Jak jsme žili...
Před padesáti lety skončily pracovní soboty. Na svět přišli chalupáři a kutilové
Nejen srpnová invaze zásadně ovlivnila život po roce 1968, ale i zkrácení šestidenního pracovního týdne změnilo návyky obyvatel Československa. Děti a učitelé přestali chodit v sobotu do školy a i dělníci náhle měli dvoudenní volný víkend. Ekonomové i sociologové slibovali, že za pár let bude pracovní týden ještě kratší.
„Nejdřív byla kratší jedna sobota, pak dvě, to jsme se střídali s kolegou na mašině. To trvalo nějakou chvíli, než to skončilo u pěti dnů. Bylo to pozvolně,“ říká Zdeněk Špongr, který pracoval v plzeňské Škodovce.
Pozvolně přecházeli na pětidenní pracovní týden i ve školách, vzpomíná manželka Helena. „Bylo jen dopolední vyučování. Chodili jsme hodně na zábavy, tak to bylo fajn, mít volno.“
Chalupáři – nejmilovanější symbol normalizace, který Česká televize uctívá dodnes

Důchodová dobrodružství socialistických Chalupářů jsou v kontextu tvorby Československé televize obzvlášť vybroušeným klenotem. Seriál každé léto obsazuje hlavní vysílací časy se stejnou pravidelností, s jakou o Vánocích navštěvuje české domácnosti Mrazík. Komediální sérii Františka Filipa z roku 1975 reprízovaly české televize za posledních deset let celkem devětkrát, z toho čtyřikrát – nejnověji jako součást letošního prázdninového schématu – samotná veřejnoprávní ČT. Popularita Chalupářů u diváků i programových vedoucích je zarážející zejména proto, že těžko najdeme výstižnější symbol normalizačního bezčasí.
Pětidenní pracovní týden připravovali reformní ekonomové od začátku 60. let, a v roce 1968 do něj zahrnuli všechny oblasti hospodářství. „Nebyla to samozřejmost ani v západní Evropě,“ říká historik z Masarykova ústavu Akademie věd Martin Franc. „Například v Rakousku zavedli pětidenní pracovní týden ve školách až v polovině sedmdesátých let. Československo bylo v tomto v té době na špici.“
Podle France to odpovídalo základní představě Evropanů, že v blízké době díky vědě a technickým novinkám budou pracovat výrazně méně, třeba jen tři dny v týdnu.
Krásné nové časy ale nenastaly. Ekonomové se báli dopadu na hospodářství, ale k jejich překvapení nic takového nenastalo. Lidé nebyli v sobotu moc výkonní. Volné víkendy pak měly zásadní vliv na rozvoj chalupaření a chataření. Kolem sebe to viděl i Zdeněk Špongr. „Lidi jezdili na venkov a začali skupovat chalupy. Tím se to rozjelo.“
To potvrzuje i Martin Franc, podle kterého se sice chalupaření v Česku dařilo i dříve, volné víkendy ale spustily lavinu. „Kromě chataření a chalupaření zaznamenalo dynamický rozvoj kutilství. Nebyla to jen nutnost vyrobit si věci, které chyběly v obchodech. Zároveň pomáhalo překonávat jev, který se tehdy hodně diskutoval, jestli existuje i v socialistické společnosti ‚pocit odcizení v práci‘.“
Jediná hmatatelná reforma roku
Pracovní soboty ovšem nezmizely zcela, sem tam je komunisté vyhlašovali, a to i na konci 80. let.
Dvoudenní volno má ještě jeden význam, který před několika lety Českému rozhlasu řekl reformní komunistický politik šedesátých let Čestmír Císař: „Konec pracovních sobot byl jediným hmatatelným důsledkem reformních pokusů z roku 1968.“
Cílem pracovních sobot bylo pozvednout chatrné socialistické hospodářství, ovšem pracovní nadšení na konci osmdesátých let bylo tak slabé, že to podle historiků mělo mizivý ekonomický vliv.
Mohlo by vás zajímat
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka