Je přefotografováno, myslí si Jiří Jírů, který fotil i Václava Havla
„Mám slabost pro blondýnky,“ přiznal ve vysílání Hosta Radiožurnálu Jiří Jírů a hned si moderátorku Patricii Strouhalovou vyfotil. Jiří Jírů byl svého času dvorním fotografem Václava Havla a průřez jeho tvorbou si můžete prohlédnout na výstavě Photomix aneb Fotografické mísení, která se koná na Staroměstské radnici v Praze.
Když byl s Václavem Havlem v Bílém domě, soustředil se hlavně na technickou a vizuální část návštěvy. „Nebyly digitální fotoaparáty a klidně mohl odejít blesk. Někdy se zas přestal přetáčet film,“ popisuje.
I dnes stále fotí na film a digitální fotoaparát vezme do ruky jen sporadicky. „Pořád mám sílu, proto si fotky vyvolávám sám,“ tvrdí. Kdykoliv se ocitne v tmavé komoře, zapomene na všechno a pozoruje, jak fotografie postupně „leze z papíru“. „Když přeleze, je příliš tmavá. A můžete začít znovu,“ vysvětluje.
Podle svých slov je doslova alergický na cvakání. „Když uděláte tisíc fotek, vždycky jednu povedenou vyberete,“ domnívá se a vzpomíná na dobu, kdy se cena jednoho políčka pohybovala okolo 60 haléřů. „Tehdy jste si museli dobře rozmyslet, co vyfotit a co ne,“ říká s tím, že ho těší, když potká mladou generaci s analogovým fotoaparátem.
Jak vzpomíná na cestu na Nový Zéland, kde se Václav Havel rozhodl ostříhat ovci? Jak se fotí šachisté? A dá se i pouhým kompaktem udělat dobrá fotka? I na tyto otázky odpovídal známý fotograf Jiří Jírů mezi 10. a 11. hodinou.
Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
