Když nám kuchaři připomenou chutě našeho mládí, je jedno, co máme na talíři

29. říjen 2017
Detail na drobenkový koláč

Rád bych se s vámi podělil o hlášku, kterou jsem zaslechl v jednom lepším pražském restaurantu: „Víte, kamarádi, já nemám ráda tlustý maso, zázvor, ryby, rajskou polívku a tatarák!“ pochlubila se zralá žena své malé společnosti u vedlejšího stolu.

Jelikož to bylo v gastronomickém zařízení, kde jsou na jídelním lístku běžně nabízeny ústřice, šneci po burgundsku, lanýže a smrži, tak nevím, nevím, jestli si všichni od vedlejšího stolu tak trochu nespletli podnik?

Musím se přiznat, že jsem neslušně ještě chvíli naslouchal útržkům jejich rozhovoru, protože to bylo opravdu zábavné. Pořád mluvili o jídle. Co jim chutná a nechutná. Hovořili o zabíjačce, o omáčkách co vařila babička anebo jaké si připravují svačiny do práce. Cpali se grilovanou chobotnicí a nadívanými křepelkami a vzpomínali na vynikající gulášovku v jedné hospodě, kam chodili zamlada jako spolužáci na pivo.

Já tomu všemu říkám – okouzlující filosofie chuti. Přiznejme si, že při pohledu na některé pokrmy nebo nápoje se v našich ústech a především v naší hlavě spustí nezadržitelný proces. Milujeme, když se nám na něco „sbíhají sliny“ a občas se tato naše vášeň dokonce vymyká kontrole.

Baví nás objevovat gastronomicky přitažlivé kombinace jídla a pití. Nejde nám jen o zahnání hladu a žízně. Toužíme umocňovat každý zážitek, jenž nám ve své štědrosti poskytuje země spolu s umem lidských rukou a kreativitou myšlení. No a pak, kromě této – poněkud rozmařilé, někdy až nemístné rozežranosti – přichází další moment: chuťová paměť.

Vyhlášené moravské červené zelí k pečené kachně

Máme ji všichni. Někdo víc, jiný méně. Rozhodně nás však strhává do dětství nebo do doby, kdy jsme začali ochutnávat pokrmy svých maminek, případně babiček či dědečků. Kachnička s domácím zelím, zeleninová polévka z babiččiny zahrady, rybízový koláč s drobenkou, francouzské brambory z ingrediencí, co dům dal, a další nezapomenutelné chutě, které se nám z ničeho nic vybavují v mozku a na jazyku během celého našeho života.

A když nám je nějaký podnik nebo kuchař dokáží znovu připomenout, když k nám z kuchyně zavoní chutě našeho mládí, je docela jedno, co máme na talíři. Protože tam jsou především úžasné vzpomínky, které nám nikdo nikdy nevezme!

Spustit audio
autor: Pavel Maurer