Kam zmizely vklady z kampeliček?

26. únor 2003
Pod kůži

Do družstevních záložen vložili jejich členové během krátké doby kolem třinácti miliard korun. Část jich vytunelovaly managementy záložen. Do řady kampeliček nastoupila nucená správa. Ta měla především zajistit, aby majetek nebyl dál rozkrádán. Fond, z něhož by měli být poškozeni věřitelé odškodněni, byl téměř prázdný a tak stát nakonec nabídl pomocnou ruku. Slíbil, že Garančnímu fondu půjčí osm miliard korun. Část těchto peněz by se do státní pokladny mohla vrátit. Musel by se ale zpeněžit majetek, který měli nucení správci uhlídat před dalších zcizením. Kolik majetku však po nucené správě v kampeličkách zůstalo?

Zákon, upravující vznik a postavení družstevních záložen, začal platit na začátku roku 1996. Během půl roku vzniklo téměř padesát záložen. Mezi prvními byla Česká národní záložna, ovšem přidala se řada dalších a v zápětí se objevily první problémy. Odborníci kritizovali především zákon o kampeličkách. O tom dále hovoří Petr Dvořák z katedry bankovnictví Vysoké školy ekonomické.

Petr Dvořák: Umožňovalo to, že někteří, kteří zakládali ty záložny, mohli ty peníze prostě odlévat na jiné účely.

Kampeličku mohl založit v podstatě kdokoliv, kdo sehnal třicet členů a složil sto tisíc korun v hotovosti. Úřad, který měl záložny podle zákona kontrolovat, vznikl v době, kdy už fungovalo přes čtyřicet záložen. Z rozhodnutí úřadu pro dohled nastoupil nucený správce v roce 1999 také do České národní záložny. Podle ekonoma Petra Dvořáka, který hovořil před chvílí, bylo špatné nastavení stimulace nucených správců a také nedostatečná kontrola jejich práce. O pravomocích drobných střadatelů hovoří Erika Krepelová, členka České národní záložny.

Erika Krepelová: My jsme neměly právo diskutovat k tomuto nebo neměly jsme právo se dívat do pokladních knih. Prostě na co v té kampeličce se sáhlo, tak tam neodpovídá stanovám.

První nucená správa v České národní záložně byla vyhlášena dvacátého pátého března 1999. Nucenou správu v ní Úřad pro dohled prodloužil ještě dvakrát a skončila dvacátého září. Činnost záložny se obnovila hned druhý den a licenci ji udělil Úřad pro dohled nad družstevními záložnami s tím, že tam neshledal vážnější pochybení. Za dalších čtrnáct měsíců se ztráty záložny zvýšily. Zakladatele záložny se nám však oslovit nepodařilo. Dnes se zdržují v zahraničí. Oslovili jsme alespoň správce konkursní podstaty Pavla Kortu.

Pavel Korta: Rozhodující majetek je v pohledávkách. Družstevníci přišli tedy o rozhodující část skladu na základě jejich vlastního rozhodnutí, to znamená na základě rozhodnutí členské schůze.

Zmiňovaná schůze se konala po ukončení první nucené správy. Družstevníci sami odhlasovali, že budou v činnosti záložny pokračovat a uhradí její dluhy tím, že vloží další peníze, sumu osmdesáti milionů, jenže záložna byla vytunelována podruhé. Členové záložny se teď domáhají zrušení platnosti této schůze svolané nuceným správcem. Co je vlastně cílem nucené správy? Odpovídá nezávislý právník Václav Sládek.

Václav Sládek: Cílem je vlastně náprava věcí, které se nepodařilo odstranit jako závady v činnosti toho družstva.

A co je v kompetenci nucené správy? Odpovídá Oldřich Zajíc, tiskový mluvčí Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami.

Oldřich Zajíc: Nucený správce je dle platných zákonů oprávněn prodejem majetku.

Z dokumentace kontrolních komisí u ostatních záložen vyplývá, že například Českomoravská družstevní spořitelna přišlo mimo jiné o nemovitost za sto milionů. Finanční prostředky v První družstevní záložně se během třinácti měsíců trvající nucené správy snížily o sedmdesát milionů. Do dnes není přesně ujasněno, kam částky zmizely.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: ark , Pavel Janošec
Spustit audio