Kalifornská rančerka poskytuje azyl ohroženým koním. Po nedávných požárech má práce nad hlavu
Říjnové požáry v Kalifornii za sebou zanechaly spoušť, která se dotkla i hospodářských zvířat v tomhle zemědělském kraji. V nejhůře postiženém okrese Sonoma žije i nezvykle velké množství chovatelů koní. Také ti, pokud přežili, teď potřebují svá evakuační centra, protože oheň spoustu statků a stájí zničil.
A to je další výzva pro majitelku farmy, která jinak koně obvykle zachraňuje před cestou na jatka. Na ranči v kopcích mezi lesy a vinicemi u města Sebastopol, asi hodinu jízdy severně od San Franciska, není teď na plané řeči moc času.
A tak mi Susan Hornsteinová do ruky, ve které nedržím mikrofon, hned vtiskne vozík plný sena a pak cestou k výběhům – spokojená, že jí nestojí práce – začíná vyprávět.
„Tohle jsou dva nejvíc týraní koně, které tu teď máme. Jejich majitelé je bili a na jednom jezdili, i když byl zrovna nemohoucí. Teď už jsou oba připravení k adopci,“ vysvětluje mi, zatímco jim přiděluje dávku sena.
Mexická jatka jsou neuvěřitelně brutální
Kromě týraných koní se na ranči starají také o ty, kterým jejich majitelé zemřeli nebo jsou nevyléčitelně nemocní. Přechodně přijímají, živí a pro nové majitele cvičí také koně, kteří by jinak skončili na jatkách.
„Tady v Kalifornii už je to teď nelegální, ale koně se pořád vozí na porážku do Kanady nebo Mexika. A mexická jatka, to je něco strašného,“ říká chovatelka a cvičitelka Susan. „Asi třetině koní tam useknou nohy, ještě než ztratí vědomí. Je to opravdu brutální.“
Susan Hornsteinová spolupracuje s lidmi, kteří jsou ochotní takové koně vykoupit. Na aukcích se jich prý většina stále prodává na maso.
Telefonní číslo pište na kopyta
Její farma za devět let existence zachránila sedmdesát koní a teď je připravená pomáhat i obětem místních požárů, které spálily domy i statky na ploše vetší, než je trojnásobek rozlohy hlavního města Washingtonu.
„Jen v našem okrese Sonoma lidi chovali 26 tisíc koní. Bylo to druhé největší hospodářské odvětví hned po vínu, než se teď před další legalizací přidal marihuanový byznys,“ přibližuje Susan Hornsteinová.
„Zatím víme, kolik zemřelo lidí, ale uhynulá zvířata zdaleka spočítaná nejsou. Můj známý, třeba při požáru přišel o tři sta kusů dobytka. A to je jen jeden případ,“ pokračuje. „Další zvířata včetně koní před ohněm utekla a majitelé se je teď budou snažit hledat. Doporučuje se psát jim pro tyhle případy na kopyta telefonní číslo.“
Azyl pro koně i pro lidi
Právě koním, kteří jsou zatím kvůli požárům bez své stáje, nebo dokonce i bez majitele, nabízí Susan na své farmě Icssoma útočiště. Teď tu má šest koní, ale možnosti statku jsou vyšší a chovatelka už má zprávy, že bude potřeba je využít.
Susan už stihla ubytovat dobrovolníky, kteří jí s chodem statku pomáhají. Pět z nich se kvůli ohni taky muselo načas evakuovat.
„Teď nám sem budou koně posílat na delší přechodné ustájení ze statků, které rychle nabídly pomoc, ale nemají pro koně místo na delší dobu,“ vysvětluje chovatelka. „Tipuju – a je to tak v pořádku – že za námi zas přijdou lidi, kteří mají málo peněz a budou potřebovat pomoct, aby se zas postavili na vlastní nohy.“
Na něco takového jsou na ranči Susan Hornsteinové zvyklí. Vždyť právě sem obvykle míří koně, které nikdo jiný nechce.
