Před padesáti lety skončily pracovní soboty. Na svět přišli chalupáři a kutilové

„Nejdřív byla kratší jedna sobota, pak dvě, to jsme se střídali s kolegou na mašině. To trvalo nějakou chvíli, než to skončilo u pěti dnů. Bylo to pozvolně,“ říká Zdeněk Špongr, který pracoval v plzeňské Škodovce.

Pozvolně přecházeli na pětidenní pracovní týden i ve školách, vzpomíná manželka Helena. „Bylo jen dopolední vyučování. Chodili jsme hodně na zábavy, tak to bylo fajn, mít volno.“

Chalupáři – nejmilovanější symbol normalizace, který Česká televize uctívá dodnes

Důchodová dobrodružství socialistických Chalupářů jsou v kontextu tvorby Československé televize obzvlášť vybroušeným klenotem. Seriál každé léto obsazuje hlavní vysílací časy se stejnou pravidelností, s jakou o Vánocích navštěvuje české domácnosti Mrazík. Komediální sérii Františka Filipa z roku 1975 reprízovaly české televize za posledních deset let celkem devětkrát, z toho čtyřikrát – nejnověji jako součást letošního prázdninového schématu – samotná veřejnoprávní ČT. Popularita Chalupářů u diváků i programových vedoucích je zarážející zejména proto, že těžko najdeme výstižnější symbol normalizačního bezčasí.

Pětidenní pracovní týden připravovali reformní ekonomové od začátku 60. let, a v roce 1968 do něj zahrnuli všechny oblasti hospodářství. „Nebyla to samozřejmost ani v západní Evropě,“ říká historik z Masarykova ústavu Akademie věd Martin Franc. „Například v Rakousku zavedli pětidenní pracovní týden ve školách až v polovině sedmdesátých let. Československo bylo v tomto v té době na špici.“

Podle France to odpovídalo základní představě Evropanů, že v blízké době díky vědě a technickým novinkám budou pracovat výrazně méně, třeba jen tři dny v týdnu.

Krásné nové časy ale nenastaly. Ekonomové se báli dopadu na hospodářství, ale k jejich překvapení nic takového nenastalo. Lidé nebyli v sobotu moc výkonní. Volné víkendy pak měly zásadní vliv na rozvoj chalupaření a chataření. Kolem sebe to viděl i Zdeněk Špongr. „Lidi jezdili na venkov a začali skupovat chalupy. Tím se to rozjelo.“

To potvrzuje i Martin Franc, podle kterého se sice chalupaření v Česku dařilo i dříve, volné víkendy ale spustily lavinu. „Kromě chataření a chalupaření zaznamenalo dynamický rozvoj kutilství. Nebyla to jen nutnost vyrobit si věci, které chyběly v obchodech. Zároveň pomáhalo překonávat jev, který se tehdy hodně diskutoval, jestli existuje i v socialistické společnosti ‚pocit odcizení v práci‘.“

Jediná hmatatelná reforma roku

Pracovní soboty ovšem nezmizely zcela, sem tam je komunisté vyhlašovali, a to i na konci 80. let.

Dvoudenní volno má ještě jeden význam, který před několika lety Českému rozhlasu řekl reformní komunistický politik šedesátých let Čestmír Císař: „Konec pracovních sobot byl jediným hmatatelným důsledkem reformních pokusů z roku 1968.“

Cílem pracovních sobot bylo pozvednout chatrné socialistické hospodářství, ovšem pracovní nadšení na konci osmdesátých let bylo tak slabé, že to podle historiků mělo mizivý ekonomický vliv.