Jana Fesslová

Sport, práce, škola, cestování... to vše neoddělitelně do života Jany Fesslové patří. "Když jsem doma víc než dva dny najednou, jsem na zabití," s úsměvem přibližuje svou činorodost Jana Fesslová.

Tak dochází i k situacím, kdy se ze dne na den rozhodne, sbalí si batoh a takříkajíc na blind vyrazí s invalidním vozíkem například do Číny. Její manžel si prý už za posledních deset let zvyknul: "Když se to stalo poprvé, nejprve tomu nevěřil, protože jsem mu své záměry oznámila týden před odletem. Do té doby jsem nikde nebyla, nebyla jsem absolutně jazykově vybavená. Nejprve tomu tedy nevěřil, a když mě vezl na letiště, byl v šoku."

Zdůrazňuje, že její zahraniční cesty nejsou útěkem před problémy: "Jde o to, že když odcestuju sama, mám čas sama na sebe, můžu si utřídit myšlenky. Říct si, co bude dál, co od života vlastně čekám."

Jaké tedy jsou životní priority ženy, která například dlouhodobě odkládala onkologickou léčbu, aby se mohla připravit na paralympiádu v Pekingu? "Sport je pro mě tahoun a motor života - aby se člověk nezhroutil, když se dozví nějaké špatné zprávy. Takže když mi oznámili moje onemocnění, už jsem se v té době na olympiádu připravovala. A rozhodla jsem se, že ji chci upřednostnit."

Svůj pozitivní přístup k životu shrnuje: "Chci si život užívat. Nechci dva roky čekat, jestli se uzdravím, nebo ne - protože, jak víme všichni, onkologické onemocnění není jedno z nejvyléčitelnějších."

Také na její cestu do Himálaje se Jany Fesslové Lucie Výborná zeptala. Jak snášela situace, které by vzdal mnohý ze zdravých lidí? A proč nikdy nepodlehla pokušení obrátit se a vrátit se domů? Také to se dozvíte v záznamu celého rozhovoru.

Záznam celého rozhovoru s Janou Fesslovou i s dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.

Po jedenácté hodině odpovídala Jana Fesslová na otázky také v on-line rozhovoru. Posluchače zajímalo nejen to, jak se vyrovnává se svým zdravotním handicapem, ale i její vzpomínky na paralympiádu v čínském Pekingu.