Jaroslav Hutka a vztah k víře

Píseň Kristus a bouře...

Vepřek: Myslíš, že spolu souvisí filosofie a víra? Považuješ sám sebe za věřícího, nebo spíš za filosofa?

Hutka: "No, dnes se ty pojmy od sebe už zcela jakoby odlišily, ale obojí má stejný kořen a jsou lajny, kdy je to totéž, jde o to, z jakého pohledu se člověk dívá. Ta filosofie se stala oborem, který musí být přístupný všem myšlenkovým proudům, i nesmyslným, tam musí být místo i pro materialismus, takže ta filozofie jakoby nabízí jídelní lístek všem. To druhé už si nějak vybírá, už se to týká jen lidí, kteří nemyslí cokoli, ale už jsou zaměřeni na nějakou otázku, nějakou víru, ale ten kořen je stejný. U mě to prolíná v jedno."

Píseň Ovečko ztracená...

Vepřek: Zpíváš o Kristu. Říká Ti to něco, nebo to považuješ jen za písničkový obrat. Oslovuje tě Bible třeba něčím?

Hutka: "Oslovuje.Oslovuje mě i ta postava Krista. Já to samozřejmě vidím z několika pohledů, ale je to pro mě skute4n2 úžasná postava, která nám pomáhá být tou evropskou civilizací, která nějakým způsobem, jak jsme byli a dodneška jsme v řádu toho prvního řeckého myšlení. Tak tam vlastně možná to hloupě zní ta humanizace. Ale jaksi ta věc, že se objevil člověk velkého charakteru, který nejvýš postavil lásku, to je, myslím, úžasné poselství pro tuto naši civilizaci. A já si myslím, že po všech těch historických katastrofách, které jsme měli nakonec občas i ve jménu Krista, že si ho někdo zneužil a v rámci toho i vraždil, tak ta figura tady zůstává pro nás jako možnost vrátit se jakoby znovu k začátku, k člověku - k člověku, který si jako první klade za cíl mít rád. Ten okouzlený příjemný vztah ke všemu, co člověk vidí ještě s takovou tou pokorou, že to má rád takové, jaké to je."

Píseň Chlápek v poli...