Klára Notaro: Francouzskému školství chybí učitelé. Co s tím udělá nová vláda?
Během letních prázdnin, kdy si francouzské děti užívají volna, se ředitelé škol trápí otázkou, jestli budou mít v září dost učitelů. Dnes se o toto kdysi prestižní povolání zajímá stále méně mladých lidí. Kdysi bylo snem studentů uspět u přijímaček na institut pro budoucí učitele. Zkoušky byly nesmírně přísné.
Učit na mateřské, základní nebo střední škole znamenalo dobrý plat, společenské postavení, dlouhé prázdniny. Prestiž. To už není pravidlem.
Čtěte také
Nyní se situace změnila do té míry, že se dokonce přistupuje k náboru lidí na učitelská místa jen na základě půlhodinového pohovoru, podmínkou je jen ukončené tříleté vysokoškolské vzdělání. Přijatí uchazeči pak projdou týdenním školením. Odborníci se obávají, že škola se stane jakousi družinou bez kvalitní výuky.
V současné době mladým lidem při volbě tohoto povolání vadí mnoho věcí. První je nízký plat. Učitelské platy se nezvyšovaly stejně rychle jako platy v jiných oborech.
Učitele do každé třídy
Další důvod, proč se studenti kariéře ve školství vyhýbají, jsou umístěnky. Začátečník pedagog bývá umístěn do školy v místě, o které jiní učitelé nemají zájem. Bývají to místa, kde žijí problematické rodiny nebo národnostní skupiny, lidé, pro které Francie často znamená administrativní systém a nic jiného.
Čtěte také
Zde si mladý učitel musí doslova vydupat autoritu. A často musí řešit problémy, které nijak nespadají do jeho kompetence. Rodinné starosti dětí, finanční tíseň maminek, neschopnost adaptace na francouzské prostředí. Pokud mladý učitel požádá o přeložení, tak je mu vyhověno jen zřídka, protože by za něj v takové čtvrti nebyla náhrada. Mladí učitelé také bývají umístěni daleko od svého bydliště, často na opačném konci Francie, kde si teprve musí zvyknout a kde se mohou cítit opuštěni.
Jiným důvodem, který odrazuje od učitelování, je demografické složení společnosti. V některých předměstích není francouzština běžně užívaným jazykem. Mnohé děti školou povinné mají jiné hodnoty, jinou kulturu.
Nebezpečím pro vyučující mohou být všudypřítomné mobily a sociální sítě. Stačí pár slov a život učitele se může změnit v peklo, ze kterého mu jeho nadřízení nepomohou, protože se řídí pevným pravidlem: Nečeřit hladinu. Zamést problémy pod koberec. Nevystupovat ostře proti žákům nebo rodičům. Na tuto pštrosí politiku doplatil životem před dvěma lety učitel Samuel Paty.
Čtěte také
Obecně je ale pravdou, že děti všech národností jsou milé a zvídavé. Ale udělat z nich vzdělané lidi je umění, které se musí pěstovat.
Na závěr si můžeme položit otázku, jestli francouzské školství potřebuje zreformovat. Odpověď je jednoznačná: ano. Všichni to vědí. Ale reforma tak obrovského mamuta, jak se školskému systému ve Francii říká, je téměř nemožná. Uvidíme, jak si bude počínat nový ministr Pap Ndiaye, který sám raději posílá svoje děti do soukromé školy.
Zatím učitelům slíbil vyšší platy a rodičům učitele do každé třídy.
Autorka je spisovatelka, žije v Paříži
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
