Zlatá šedesátá, nebo jen iluze mládí? Oproti 50. letům to bylo nebe a dudy, říká pamětnice

K tomu je ještě třeba přidat konec cenzury, otevřené hranice na západ a uvolněná politická a společenská atmosféra.

„To uvolnění už bylo cítit od šestašedesátého,“ říká Ivan Pergler, který zrovna studoval na Přírodovědecké fakultě, obrážel koncerty a ještě stihnul vyjet na brigádu sklízet víno do Francie. „Oproti padesátým letům to byl rozdíl nebe a dudy.“ Jeho spolužačka z gymnázia Dagmara pokyvuje hlavou. „Hlavně jsme byli mladí a mládí je krásné i za války.“

Co předcházelo událostem v srpnu 1968

• Upravit
• Smazat

Mladí lidé šíleli, když v roce 1965 mohl navštívit Československo americký básník Ginsberg a stal se králem majálesu. Znamenalo to, že komunistický režim ztrácí sílu a prosazují se v něm reformní komunisté, kteří se snaží o jeho demokratizaci, nikoliv však odstranění. Seriál Jaroslava Skalického je právě o událostech, které předcházely srpnu 1968.

Oba odmítají, že by u nich převažoval vzpomínkový optimismus, vždyť se přece najednou otevřely obzory a svoboda byla cítit na každém kroku. Historici jako je Martin Franc z Masarykova ústavu Akademie věd ale jejich nadšení usazují. „Z orálně historických výzkumů zaměřených například na dělníky vyplynulo, že pro ně rok 1968 nepředstavuje žádný výrazný zlom. Měli stejnou práci ve stejné pozici.“

Nové obzory a vlivy

Československo nebylo izolované, společenské pnutí sílilo i ve světě, který otřásaly okupační stávky na francouzských universitách a masové demonstrace proti válce ve Vietnamu.

Pro Čechoslováky byl zásadní konec cenzury a možnost cestovat na západ. V knihkupectví se objevily dosud zakázané knihy. „Přivezli zničehonic Jeden den Ivana Denisoviče od Solženicyna. Ještě jsme dostali pokyn, abychom to nedávali do výlohy, ať lidi neblázní, ale stejně se to rozkřiklo a za chvíli se po knihách zaprášilo,“ vzpomíná Karel Rút, knihkupec z Jablonce nad Nisou.

Filmová cenzura a zlatá šedesátá: Vadí – nevadí Lukáše Skupy

• Upravit

Jak se v 60. letech cenzuroval český film, vysvětluje kniha Lukáše Skupy Vadí – nevadí. Na příkladu Filmového studia Barrandov rekonstruuje tehdejší cenzurní systém. Filmy ze „zlaté éry“ české kinematografie, která bývá tradičně posuzovaná z hlediska estetického přínosu konkrétních režisérů nebo filmů, ukazuje z jiného pohledu.

Věhlasu a to i mezinárodního dosáhla především československá filmová vlna, pro kterou se vžil název „zlatá šedesátá“ asi jako první. Dorazila do té doby zatracovaná a zakazovaná hudba a objevily se i minisukně. „Pro šikovné děvče bylo ušít sukni ze 40 centimetrů látky hračka. Holka to zvládla za noc, a proto tu minisukně byly hned,“ říká Konstantina Hlaváčková z Uměleckoprůmyslového muzea.

Jinak ale byla společnost šedesátých let dost stejná, zboží byl nedostatek a na leccos se stály fronty. „Všichni měli průměrný plat v rozmezí 1500 až 1900 československých korun,“ říká historik Jiří Hoppe, podle kterého tehdejší ekonomové považovali nivelizaci platů za velký problém a chtěli to řešit. „I v rámci východního bloku byly rozdíly mezi platy dělníků a technické inteligence v Československu nejmenší.“

Přesto, že se hodnocení pamětníků a historiků liší a vzpomínkový optimismus naráží na kritičtější pohled odborníků, jedno je jisté. „Nic lepšího před šedesátými lety ani po nich jsme nezažili, konec šedesátých byl nejlepší,“ říká paní Eva z pražských Vinohrad, které bylo v osmičkovém roce 38 let. „Ta naděje se mi moc líbila. Jenže pak přišla sedmdesátá léta a šli jsme ještě do horšího.“