Jak bydlí Češi
Důchod jim nestačí ani na nájem. Brněnští senioři sdílejí jeden byt, spolubydlení si pochvalují
Osamělí penzisté – především vdovy bez vlastního bytu – si tržní nájem ve městě obvykle nemohou dovolit. Při průměrné penzi zhruba 15 tisíc korun měsíčně by jim nezbylo ani na jídlo. Proto i penzisté sdílejí byty. Není to příliš rozšířená možnost, protože vyžaduje pomoc samosprávy, ale třeba v Brně to takhle udělali. Inspirovali se ve Vídni. Město před pěti lety vyčlenilo ke sdílenému bydlení patro jednoho z domů v centru města a dnes v něm bydlí zhruba třicet penzistů.
Městský dům stojí hned vedle Špalíčku a z pátého patra je pěkný výhled na náměstí. Z okna hledí spokojeně i Dana Bojanovská, než si zase sedne k starodávnému šicímu stroji a pustí se do rukavic.
„Mně bylo osmdesát, ta mašina pořád šije a pořád jsme spolu kamarádky,“ vypráví penzistka vesele a pokračuje v práci. „Šitím si přivydělávám. Mám malý důchod, šla jsem do něj v takové špatné době, procenta jsem měla malá, takže sama bych nemohla bydlet v garsonce za deset tisíc.“
Paní Dana rozhodně nevypadá na osmdesát, je to čilá žena, která má spoustu zájmů a i ušité rukavice odváží na kraj města do firmy. Dříve bydlela s dcerou, ke které se přistěhoval přítel, a tak jim nechtěla kazit štěstí. Sdílené bydlení jí našla vnučka.
Čtěte také
„Na chytrém telefonu to objevila, přihlásila jsem se a jsem tu velmi spokojená. Každý máme svůj pokoj, společná je kuchyně a sociální zařízení. Když s někým nechci mluvit, tak se zavřu, a mám klid.“ Teď má ale penzistka povídavou náladu, a tak mě seznamuje se svojí kamarádkou Evou Matějíčkovou. Znají se z mládí a tady se náhodně potkaly po 55 letech.
„Teď si tu krásně žiju“
Eva Matějíčková ovdověla, měla nízký důchod a ještě k tomu všemu byla kvůli dluhům v insolvenci. Kdyby zaplatila nájem, nezbylo by jí na inkaso, na energie ani na jídlo.
„Dluhy už nemám, z toho jsem venku. A tady mě nájem stojí asi třetinu důchodu. Takže si tu krásně žiju, v kuchyni děláme oslavy a občas si trochu zaskotačíme,“ směje se rozverně čiperná důchodkyně.
Nájem ve sdíleném bydlení je 64 korun za metr čtvereční, což je zhruba asi třetina tržního nájemného v Brně. Za sdílený byt tak platí každý nájemník od čtyř do pěti tisíc korun podle velikosti pokoje. Mají vlastní klíče, mohou si dělat, co chtějí.
Zdařilý projekt
Dostat se do sdíleného bydlení není úplně snadné, protože zájem výrazně převyšuje poptávku. Teď je na čekací listině zhruba čtyřicet lidí. Nové nájemníky vybírá podle vedoucí sdíleného bydlení Martiny Kudrnové komise magistrátu na základě jasných kritérií. „Žadatel nesmí mít dluh vůči městu, musí mu být nejméně šedesát let, samozřejmě musí být soběstačný a nesmí vlastnit žádnou nemovitost.“
V pokoji u šicího stroje stále sedí Dana Bojanovská a něco vypráví vnukovi, který přišel na návštěvu. Je velká fanynka brněnské Komety a nenechá si ujít žádný fotbalový ani hokejový zápas v televizi. Nedávno ji navštívila dcera, které zemřel přítel, a nabízela jí, ať se vrátí k ní domů. „Ani náhodou. Ta si zase někoho najde, a co? Tady to máme pěkné.“
Sdílené bydlení seniorů považují zástupci města podle Martiny Kudrnové za zdařilý projekt, budou v něm pokračovat a v rámci možností i rozšiřovat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
