Jaroslava Křupalová: Dodnes nikdo nechápe, že jsme během Pražského povstání neměli strach

4. květen 2013

Host Lucie Výborné

V roce 1945 jí bylo teprve 10 let. „Můj otec byl v koncentračním táboře. Považovala jsem za povinnost něco dělat,“ tvrdí dnes Jaroslava Křupalová, nejmladší účastnice Pražského povstání. V sobotu mezi 10. a 11. hodinou si s ní povídal moderátor Petr Rajchert.

Narodila se v roce 1935, přesto si vybavuje i začátek druhé světové války, zejména zatýkání. „Válka mě už tehdy oslovila,“ vysvětluje Jaroslava Křupalová, která pochází z rodiny odbojářů. Zatčení jejího otce sice byla rána, ale jak připomíná, maminka pokračovala v odbojové činnosti.

Čtěte také

Ve vysílání zavzpomínala také na okamžiky, kdy její rodina schovávala ve sklepě munici. „Tu jsme pak jednou v noci odváželi. Zbraní moc nebylo, ale střeliva jsme měli hodně,“ vybavuje si žena, která se už v 10 letech přihlásila jako dobrovolnice a v roce 1945 ošetřovala zraněné. Ve službě pak byla až do posledního dne povstání.

Strach prý na barikádách neměla. „Myslím, že jsem si to jako dítě neuvědomovala,“ uvažuje Jaroslava Křupalová, která byla mimo jiné svědkem toho, jak příslušník SS zastřelil jejího známého. „Byl to mladý chlapec, vynikající fotbalista,“ popisuje. „Dodnes nikdo nechápe, že jsme neměli strach,“ zmiňuje.

Čtěte také

S čím vším pomáhala účastníkům Pražského povstání? Proč se v dospělosti rozhodla stát laborantkou? A proč byli její rodiče v 50. letech zatčeni? Také nad těmito otázkami se zamyslela Jaroslava Křupalová ve vysílání Hosta Radiožurnálu. Její odpovědi si můžete připomenout při poslechu audio záznamu rozhovoru.

Záznam celého rozhovoru s Jaroslavou Křupalovou a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.