Kam kráčí česká architektura? Stále neumíme přijímat nové věci, připomíná Adam Gebrian
Architektura v Česku stále není tam, kde by měla být – zájem o ni by měl být přirozenější, vždyť je to něco jako chléb, který potřebuje každý, a proto nemusí mít žádnou reklamu. Takové jsou názory architekta a propagátora svého oboru Adama Gebriana, který letos získal cenu Architekt roku.
Co se týče architektonických objektů, tak hodně záleží na starostech měst, kteří mohou leccos ovlivnit, ale také schytat veškerou kritiku, když se stavba nepodaří. Proč je ale v Česku tak složité prosadit výraznější stavby?
„Z různých historických důvodů neumíme přijímat nové věci, a není to jenom dědictví komunismu,“ vysvětluje v rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou. Připomíná také, že Češi jsou hodně skeptičtí a na nové stavby se příliš netěší.
„Když se ve veřejném prostoru začne něco upravovat, tak první myšlenka je, že to může být horší, než jak to bylo před tím,“ míní s tím, že přesto stále investorů vnímá, že existuje řada lidí, kteří chtějí bydlet v něčem jiném. „Jde o snahu odlišit se. Není náhodou, že panelové domy se začaly měnit v různé barvy,“ dodává.
Věci se zlepšují ve chvíli, kdy se o ně zajímáme
Hranice mezi soukromým a veřejným prostorem se podle něj neustále hledá, a to jak z pozice veřejnosti, tak majitele, a právě na tomto základě vznikají nové věci. Jenže právě kvůli tomu, že se tváříme, jakoby se nás to netýkalo, tak vznikají věci, které poškozují všechny. „Veřejný prostor není jenom o vydělávání peněz, není jenom pro zábavu, ale pro život,“ upozorňuje.
Mnohdy se snažíme prezentovat interiérem bytu, ale stává se, že tato snaha se někdy neslučuje s naší osobností. „Je těžké zjistit, co skutečně chcete a jaký jste,“ míní.
A jak se dívá například na netradiční kašny v Plzni? „Jsou skvělé, i když přináší mnoho problémů a vyžadují pravidelnou údržbu. Jestliže takovou věc umístíme do veřejného prostoru, tak se také o ní musíme starat,“ říká. Ale také dodává, že právě takové objekty vrací náměstí důležitost a význam.
A co takové pražské Václavské náměstí? Bohužel se tam necítíte jako na nejlepší adrese. „Dříve tam sídlili novináři a jiní, nyní se přestěhovali, což je škoda – máte mít radost z toho, že jste na hlavním náměstí,“ upozorňuje.
Zajímá vás víc? Audio záznam celého rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
