Ještě za pět let bude náš vánoční pudink chutnat skvěle, tvrdí v malé londýnské továrně

Sandra McLarenová a její syn Duncan s pudinky zabalenými v elegantních dřevěných krabičkách z borového dřeva
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Sandra McLarenová a její syn Duncan s pudinky zabalenými v elegantních dřevěných krabičkách z borového dřeva

Britský vánoční pudink nemá po světě úplně nejlepší pověst. Dezert nazývaný familiárně „pud“ se totiž tradičně vyráběl z hovězího nebo skopového loje. Letos jsme ale na trhu našli jeden oceňovaný výrobek se vskutku zajímavým složením.

„Namáčela jsem sušené ovoce do brandy, piva Guinness, čerstvé pomerančové a citronové šťávy a spolu s kořením jsem to nechala stát přes noc, takže ovoce hezky nasáklo všemi vůněmi a chutěmi. Když se pak pudink vaří, což jsou podle velikosti typicky čtyři až 4,5 hodiny, tak nám vznikne krásně lehká, nadýchaná hmota,“ popisuje mi Sandra McLarenová.

Čtěte také

Je autorkou oceňovaného receptu, na jehož konci je podstatně jiný „materiál“, než jaký známe z britské literární nebo filmové klasiky.

Pudink má být lehký dezert

„Rozhodla jsem se dělat vánoční pudink z másla, které je lehké a má příjemnou chuť. Dosud používaný lůj je kromě slabší chuti také příliš těžký tuk. Používám jen minimum mouky. V opačném případě dostanete strašně těžký dezert. Kdo by měl po bohatém obědě ještě na něco takového chuť? Je potřeba něco malého a dobrého!“ popisuje svůj recept Sandra.

Jsme u stánku McLarenových v nádherné tržnici Borough Market v jižním Londýně. Nad hlavami nám rachotí příměstské vlaky a nos dráždí kombinace báječných kulinářských vůní. Lidé si odtud pudink odnášejí v elegantních dřevěných krabičkách z borového dřeva.

Čtěte také

„Vzpomínám si, že mi coby malému klukovi přišel pudink strašně hořký. Myslím, že tehdy taky moc dětí nemělo v oblibě chuť sušeného ovoce. To bylo dáno i tím, že šlo v podstatě o luxusní zboží. Takže u mě to byla láska na druhý pohled. Vánoční pudink, který máma dělá, je pro děti mnohem vhodnější,“ vypráví mi Duncan McLaren, který se v malé rodinné firmě stará o prodej a marketing.

Letošní pudink vařili už v červnu

Duncan pro mě zahřál jeden pudink a má připravenou i brandy, kterou jej bude flambovat. Když potom pudink ochutnám, překvapí mě příjemná měkká konzistence a vynikající chuť kandovaného ovoce.

Čtěte také

„Pudink pro letošní Vánoce jsme vařili už v červnu. Oficiální trvanlivost je ale dva roky. Jsem přesvědčená, že ještě za pět let bude náš pudink chutnat skvěle, což je nejlepší důkaz kvality ingrediencí. U nás jsou dobrými konzervačními látkami máslo, hnědý cukr, melasa a samozřejmě alkohol,“ vypočítává přísady Sandra.

Dříve do něj schovávali mince

McLarenovi letos vyrobili na 8000 kilogramů vánočního pudinku. To už je trochu příliš velké množství na to, aby se dodržovala klasická procedura, kdy se látkový vak se zrajícím pudinkem zavěsil na dlouhé týdny na hák do tmavé místnosti.

Čtěte také

„Nemyslím si, že by teď vánoční pudink zažíval renesanci. Britové prostě rádi udržují tradice při životě. Jasně, vyhrává komerce. Ale vánoční pudink zůstává a myslím, že nezmizí. Je to jen otázka, kdo nabídne nejlepší kvalitu a nejlepší značku,“ uvažuje Duncan.

K britskému vánočnímu pudinku se váže spousta roztomilých tradic, polopravd a mýtů. Bývalo třeba zvykem do pudinku během přípravy zamíchat několik stříbrných mincí, zpravidla třípencí. Kdo ve své porci penízek našel, směl si ho ponechat. Zlí jazykové tvrdí, že jinak než vidinou finančního zisku se někteří lidé ke konzumaci tmavé, nevábné hmoty přinutit nedali.