Z městského bytu do jurty. „Je to idylické, v mrazech jsme jen v noci přitopili,“ usmívá se Petra

Na vlastní louce

„Tady mě nikdo nevidí, nikdo tudy nechodí.“ Petra Koukolíková stojí u plechové vany, ve které si dopřává pravidelnou ranní koupel. Už tohle by asi mnoho lidí odradilo, ale koupelna pod širým nebem je asi to jediné, co tady působí jako nepohodlí a lehká divočina.

Sprcha s teplou vodou bude brzy ve srubu, který funguje jako zázemí a stojí hned vedle jurty. Pozemek je obklopený stromy, pěší přístupová cesta vede kolem kostela a sem tam prostrčí hlavu mezi křovinami daněk.

„Bydleli jsme ve Stříbře v 1+1. Když jsem dostala od maminky louku, přišla jsem na tohle bydlení. Mohli jsme si půjčit z banky peníze, a tak jsme do toho šli,“ říká Petra Koukolíková, která pracuje ve Stříbře jako městská zahradnice a každý den tam dojíždí autem dvacet kilometrů.

„Je to rychlovka“

Postavit si jurtu i se srubem vyjde podle Petry výrazně levněji než jakýkoliv dům. „Chcete to vědět?“ usměje se tmavovlasá čtyřicátnice a matka dvou dospělých synů. „Srub má rozměry 4 x 5 metrů, jurta šest metrů v průměru a dohromady i s dovedením elektřiny nás to stálo nějakých 700 tisíc korun.“

Zvenku na jurtě zaujme především robustní komín, dřevěné okno a dveře. Kruhový stan stojí na nízkých pilotech a solidně odizolované dřevěné podlaze. Uvnitř je útulno, kamna na brikety ospale žhnou, stěny zdobí fotografie, barevné obrazy a pod nimi postele pokryté oranžovo-žlutým přehozem. Vedle knihovny je stolek s počítačem, kde se učí dvě dcery Honzy Pakosty, když přijedou na víkend.

„Podlahu jsme dělali jeden víkend a jurtu nám výrobce postavil taky za víkend. Je to rychlovka,“ říká spokojeně Honza, který jezdí pracovat do továrny v průmyslové zóně na Tachovsku.

Útulný domov za minimální náklady|foto:Ľubomír Smatana, Český rozhlas

Jurta uklidňuje

Jurtu tvoří jedna místnost a většinou tu bydlí jen Petra s Honzou. Když si lezou na nervy, někdo musí na vzduch. „Stává se to výjimečně, vážně, jurta má zvláštní uklidňující vlastnosti,“ říká Petra a Honza se smíchem dodává, že tady rozhodně v koutě klečet nemusí. „Jurta nemá rohy, takže ani kout.“

V jurtě je kuchyňský dřez, kohoutek s vodou, ale kuchyňské zázemí má tahle veselá dvojice ve srubu hned vedle jurty. Petra vytahuje z lednice pohoštění a pokládá na ratanový stolek před srub. Náklady na živobytí jsou podle Petry nízké. „Za vodu platíme čtyři stovky za půl roku. Elektřina nás vyjde šest set měsíčně, internet je za tři stovky a ročně stopíme asi čtyři tisíce za brikety. Roztápíme dřevem, ale to je za hubičku.“

Minus 22 °C? Jen jsme v noci přiložili

Na norská kamna nedají jurtaři dopustit|foto:Ľubomír Smatana, Český rozhlas

Honza původně plánoval, že by jurta byla energeticky soběstačná, ale potom od toho z finančních důvodů upustil. „Chtěli jsme mít solární panely a vrt na vodu. Když jsme si to ale spočítali, tak nás vyšlo levněji dotáhnout sem elektřinu 120 metrů. Bagrista prostě nechtěl moc.“

Bydlení v jurtě působí idylicky a Petra tvrdí, že idylické je. „Máme střechu nad hlavou, co do to talíře, přežili jsme i minulou zimu, kdy bylo minus dvacet dva stupňů, bylo jen potřeba v noci přiložit. Je to super,“ usmívá se paní domu a těší se z podzimního počasí, které ozdobilo louku kolem jurty měkkými barvami.