Karel Vachek

Lidé podle něj reagují na ekonomickou a kulturní krizi útěkem k pasivní zábavě, díky které můžou zapomenout na všechny problémy. „Nejlepší odezvou na můj film by bylo jejich probuzení,“ myslí si. Znamená to, že bychom měli víc číst? „Jen minimum knih je důležitých. V každé době se objevuje řada nepodstatných knih, které není třeba číst,“ uvažuje Karel Vachek. Za důležitou považuje například poezii Williama Blakea nebo Švejka, kterého by prý lidé neměli znát pouze z kreseb na pivních táccích.

Před každým natáčením sbírá Karel Vachek výstřižky a rukopisy. Během tohoto procesu neustále shání peníze na natáčení. „Naplňování tašky trvá čím dál tím déle. Naposled tři roky,“ popisuje s povzdechem. Po celou dobu natáčení se pak snaží vžít do situace, pochopit ji. Scénáře si nepíše, protože by dodaly jeho snímkům líbivost, která není jejich úlohou. „Točím filmy, které institucionálně nikdo nechce, ale lidé se na ně rádi dívají a smějí se jim i sami sobě,“ vysvětluje a dodává, že velkým háčkem jeho dokumentů jsou nároky na diváka. „Vyžadují od diváků práci, kdežto zábava je pasivní. Prodávejte pak takový film,“ vrací se k finanční stránce.

Když se ohlédne za svou kariérou, zalituje, že nemohl pokračovat v práci na snímku s Oldřichem Novým, kterého považuje za nejlepšího českého herce posledního století. „Stačili mi ho tenkrát zastavit,“ vzpomíná. Podobně ho mrzí, že nenatočil dokument o Karlu Kosíkovi. „Tvrdil, že je v textech a nemusí být ještě v obrazech,“ nastiňuje.

Karel Vachek mluvil ve vysílání o svém snímku Moravská hellas, který zakázal sám tehdejší prezident Antonín Novotný, o roku 1968 a 1989, ale i o politice a moci. Proč o sobě říká, že je filmař a ne dokumentarista? I to si můžete poslechnout v audio záznamu rozhovoru.

Záznam celého rozhovoru s Karlem Vachkem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.