. Moderní společnost vznikla spíš díky laciné energii než díky moudrosti svých vůdců - s energií stojí i padá. Ropný večírek ale končí a světem opět obchází strašidlo transformace,"
píší Václav Cílek a Martin Kašík v úvodu knihy NEJISTÝ PLAMEN, v níž se mimo jiné ptají:
"Mají Arabové pravdu, když říkají: Děda jezdil na velbloudu, otec řídí auto, syn létá letadlem a vnuk bude jezdit na velbloudu?"
Nejistý plamen aneb Průvodce ropným světem vydalo k Mezinárodnímu roku planety Země nakladatelství Dokořán.
V rámci mezinárodního projektu Mýty (současní autoři zpracovávají ze současného hlediska staré mýty) vychází v Argu v překladu Evy Klimentové PENELOPIÁDA od Kanaďanky Margaret Atwoodové - mýtus Penelopy a Odyssea. Autorka pěkně srozumitelně vysvětluje:
"Manželství se uzavíralo kvůli plození dětí a děti nebyly žádné hračky či domácí mazlíčkové. Skrze ně se věci předávaly dál. Přes děti se utužovala spojenectví; přes děti se mstily křivdy. Mít dítě znamenalo vypustit do světa samostatně působící sílu."
Pozor, soutěž!
Mladá fronta vydala bohatě ilustrovanou publikaci Lenky Janské MEZI OBRAZEM A TEXTEM aneb Text a grafém v evropském a českém malířství. V úvodu autorka píše:
"Řemeslníci, kteří ve vstupních částech pompejských domů skládali z drobných kaménků zobrazení hlídacího psa s vyceněnými zuby, doplněné čitelným nápisem Cave canem, se určitě nezabývali úvahami o vztahu obrazu a slova v římském výtvarném umění."
A soutěžní úkol? Co znamená zmíněný nápis Cave canem?
Český rozhlas, Knihovnička, Vinohradská 12, 120 99 Praha 2
Pokud se chcete zúčastnit naší soutěže o knižní novinky, přeložte latinské rčení Cave canem.
Na shledanou dnes ve 20 hodin 50 minut u pořadu Kniha týdne (Eva a Rudolf Rodenovi: Životy ve vypůjčeném čase) se jmény šesti výherců soutěže Knihovničky se těší Jana Klusáková.
V odpovědi na soutěžní otázku Knihovničky jste měli poznat jméno spisovatelky, která v září 1862 o čtyři roky mladšímu Janu Nerudovi napsala: "Přátelství je květina volnosti, protož se jí kořme a zasvěťme jí svazek náš." Správná odpověď: Karolina Světlá.
Následují jména šesti výherců knižních novinek:
Dominik Adler, Židlochovice;
Pavel Bubeník z Čáslavi;
Hana Bucňáková, Velké Bílovice;
Věra Frančáková, Přimda;
Jiřina Pouzarová z Broučkovy Lhoty;
Helena Wilfertová z Brna.
