Jan Macháček: Budoucnost české měny a eurozóny

Neopomněl však zdůraznit potěšení nad tím, že my, tedy Česká republika, nemáme s eurem nic společného. A německý prezident si dovolil „vměšovat se do českých vnitřních záležitostí“, když pravil, že pro velké české firmy je a bude euro výhodné, což může on z pozice bývalého člena dozorčí rady Volkswagen Group může potvrdit. K tomu tedy několik poznámek.

První se týká iluze, že ve věci eura máme jaksi na výběr. Pokud chceme být právním státem nebo se za něj považovat, pak si musíme uvědomit, že právní stát musí ctít i mezinárodní smlouvy. A součástí smluv, které se týkají našeho vstupu do Evropské unie je také naše povinnost do eurozóny vstoupit. Jen se neříká kdy.

Druhá věc je, zda do eurozóny spěchat či nikoli. Sovo „spěchat“ jsem použil záměrně, protože jde o frázi, kterou skeptici rádi používají. Jenže copak lze někam spěchat? Když se rozhodnete do eurozóny vstoupit, trvá nejméně tři roky než se vám to podaří. Je třeba stanovit kurz a potom dva roky přebývat v přípravce, které se říká had v tunelu. Takže spěchat někam, kde můžeme být nejdříve za tři roky, to je protimluv.

Pak jsou tu kritéria vstupu, k jejichž splnění máme hodně daleko. Inflace a veřejný dluh jsou v případě České republiky v pořádku či v normě, problém jsou schodky veřejných financí. Unie zkoumá nejen absolutní čísla, ale i udržitelnost schodků a dluhů. Tudíž pro nás platí, že bez pořádné reformy penzí a zdravotnictví to u nás zatím nepůjde.

Teprve nakonec nastupuje otázka týkající se eurozóny. Jaká je v tuto chvíli eurozóna, jak se změní a v jaké podobě přežije?

To, co se v Evropě děje, není ani evropská dluhová nebo bankovní krize. Je to krize institucí eurozóny. Kromě centrální banky postrádá společná evropská měna všechny další pilíře, které mají osvědčené měnové unie. Nějaké, třeba zárodečné, společné daně, nějaký dluhopis a nějaké ministerstvo financí. Vše nasvědčuje, že pravidla a instituce eurozóny se nyní začnou postupně měnit tak, aby měnová unie dosáhla stability.

Unie či eurozóna (i národní vlády) zatím prokazují neuvěřitelnou neschopnost adekvátně reagovat na krize jednotlivých států. To se buď změní a eurozóna, do které budeme vstupovat, bude už jiná než dnes, nebo se rozpadne a v tom případě nebudeme vstupovat nikam.

Když už jsme ale u Německa a německého prezidenta, tak vzhledem ke stupni provázanosti české a německé ekonomiky se České republice určitě do budoucna vyplatí sdílet společnou měnu s Německem. A může se jmenovat euro, nebo třeba vnitřní či jádrové euro. Každopádně však nebude mít tak obtížně předvídatelný kurz jako samostatná česká koruna. A nebude tak špatně použitelná pro české podniky a exportéry.