Jan a Petra Francke se vrátili z Yukon Arctic Ultra: Slzy hned neomrznou, až někde u pusy

Trasu dlouhou 700 km musí závodníci urazit za 13 dní, což se podařilo 10 lidem z 31 na startu. Jan Francke závod ukončil po 500 km kvůli problémům s achilovkou. Část závodu ho doprovázela jeho žena Petra. Ta ze závodu odstoupila, protože ji začaly trápit kyčle.

„Před dokončením 100 km jsem věděla, že kvůli zranění Honzu zpomaluji. Ale pak jsem s ním sdílela zážitek. Slzy tam byly často,“ říká. A Jan dodává: „Slzy hned neumrznou, až někde u pusy.“

Oba dva se na nejstudenější maraton na světě připravovali tři měsíce dopředu, ale Jan přiznává, že na příští závod začnou o něco dříve: „Vyzkoušel jsem si, že 70 % úspěchu je psychika. Fyzicky je člověk unavený, ale boj s hlavou, to bylo potěšení.“ A Petra přikyvuje: „Když jdete do takhle dlouhého závodu, tak se musíte připravit, sestra mne přivedla k józe, za což jsem vděčná.“

Čtěte také

Jen pár omrzlin a puchýřů

Někteří závodníci se nevyhnuli vážnějším zraněním, české ultramaratonce naštěstí postihly jen povrchové omrzliny a puchýře, které se rychle hojí. „Na 30 vteřin jsem si sundal rukavice a najednou necítil prsty, hned máte omrzliny,“ popisuje Jan.

Petra na letošním Yukonu skončila po 100 kilometrech, Honza dál pokračuje sám|foto: Petra Francke

Při pohybu používali tři vrstvy oblečení, ale museli dávat pozor, aby se nezpotili. „To je nebezpečné, zmrzne to a studí,“ říká Jan. A jídelníček? Ve výbavě měl s sebou spíše tučné jídlo, sýr, salám a nějaké sladkosti.

„Člověk by měl jíst, co má rád. Táhl jsem s sebou strašně jídla, nakonec nebylo tolik potřeba,“ podotýká. Nechyběla ale slivovice a tři litry vody, které měl na zádech. „Na checkpointech jsme Honzovi donesli pivo,“ dodává s úsměvem Petra.

A kde je ta hranice, kdy člověk pozná, že už nemůže? Po šestihodinové chůzi byl Jan velmi unavený, pak ale spatřil ohromné stopy s vlků. „To mne nastartovalo, šel jsem další 3 hodiny,“ vzpomíná.

Přesto ani jeden z nich nelitují, že se závodu zúčastnili. „Spousta lidí říká, že jsme je motivovali k nějakému výkonu, za což jsem rádi,“ říká Petra. Jana zase překvapila podpora krajanů, kteří přišli na start. „Najednou zprava Čech, zleva další Čech, bylo to příjemné, když nám popřáli,“ pochvaluje si.

Audio záznam rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.