Kanibalismus na Papui-Nové Guineji? Je to klišé, říká antropolog Martin Soukup

Když chodíte po vesnici, mapujete ji a ptáte se, kdo je s kým příbuzný, budíte tak trochu podezření. A pozornosti, kterou během toho vzbuzujete, se vlastně nemůžete příliš divit, uvažuje Martin Soukup.

„Tato komunita má za sebou hodně složitou koloniální minulost, je rozdělená kvůli náboženství a sporům o pozemky. Když tam chodíte s GPS lokátorem, samozřejmě budíte podezření.”

Pět dnů pěšky do vesnice

Ostrov Papua-Nová Guinea nemá v našich zeměpisných končinách právě nejlepší pověst. Jak ale antropolog Martin Soukup zdůrazňuje, na všechny historky o kanibalismu, které jste slyšeli, můžete s klidem zapomenout. „Je to klišé. Tento ostrov je součástí globalizovaného světa a nadnárodních ekonomických vztahů,” popisuje.

Vesnice, v níž žil, přesto nepatří k nejdostupnějším. Obklopují ji vysoké hory a neprostupný terén, které pro místní znamenají asi pětidenní náročný trek směrem k vesnici. „Dostat se tam ale dá i letadlem, přestože samotný přistávací manévr ve vesnici je velmi nebezpečný,” poukazuje Martin Soukup. I proto zůstává tato konkrétní vesnice od světa stále relativně odříznutá. „Nemůžete si tam nic koupit, v kantýnách najdete maximálně sůl nebo suchary,” popisuje antropolog.

Papua Nová Guinea|foto: Fotobanka Pixabay, ianknabel66

On sám se sem dostal vlastně náhodou. „Pak mi ale vesnice učarovala, i díky tomu, jak se ke mně chovali místní. Když jsem vystoupil z letadla, obklopili mě a místní učitel se zeptal, co jsem zač. Když zjistil, že jsem antropolog, zaradoval se a zeptal se: A nemohl bys našim žákům dát přednášku o tom, co je kultura a proč by si té své měli vážit?”

I díky této otázce se zrodily fascinující kresby papuánských dětí o tom, jak si představují vlastní kulturu. „Toto téma se neustále proměňuje, zajímá mě i téma ochrany přírody nebo jejich vlastní a nepsaná historie. Ten příběh je ohromný.”