„Když se žák dřív učil číst, přečetl si i to, že je v pořádku, když ho táta bije.“ Jak se proměňoval obsah slabikářů?

První česká učebnice čtení vyšla v Praze v roce 1541 a vedle češtiny byste v ní našli i němčinu a latinu. Šlo o trojjazyčný slabikář. „Čeština v té době ještě nebyla úplně ustálená. Byly tam vypsány různé varianty, které lze potkat,“ říká Vladislav Knoll ze Slovanského ústavu Akademie věd ČR.

Červený slabikář|foto:Irena Šarounová, Český rozhlas

„Byly tam varianty se spřežkami i háčky. Latina a čeština se v té době lišily i graficky, používaly trochu jiné písmo. Čeština se psala ještě novogotickým písmem, tedy švabachem a pak frakturou. Latina už se psala antikvou, tedy něčím, co už velice připomíná naše dnešní písmo,“ vysvětluje Vladislav Knoll.

Chvalozpěvy i seznamy apoštolů

Padesátistránkový slabikář obsahoval i chvalozpěvy na Pannu Marii, seznamy apoštolů, modlitby a další křesťanské texty podobně jako jiné dobové slabikáře, které jsou pro historiky cenným zdrojem poznatků nejen o vývoji jazyka a pedagogiky, ale třeba i mravů. Jako například slabikář, který vznikl v 16. století ve Lvově.

Malý slabikář|foto:Klára Bílá

„Když se žák učil číst, přečetl si i to, že je v pořádku, když ho táta bije. Protože kdyby ho nebil, tak by potom z něj byl šimpanz a dělal by všem ostudu,“ popisuje Vladislav Knoll, jak byly ve slabikářích ospravedlňovány fyzické tresty dětí.

Náboženský obsah se ze slabikářů vytratil v rámci tereziánských reforem.

Otisk režimů i cenzura

V knihovně Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského je více než tisíc slabikářů v různých vydáních a exemplářích. Jeden z nejoblíbenějších slabikářů podle vedoucí knihovny Edity Vaníčkové Makosové poprvé vyšel v roce 1913 a otisklo se do něj hodně rozdílných režimů.

„Nejoblíbenější byl slabikář Poupata, čítanka malých od autora Josefa Kožíška. Začal vycházet už za Rakousko-Uherska a vycházel až do roku 1948,“ přibližuje.

„Na stejném textu můžeme vidět, jak šla doba. V prvních vydáních je portrét císaře pána a rakouská hymna. O něco později je tam portrét Tomáš Garriguea Masaryka, v protektorátních vydáních žádný portrét není. Na historických exemplářích ještě můžeme vidět různé cenzorské zásahy,“ popisuje Edita Vaníčková Makosová.

Slabikáře|foto:Stanislava Brádlová, Český rozhlas

Současné slabikáře už nesou stopy další informační revoluce. „Od roku 2020 každá učebnice, která k nám přijde do knihovny, má hybridní formu. Většinou má základní tištěnou podobu, ale zároveň obsahuje odkazy na elektronické materiály. Jsou tam i procvičování, která si žáci mohou sami přes QR kódy procvičovat,“ říká knihovnice.

Každý si vybere

V současnosti může vydat slabikář jakékoliv nakladatelství, ale výslednou učebnici musejí schválit na ministerstvu.

Čtěte také

Jsou rodiny, kde je puštěná jen televize, stýská si Klára Smolíková. Jak přivést děti ke čtení?

„Když je učebnice připravená, ilustrovaná, prochází schvalovacím kolečkem na MŠMT. Pokud vyhovuje, získá potvrzení, že je vhodná k výuce na státních školách v České republice. Nemáme státní monopol, slabikářů máme až do desíti různých kusů. Učitel nebo pan ředitel si může vybrat,“ vysvětluje Edita Vaníčková Makosová.

Když slabikář v hodnocení uspěje získá od ministerstva schvalovací doložku většinou na šest let. Její platnost pak může být prodloužena.

Pestrou historii slabikářů na českém území přibližuje i online výstava s názvem Naše slabikáře, která je k dispozici na webových stránkách Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského.