Když se Rakušan učí česky a Čech pije rakouské víno. Vítejte v Podyjí!
V Podyjí si letos tak jako jinde připomínají 25 let od pádu železné opony. Opětovné otevření hranic u městečka Hardegg provázela kdysi velká euforie mezi Čechy i Rakušany. Co po tehdejším nadšení zůstalo a splnila se obrovská očekávání českých i rakouských sousedů?
Bodré pozdravy – české ahoj, rakouské servus – se rozléhají po mostě přes Dyji. Rakušané s Čechy tady u městečka Hardegg nedávno slavili jeden z přeshraničních pikniků. Lilo jako z konve, náladu to ale nikomu nekazilo.
Hardegg se mimochodem pyšní titulem nejmenší město v Rakousku a důchodce Josef Schmid tu dělá kulturního radního. Má za sebou už dva kurzy češtiny. Když se ptám proč, říká: „Přece chci rozumět sousedům.“ A po krátké odmlce dodá: „A sousedkám.“
Pan Schmid aspoň jednou měsíčně zajede na českou stranu nakoupit nebo navštívit známé. V otevření hranic vidí obrovskou šanci hlavně pro mladé.
Díky Rakušanům máme práci
Zatímco kapela z Dačic vyhrává, ve stáncích se popíjí rakouské víno a česká becherovka. Z české strany mostu přicházejí další a další lidé. Skupinka důchodců si nejdřív postěžuje, že kvůli národnímu parku nemůžou chodit do lesa na dřevo a že se pohraničí vylidňuje.
„Je tu cyklotrasa, tak sem jezdí cyklisté, ale turistů je tu míň a míň,“ stýskají si místní. „Kdyby tak zprovoznili celnici a v ní hospodu,“ vyslovuje nahlas své přání jeden ze starousedlíků.
Na rakouské sousedy ale Češi nedají dopustit: „Jsou to výborní lidé, slušní. Zaměstnávají většinu lidí z pohraničí.“
Hned u mostu je hospoda. Je to sice už v Rakousku, ale majitel je Čech Petr Šnobl. A na nezájem turistů si nestěžuje: „Před deseti lety se tu za den objevilo sotva čtyři pět Čechů. Dneska, když je třeba v Česku svátek, máme klientelu z 90 procent českou.“
Po mostě přes železnou oponu
V dobách železné opony chyběla mostu vozovka, zůstala jen holá konstrukce, tak aby nikdo nemohl přejít. Povedlo se to až 26. prosince 1990. Tehdy se skupina Čechů rozhodla přešplhat po konstrukci na rakouskou stranu.
A pár Rakušanů se stejným způsobem vydalo naopak k českým sousedům. Byla mezi nimi i Christina Kippesová. Na mostě je dnes fotka, která ji zachycuje, jak zdolává poslední metry mostní konstrukce.
„To jste vy?“ ptám se. „Ano, já, v tom žlutém kabátě. Byla to obrovská euforie, šla jsem tenkrát před 25 lety po tomhle mostě vůbec poprvé. I dnes je to úžasný pocit, dostat se kdykoli na druhou stranu, bez té hrozby násilí.“
Řada Čechů z pohraničí našla v Rakousku práci, třeba v termálních lázních v městečku Laa, v různých firmách nebo v pohostinství. Podobný efekt mají otevřené hranice i mezi Rakouskem a Slovenskem nebo Rakouskem a Maďarskem.
