Jak se platí pokuty v USA
Pokuta není nikdy příjemná. Zvlášť když ji dostanete na cestách někde v cizině. Ale dá se k tomu postavit i pozitivně s tím, že se postižený řidič dozví něco nového o fungování dané země.
Stalo se to v Burlington County v Coloradu těsně za hranicí s Kansasem a začalo to jako ve filmu. Uslyšel jsem houkačku a při pohledu do zpětného zrcátka jsem uviděl policejní auto rozzářené jako vánoční stromeček. Nápis na střeše velel STOP a neomylně byl určený právě mně.
Opatrně jsem zajel ke krajnici silnice, zastavil, připravil si řidičský průkaz, stáhl okénko a dal ruce na volant, aby na ně policista dobře viděl. Muži zákona na západ od Mississippi mají pověst ostrých hochů a nechtěl jsem riskovat, že mi vpálí kulku do hlavy kvůli podezření, že někde šátrám po zbrani.
Policista mne s úsměvem pozdravil a ptal, se kam jsem se vypravil tak daleko na západ. Marylandská značka mého auta jasně prozrazovala, že nejsem místní. Tak jsem mu to řekl a on opáčil, že asi spěchám, protože jsem překročil povolenou rychlost 75 mil v hodině o 9 mil.
Blesklo mi hlavou, že jsem se udržel v pásmu destimílového rychlostního rozdílu, který bývá podle většiny řidičů považovaný za přípustný. Ale tohle zjevně nebyla chvíle na takovou argumentaci.
Policista ke mně za pár okamžiků promlouval v překvapivě usměvavém a přátelském tónu, ale obsah jeho proslovu moc přátelsky nepůsobil. Vysvětlil, že jsem překročil povolenou rychlost, a proto mi dává pokutu 164 dolarů. Pokud s tím nesouhlasím, mohu to vysvětlit okresnímu soudci v Burlingtonu 24. září a ten může pokutu snížit, zrušit nebo také zvýšit.
Představa, jak letím za dva měsíce přes půl Ameriky a zaplatím několikanásobek pokuty za letenku a hotel, mi nepřišla moc přitažlivá, tak jsem řekl, že nemám námitek a zaplatím.
Hotovost však policisté přinejmenším ve státě Colorado nemohou brát. Přiznávám, že mi blesklo hlavou, jestli na mne vlastně mají vůbec nějaké páky, když bydlím u Washingtonu a řidičský průkaz mi vydal stát Maryland.
Jakoby tušil směr toku mých myšlenek, ujistil mne policista, že pokud do dvaceti dnů nepošlu peníze šekem nebo složenkou nebo nepřijdu k soudu, zruší stát Maryland podle mezistátní dohody platnost mého řidičského průkazu. Zkroušeně jsem ho ujistil, že zaplatím, dostal jsem patřičné písemné vyrozumění s návodem jak postupovat, a s tím jsme se rozloučili.
Napadla mne dvě srovnání s podobnou situací v Evropě. Za prvé: policista v Coloradu nemůže na rozdíl od mnohých evropských kolegů přijmout pokutu v hotovosti, a to minimalizuje možnost úplatku.
Za druhé: jednotlivé americké státy sice žárlivě střeží své pravomoci - a mezi ně patří i vydávání a evidence řidičských průkazů - ale to neznamená, že by nespolupracovaly, když má být nějaký řidič potrestaný.
Vzpomínám, jak jsem před třemi lety v Bruselu točil rozhovor s tehdejším evropským komisařem pro dopravu Jacquesem Barrotem. Vysvětloval mi, že je třeba přejít na jednotné evropsko-unijní řidičáky a zřídit jednotnou evropskou policejní databázi.
Tímto krokem se mělo zamezit situaci, kdy dostanete pokutu řekněme v Bruselu, ale ruka zákona na vás do Čech nebo jiné země prostě nedosáhne. Evropská komise zatím v tomhle záměru neuspěla, ale za několik let - kdo ví?
V Americe má každý stát svou vlastní databázi, ale to neznamená, že se postihu vyhnete, když jste přespolní. A není třeba kvůli tomu přejít na sjednocené federální řidičáky nebo dělat nějakou novou obří centrální databázi v podobném duchu, jak si představuje Brusel. To je pro mne zajímavý poznatek a jsem rád, že jsem ho získal. Škoda jen, že byl tak drahý.
Vít Pohanka, Český rozhlas, Spojené státy
