Ideály kibucu se do 21. století už jaksi nehodí
Většina z vás už jistě slyšela o kibucech – opevněných osadách, které sehrály důležitou roli při vzniku státu Izrael. Svébytné zemědělské a výrobní komunity pomohly Izraeli k soběstačnosti a jejich obyvatelé bránili nový stát před nepřátelským okolím. Dnešní kibucy však ztratily svůj význam.
Už to také nejsou komunity, kde patří všechno všem a celé rodiny spí ve společných noclehárnách. Kibuc Gan Šmuel mezi Tel Avivem a Haifou se snaží aspoň částečně držet původních ideálů.
V jídelně kibucu potkávám postarší dámu. Telma se v kibucu narodila, a i když v něm dnes nepracuje, nechtěla by žít jinde. Hektický městský život ji neláká. V uzavřené komunitě Gan Šmuel se podle ní žije pohodlněji a příjemněji, i když na úkor soukromí a nezávislosti.
Zkušená kibucnice ovšem v zápětí dodává, že původní ideály kibucu jsou v mnoha ohledech těžko slučitelné s existencí v moderní kapitalistické zemi: „V našem kibucu se pořád snažíme držet dohodnutých pravidel. Neobejde se to bez napětí a není to tak přirozené jako před 20 nebo 30 roky. Ale pořád se snažíme být kolektiv, rozhodovat společně. Ve většině kibuců to už není tak kolektivní. Každý tam má svoje peníze a zařizuje se pro sebe.“
Gan Šmuel patří mezi necelými třemi stovkami izraelských kibuců k těm tradičnějším. Jeho obyvatelé stále odevzdávají veškeré příjmy do společné kasy, ze které jim komunita hradí jejich potřeby. Aspoň teoreticky by to tak mělo fungovat. Vyložené podvodníky kibucníci ze svých řad vylučují, upozornila mě Telma. Místní ekonomika je však i bez nich dost zranitelná, dodává náš průvodce kibucem Ejal Adut.
„Schnitzel – kuřecí řízek. – je asi nejoblíbenější jídlo Izraelců a obyvatel kibuců zvlášť. V pátek se v naší jídelně obvykle podávají řízky. Předtím, než jsme jídlo zpoplatnili, si v pátek každý farmář obvykle bral s sebou domů dvacet třicet řízků. Brali si je do zásoby, jako takovou potravinovou pojistku,“ přibližuje mi Ejal Adut.
Gan Šmuel je sice ekonomicky zatím extrémně úspěšný kibuc, hlavně díky podnikání ve výrobě známých džusů v přilehlé továrně. Právě úspěch však může paradoxně přivést příliš spokojenou a ke změnám neochotnou komunitu do krize, přiznává Ejal Adut.
Otec tří dětí a manažer ovocnářské fabriky je přesto zaníceným obhájcem kolektivního života: „Každý ze sebe dává to nejlepší a bere si jen to, co potřebuje. To byla původní myšlenka. Byla komunistická, ale v pozitivním slova smyslu, protože spočívala na dobrovolnosti. Moji rodiče se tady rozhodli žít a nikdo je nenutil.“
O poznání kritičtější je dnes k původním hodnotám socialistických osadníků profesor Joram Kroll. Sám se v kibucu narodil jako syn padlého válečného hrdiny a strávil v něm většinu života. Zároveň se však stal teoretikem a obhájcem postupné privatizace kibuců.
„Ve společnosti, kde není podstatný jedinec, kde nemá jedinec svobodu volby, to nemůže fungovat. Například když jsem já chtěl studovat ve Spojených státech – a nebyl to kibuc, nýbrž univerzita, kdo studium zaplatil –, tak se kvůli tomu sešel kibuc, aby jeho členové rozhodli, jestli mám, nebo nemám jít na studia. To je přece bláznivé, neudržitelné. Proč by měl někdo jiný rozhodovat o tom, co udělám se svým životem?“ myslí si Joram Kroll.
Z Kibuců se do 20 let stanou něco jako muzea – normální vesnice jen s trochu masivnější sociální sítí, míní profesor Kroll. Na mě osobně při zastavení v Gan Šmuelu dýchla hlavně atmosféra klidného místa s pěknými rodinnými domy a zelenými zahradami. Podle statistik to vypadá, že mnoho dalších lákadel dnes kibuc nenabízí a pro většinu Izraelců není životní alternativou.
Do hnutí kibuců se zapojila i řada Čechů. Jedním z nich byl i Fredy Wurzel, který v kibucu Ha-Chotrim žije už 61 let. „Když jsme přišli začátkem roku 1949 do kibucu, byla to vlastně komuna. Všechno bylo společné, všechno bylo zadarmo. Pravidlem kibucu bylo, že člověk dává podle svých možností a dostává podle potřeby,“ vzpomíná v telefonickém rozhovoru pro Zápisník zahraničních zpravodajů. Jak se podle jeho zkušenosti kibucy od té doby změnily a jak vidí jejich budoucnost, se dozvíte při poslechu záznamu rozhovoru.
Zvětšit mapu: kibuc Gan Šmuel v Izraeli
