Ignác Zima

Ignác Zima

Ignác Zima jinak také zvaný Hynek Zima či Ganác vyrůstal spolu se svými rodiči a bratry v romské osadě v Kopčanech na Slovensku, kde se roku 1938 narodil jako nejmladší ze šesti sourozenců. Otec pana Zimy měl v Kopčanech svou kovářskou dílnu, později po válce pak jezdíval s koňmi pro místní statek. Kopčany dnes spadají do okresu Skalica - a moravsko-slovenské pomezí zůstalo domovem Ignáce Zimy i poté, co se v roce 1959 vrátil z dvouleté vojenské služby a nastoupil v Hodoníně jako železničář u Československých drah. V té době byl již dva roky ženatý s paní Angelou, taktéž rodačkou z Kopčan, se kterou založili v Hodoníně rodinu a přivedli na svět jednoho syna a dvě dcery. Během zaměstnání si pan Zima dokončil střední školu.

V Hodoníně bydlela rodina Zimova až do roku 1971, a již v této době byl pan Zima aktivním členem Svazu Cikánů-Romů. Od roku 1970 pracoval na Krajském výboru SCR. Nejprve souběžně při své denní práci železničáře, tedy ve svém volném čase. Pak byl však předsedou Svazu Ing. Miroslavem Holomkem osloven s nabídkou zaměstnání v Ústředním výboru SCR v Brně. Tuto nabídku pan Zima přijal a s celou rodinou se v roce 1971 do Brna přestěhoval. A Brno zůstalo jeho domovem dodnes. Po zrušení SCR se roku 1973 pan Zima vrátil k práci u Československých drah a jako provozní pracoval do roku 1990. Poté pracoval jako vedoucí referátu Úřadu práce v Brně, a při této práci – podobně jako kdysi už při práci ve SCR - hodnotně uplatňoval znalost své mateřštiny: romštiny.

Ignác Zima si při svém pracovním i rodinném životě udržoval a udržuje vícero zájmů a dovedností, kterým se věnuje po celý život. Jednak je to setrvalý zájem o dějiny vlastního rodu a rodiště, romské osady v Kopčanech a jejích obyvatel – o nichž během let vytvořil vlastnoručně psanou a detailně ilustrovanou knihu. Dlouhodobě sbíral romské pohádky. Zajímal se o romský jazyk, udržoval si charakteristický dialekt romštiny spojený se svým rodištěm.

Rád o romštině a její slovní zásobě diskutuje s jinými znalci. Romštinu v Brně také řadu let aktivně vyučoval. V době, kdy neexistovala učebnice romštiny, si pro výuku vytvořil vlastní Pracovní sešit, ve kterém kromě gramatiky a slovíček vysvětluje i společenské zvyky Romů. Osobně se znal s historikem Bartolomějem Danielem i s romistkou Milenou Hübschmannovou, jejichž práce mu je velmi blízká.

Vedle těchto intelektuálních předností, které ještě v důchodovém věku sdílel se studenty např. i na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, vynikal i v rukodělné tvorbě. A to zejména v košíkářství. Fantazie a tvůrčí práce pana Zimy přitom přesahuje tradiční dovednost pletení košíků. Vytvořil například originální divadelní rekvizity – hlavy koní – pro divadelní pohádkové představení Chytrý, hloupý Rom. Rukodělné výrobky pana Zimy, jako i model kočovného vozu, jsou obsaženy i ve sbírkách Muzea romské kultury.

Právě jeho aktivní zájem o hlubší kulturně-společenské souvislosti života Romů přivedl Ignáce Zimu i k Muzeu romské kultury, přičemž je potřeba zdůraznit, že s ideou romského Muzea se seznámil již v jejích úplných počátcích, tedy v době fungování SCR. Za dobu novodobé existence MRK se pak pan Zima mnohokrát ochotně podílel na celé řadě různých akcí: ať už předváděním pletení košíků, výukou romštiny, konzultacemi a vzpomínáním s pamětníky.

Jeho životní pouť se završilal 6. dubna 2017 v Brně.