Je absurdní, aby při domácím porodu mohly být nekvalifikované osoby a porodní asistentka ne, myslí si ústavní soudce Wintr

Ústavní soud rozhodl, že porodní asistentky mohou vést domácí porody. Z hlediska zákona ale v případě domácího porodu nepůjde o poskytování zdravotní péče a rizika ponese matka a ti, kdo jí budou pomáhat. „Rozhodně neříkáme, že rodit doma je správné, ani nechceme činit nějaké kategorické soudy na tuto důležitou, ale neprávní otázku,“ vysvětluje v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu ústavní soudce, profesor Jan Wintr. Moderuje Tomáš Pancíř.

Vy jste byl předsedou senátu, který v úterý rozhodoval konkrétní případ týkající se domácích porodů? Kdo a proč se na Ústavní soud v této věci obrátil?

Na Ústavním soudu máme několik případů týkajících se domácích porodů. Toto byl případ, kde porodní asistence napsal krajský úřad do oprávnění poskytovat zdravotní péči, že může vykonávat práci porodní asistentky vyjma vedení domácího porodu.

Porodní asistentka podporována ženou, která chtěla využít její služby, proti tomu podávala správní žaloby, že dovětek „vyjma domácích porodů“ je nezákonný. Správní soudy rozhodly, že to je v pořádku, že dovětek nezákonný není. Ústavní soud z důvodů, o kterých jste už částečně mluvil, dospěl k závěru, že rozhodnutí správních soudů jsou v pořádku a ústavní stížnost zamítl.

Váš nález může pro někoho působit paradoxně nebo možná matoucím dojmem, protože jak jste řekl, konkrétní stížnost jste zamítli, ale přesto jste změnili výklad, takže jste fakticky umožnili, aby porodní asistentky byly u domácích porodů. Když vezmeme tedy tu první část, proč jste ji zamítli? Opravdu nebylo možné vyhovět žadatelkám, opravdu soudy rozhodly správně?

Ústavní soud byl konfrontován s velmi nepřehlednou právní situací, kde náš právní řád o domácích porodech nic neříká. Zároveň tento způsob dlouho vykládalo ministerstvo zdravotnictví tak, že samotný domácí porod není nezákonný, ale nezákonné je, pokud při domácím porodu působí porodní asistentka.

Dokonce i Evropský soud pro lidská práva řekl, že tento výklad není porušením lidských práv matky ani porodní asistentky. My jsme se ale nad tímto výkladem zamysleli a dospěli jsme k závěru, že zejména pokutování porodních asistentek za to, že nemají dostatečné vybavení k pomáhání při porodu v domácím prostředí, nemá žádný právní základ.

Čtěte také

Dovozuje se to z vyhlášky ministerstva zdravotnictví o minimálním technickém a věcném vybavení zdravotnických zařízení, kde je vyjmenováno asi patnáct věcí, které porodní asistentka musí mít ve zdravotnickém zařízení při porodu.

Jenže zákonné zmocnění na vydání této vyhlášky se týká jenom zdravotnického zařízení. Čili dovozovat z toho, že automaticky totéž vybavení musí mít v domácím prostředí, což není možné, a za to dostávat pokuty – takový výklad nám nepřipadal možný.

Na druhou stranu těžko může být Ústavní soud tak aktivistický, aby v situaci, kdy zákonodárce evidentně nechce za domácí porody jako za zdravotní péči ručit jménem státu, tak abychom jako Ústavní soud shledali, že práce porodních asistentek u domácích porodů je zdravotní péče, za kterou ručí stát, když stát vůbec takovou zdravotní péči nepředpokládá.

Riziko domácích porodů

Vyžádali jste si k vašemu nálezu nějaká odborná stanoviska o rizikovosti domácích porodů oproti těm ve zdravotnických zařízeních?

My jsme k tomu měli vyjádření ministerstva zdravotnictví, měli jsme vyjádření Unie porodních asistentek. Četl jsem k tomu odbornou literaturu. S tou základní představou, že domácí porod se vždycky může stát rizikovým, jsem v hlavě pracoval. Na základě i těchto poznatků o domácích porodech jsme vykládali tu právní úpravu způsobem, který jsem se pokusil popsat.

Rozumím tedy tomu tak, že také na základě těchto podkladů jste prezentovali výklad, že domácí porody za účasti porodní asistentky jsou v pořádku?

My jsme uvažovali o řadě variant. Vždycky všechny soudy říkaly, že domácí porod jako takový zakázaný není. Kdyby měl být zakázaným, muselo by to být výslovně zákonem a je vůbec otázka, jestli by to bylo přípustné. Šlo o porodní asistentku.

Na jednu stranu je absurdní, aby při domácím porodu mohly asistovat nekvalifikované osoby, které se tím pádem ničeho protiprávního nedopouštějí, a zároveň porodní asistentka tam být nemůže, protože nemá vybavení podle vyhlášky.

Čtěte také

Čili tato úprava, kterou tedy Evropský soud pro lidská práva ještě akceptoval v roce 2016, nám připadala absurdní. Ale zejména tento samotný argument by možná nemusel stačit pro to, abychom řekli, že to není možné. Ono to není možné především proto, že trestání porodních asistentek je založené na vyhlášce, která je o něčem jiném.

Ta vyhláška nemůže regulovat, jak vypadá povinné vybavení, co má mít porodní asistentka při domácím porodu nebo při domácí péči, protože vyhláška se jmenuje, a i to zákonné zmocnění míří na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení.

Pokud tedy konstatujete, že pokud porodní asistentka je u domácího porodu, tak nepůjde o poskytování zdravotní služby, jaké všechny důsledky to má?

Hlavní důsledek je z hlediska odpovědnosti. Protože jsme nechtěli být aktivistický Ústavní soud, tak jsme respektovali, že toto důležité politické rozhodnutí, jestli domácí porody spíš usnadňovat, anebo spíš ztěžovat, musí učinit zákonodárce jako lidem volený reprezentant.

Čtěte také

Dospěli jsme k závěru, že z toho, co je v tom nepřehledném právním řádu zatím napsáno, rozhodně nevyplývá, že by zákonodárce domácí porody chtěl nějak podporovat.

To znamená, že vycházíme z toho, že samotný domácí porod není zakázaný. Zároveň vycházíme z toho, že není možné trestat porodní asistentku podle té vyhlášky, která je o něčem jiném, jak už jsem vysvětloval.

Důsledkem ale je, že pokud se při domácím porodu něco stane, tak veškerá odpovědnost není na státu, ale je na osobách, které při domácím porodu spolupůsobily.

Aktivismus?

Nemůže váš nález působit jako podpora domácích porodů?

Rozhodně v nálezu neříkáme, že rodit doma je správné, ani nechceme činit nějaké kategorické soudy na tuto důležitou, ale neprávní otázku.

Ale ve světle toho, jak kusá ta právní úprava je, tak jediné rozumné řešení, které nás napadlo, je toto, že domácí porody nejsou výslovně zakázané. Zároveň ale z ničeho nelze dovodit, že by to tedy stát chtěl garantovat jako zdravotní péči.

Ústavní soud byl v minulosti obviňován v některých případech z aktivismu. Není právě to úterní rozhodnutí aktivistické, nad rámec té stížnosti?

Čtěte také

Domnívám se, že ne. Kdybychom chtěli být aktivističtí, tak bychom ústavní stížnosti vyhověli a vytvořili bychom něco, co zákonodárce vytvořit nechtěl, a sice domácí porod jako garantovanou zdravotní péči. Přímo bychom přikázali krajskému úřadu opravňovat porodní asistentky provádět domácí porody.

Touto cestou jsme se nevydali. Naopak jsme zdůraznili, že stát si domácí porody nepřeje, že je nezahrnuje pod zdravotní péči. Tím, že to není výslovně zakázáno, tak sice probíhat mohou, ale s odpovědností všech zúčastněných osob.

Budou si porodní asistentky brát peníze za pomáhání při domácích porodech? Může se domácího porodu účastnit i lékař? A proč nález Ústavního soudu apeluje na zákonodárce, aby nepřehlíželi to, že současná právní úprava není srozumitelná a předvídatelná? Poslechněte si celý díl pořadu Dvacet minut Radiožurnálu ze záznamu v úvodu článku.

autoři: Tomáš Pancíř , job
Spustit audio

Související