Kambodžský chrám Ta Prohm ponechali jeho objevitelé džungli. Souboj přírody s kamennou stavbou zatím zůstal bez vítěze
Angkorští králové stavěli své svatyně z kamene, pevného a trvanlivého. Ale ani kámen není věčný a například džungle nad ním dokáže zvítězit relativně velmi rychle. Kambodžský chrám Ta Prohm s ní prohrává, aniž by ale současně ztrácel své kouzlo.
Přišel jsem skrz gopuru, nad hlavou mam nagu, tamhle vpravo na mě vykukuje deva a všechno to pomalu pohlcují hedvávně bavlněné stromy.
Ne, nekoupil jsem si od místních taxikářů žádné amfetaminové tablety, to všechno jsou odborné názvy toho, co se přesně nazývá Ta Prohm, ale mnohem známější je pod názvem Stromový chrám.
V objetí džungle
V roce 1867 vyšla v Edinburghu první sbírka fotografií a nákresů angkorských chrámů. A botanici, archeologové, ale i obyčejní dobrodruzi začali shánět lodní lístky na cestu do daleké Indočíny.
Byli to bez nadsázky předchůdci legendárního Indiana Jonese, protože se metr po metru snažili vyrvat džungli jeden chrám za druhým. A svůj obdiv k nim neskrývají ani restaurátoři, kteří na Ta Prohmu pracují dnes.
„Naše předchůdce – ať už Francouze, nebo Khméry – čekala nebezpečná práce. Spousta hmyzu, jedovatí hadi a všude malárie. Navíc džungle je tvrdý soupeř,“ říká uznale Say Sophearin, restaurátor státního památkového ústavu Apsára. „Bylo to jako v pohádce – prosekávali se džunglí a ta se za nimi zase rychle zavírala.“
Jeden z chrámů ale francouzští koloniální úředníci úmyslně nechali džungli. A tak dnes vlnovec pětimužný, což je právě zmiňovaný hedvábně bavlněný strom, prorůstá skrz jeho kamenné zdi a klenby. Jako by džungle spustila obrovská chapadla, kterými celý Ta Prohm přivinula k sobě.
Příroda dělá práci za nás
Zatímco turisté se překřikují, kde je nejlepší místo na fotografování a jeden druhého vyhání ze záběru, archeologové a restaurátoři už se dohodli. Budou respektovat rozhodnutí svých francouzských předchůdců a nechají džungli, ať dál objímá svůj chrám.
„Ty největší stromy jsou staré více než 300 let. Někde jejich obrovské kmeny naopak podpírají kamenné bloky, takže džungle dělá práci za nás,“ vysvětluje mi An Sopheap, kambodžský archeolog.
„My jenom těm obrovským stromům čas od času odřežeme nějaké větve, aby třeba nezranily turisty, ale jinak už se s těmi největšími vlnovci nedá nic dělat,“ dodává
Dokonalost ducha
Přesto na Ta Prohmu pracují restaurátoři z Indie, kteří dávají dohromady obvodové zdi a gopury, což jsou vstupní brány do chrámu, umístěné každá na jedné světové straně.
Při pohledu na některé části chrámu si člověk říká, že když sem přijde zítra, budou už vypadat jinak, protože se prostě musejí do té doby zřítit. Jenže tohle není obyčejný chrám – tohle je Ta Prohm.
Tady panuje pradžňápáramitá neboli dokonalost ducha, jak říkají Khmérové. A chrám se zřítí teprve tehdy, až ta bude narušena.
