Ivan Hoffman: Pohřeb se státními poctami si zaslouží Gott i Chramostová

„Se státními pohřby by se mělo zacházet jako se šafránem. Ale nejsou to jen politici, kdo ovlivňují dění ve společnosti,“ myslí si komentátor Ivan Hoffman.

Souhlasí s ministrem kultury Lubomírem Zaorálkem, že úctu společnosti si zaslouží obě ikony české umělecké scény 20. století. Vlasta Chramostová, která se rozhodla svoji kariéru obětovat, i Karel Gott, který u ní zůstal.

Každý dostal svou odměnu

„Lidé měli po srpnu 1968 na výběr ze dvou možností: buďto zůstat věrní principům a postojům, které předtím zastávali, anebo udělat kompromisy, aby mohli pokračovat v tom, co dělají. Bylo to velmi těžké dilema.“

Sám Hoffman prý dnes nehodnotí lidi, kteří se rozhodli jít druhou cestou, tak přísně jako kdysi. „Někdy ten kompromis měl smysl,“ shrnuje působení Karla Gotta. Jeho rozhodnutí podle Hoffmana nebylo motivované kariérismem, ale touhou zůstat u svého uměleckého poslání. 

Strach a přetvářka vnitřně drtila ty, kdo se rozhodli jít cestou pragmatického kompromisu, myslí si Ivan Hoffman. Ti, kdo se rozhodli pro otevřeně protirežimní postoj byli navzdory ústrkům daleko svobodnější|foto: Profimedia

Odměnou za sebezapření lidí, jako byla Vlasta Chramostová, je podle Hoffmana vnitřní svoboda a únik ze schizofrenie toho, že nahlas říkají něco, co si nemyslí.

Gott s ďáblem neprohrál

„Příběh Karla Gotta je pro mne zajímavý tím, že až na malé výjimky mu ani lidé, kteří se režimu nepřizpůsobili, nemají za zlé, že dělal kompromisy, aby mohl zpívat,“ uvažuje Hoffman.

Připomíná komentář signatáře Charty 77 Jana Schneidera o tom, že Gott pomohl řadě lidí pronásledovaných režimem. Schneider vtipně konstatuje, že „Gott s ďáblem neprohrál, neboť Gott s ďáblem prohrát nemůže“.

„Cítím vůči němu respekt a naprosto rozumím tomu, že jeho smrt je provázena tak silnými emocemi. Není to žádný jednoduchý černobílý příběh,“ uzavírá Ivan Hoffman.

Další témata rozhovoru: spor Praha vs. Peking; nejdůvěryhodnější politik Václav Klaus ml.; Josefa Středula a Vladimír Dlouhý jako kandidáti na prezidenta; vítěz rakouských voleb Sebastian Kurz; kauza David Rath.