Jaroslav Sedlák

22. květen 2008

Hostem Dopoledního Radiožurnálu byl ve čtvrtek výcvikář Svazu záchranných brigád kynologů České republiky Jaroslav Sedlák. S moderátorkou Lucií Výbornou si povídal o tom, jak dlouho trvá, než se ze psa stane nepostradatelný pomocník nebo o záchranných operacích českých záchranářů při katastrofách v zahraničí. V pátek 23. května bude hostem zpravodaj Českého rozhlasu v Německu Jiří Hošek.

Jak je možné, že se i tolik dní po zemětřesení v Číně našli pod troskami ještě živí lidé? "Naděje vždycky umírá poslední. A záchrana těch lidí závisí na tom, jak rychle se tam záchranáři dostanou, jaké mají prostředky na prohledávání v terénu. Pokud jsou to malé hliněné domky, které se sesypou, tak ti lidé mají malou šanci. Pokud se zhroutí panelové domy, mohou se vytvořit kapsy. I když zranění, mohou mít přísun vzduchu a někdy i přísun vody, tak tam mají velkou šanci na přežití. Jde jenom o to je včas najít," uvedl kynolog a záchranář Jaroslav Sedlák.

O záchranářích se říká, že mají doma nebo v práci 365 dní v roce sbalený batoh s potřebnými věcmi na pět dnů. Je to pravda? "Je to pravda, protože těch pět dnů zásahu je reálných. Při příjezdu do postižené země je pět dnů zrovna ta doba, kdy je největší šance najít pohřešovanou zasypanou osobu. A je to také doba, kdy jsou psovodi a hlavně psi schopni pracovat bez újmy na zdraví," řekl Jaroslav Sedlák.

On sám se zúčastnil mnoha záchranných akcí se svými psy. Jak mu bylo, když se poprvé dostal na místo po zemětřesení? "Naše první praktické nasazení bylo vůbec největší šok, jaký jsme kdy mohli zažít. Bylo to zemětřesení v srpnu 1999 v Turecku, kdy se hovořilo o 40 tisících mrtvých. Byly to pro nás nesmírně těžké zážitky a měli jsme trochu práci se z toho vzpamatovat," dodal záchranář.

autor: vij
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová