I za mír se platí

V krvavých konfliktech na Blízkém východě hrají peníze možná větší roli než ideály a náboženství. Platit se dá za to, aby někdo bojoval, ale také za to, aby nebojoval.

Italské tajné služby platily v Afghánistánu tamním povstalcům za to, že nebudou útočit na italské vojáky, kteří tam působí. Pro někoho může být takový přístup k nastolování pořádku v rozvrácené zemi poněkud zarážející. Peníze však hrají ve válkách v tomto regionu mnohem větší roli než ideály, a to už po staletí.

Vezměme si třeba první světovou válku. Dnes máme za to, že válečné tažení ve jménu islámu, takzvaný džihád, je výhradně věcí muslimských extremistů. Jenže před necelými sto lety tomu bylo jinak. Muslimy od Turecka po Afghánistán ponoukal k džihádu německý císař Vilém II. Jeho diplomati a špioni přitom chtěli muslimské tažení vyvolat proti křesťanské Británii a křesťanskému Rusku. Berlín tak chtěl oslabit schopnost těchto velmocí bojovat v Evropě.

Muslimským vládcům i kmenovým náčelníkům samozřejmě museli Němci platit – penězi, zlatem, cennými dary. Ideály a náboženství nehrály roli, byl to prostě boj o moc.

Podobných případů najdeme v historii Blízkého východu snad desítky. Před týdnem spáchala na východě Íránu krvavý útok s desítkami obětí organizace, o které probleskují zprávy, že ji k boji proti íránskému režimu využívá americká CIA. Kdyby tito ozbrojenci stáli v konfliktu na druhé straně, asi by je Washington označoval za teroristy. Takto jim prý posílá tajnými kanály peníze.

Často se takové akce vracejí jako bumerang. V Afghánistánu se dnes Američané potýkají se stejnými skupinami, které před 20 lety financovaly a vyzbrojovaly proti Sovětském svazu. Izrael má zase úhlavního nepřítele v radikálním hnutí Hamas. V 80. letech mu přitom židovský stát tajně pomáhal na svět, aby tito islamisté oslabovali jiné, tehdy daleko mocnější palestinské proudy.

Historické cestopisy často opakují, že válečníci v Orientu bojují za toho, kdo zaplatí víc. Ono to tak hodně funguje dodneška. A pikantní je, že se dá platit i za to, aby někdo nebojoval.

Zmíněný případ Italů v Afghánistánu je pouze drobný doklad této skutečnosti. Podívejme se třeba na celý blízkovýchodní mírový proces mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy. Za to, že Izrael a Egypt uzavřely před 30 lety mírovou smlouvu, už dostaly od Američanů zbraně za miliardy dolarů. Teď okolní svět jenom čeká, jestli se přestanou zabíjet také Palestinci a Izraelci. Samozřejmě že si za to obě strany nechají pořádně zaplatit. Bude se tomu říkat třeba mezinárodní bezpečnostní záruky nebo rozvojová pomoc.

Břetislav Tureček, Český rozhlas, Blízký východ

Spustit audio