I „odpadky“ můžou chutnat skvěle. Zaujaly gastrosnoby a všechny ty, kteří nechtějí plýtvat
Plýtváme potravinami, konstatuje Pavel Maurer a připomíná smutnou pravdu, totiž fakt, že celá třetina potravin míří do koše. Každý problém má však své řešení, jak tento milovník dobrého jídla připomíná.
Nedá mi to, ale musím vám připomenout, že na celém světě se znehodnotí třetina všech potravin, které vyprodukujeme. Američané se přiznali, že v jejich zemi skončí v pomyslném odpadkovém koši dokonce celá polovina.
Plýtvání štve a rozčiluje nás všechny – odborníky, potravinové specialisty, zemědělce i veřejnost. Kromě totálních ignorantů, kteří bezmyšlenkovitě zaplňují odpadkové koše, je šetření potravinami výzva budoucnosti a myslím, že dokonce nezbytnost dalšího přežití.
V jedné newyorské restauraci vyzkoušeli minulý měsíc vařit pouze ze surovin, které takzvaně zbývají a jsou v rámci potravinového řetězce vyhazovány. Osvícený majitel vyzval 20 prestižních šéfkuchařů, aby ukázali, co dokážou udělat se surovinami, které v běžném stravovacím provozu padají do koše.
Tito kulinární virtuosové vdechli kreativně nový život třeba nahořklým konečkům od okurek, rybím hlavám nebo odporným bramborám. Vymysleli také křupavé lupínky z ovesné předvčerejší kaše a pikantní hořčici z mrkve, kterou nikdo nechtěl. Pak třeba fritovali tenké plátky chrupavky a ochutili je majonézou z uzených zbytků ryb. Věřte, nevěřte, všechno vypadá i chutná skvěle.
Toto meníčko zaznamenalo úspěch nejen u gastrosnobů, ale u každého rozumného člověka, kterému je líto plýtvat, ale neví, jak na to. Nejlépe dokážou zpracovávat zbytky pochopitelně ti, kteří nejvíc strádají. Ten, kdo má hlad, sní prakticky všechno a rozhodně neplýtvá.
Často se mě novináři ptají, jaké nejbizarnější pokrmy jsem kdy vyzkoušel. Bylo to určitě před 25 lety, kdy jsem strávil měsíc v poválečné Kambodži. Země byla totálně zruinována občanskou válkou. Naše denní dieta se rovnala téměř dvouletému platu zdevastovaných Kambodžanů, přesto jsme si nemohli koupit nic. Jedli jsme prakticky všechno, co bylo k mání na ulici i v džungli. Na zajímavou exotiku nebo na plýtvání jsme tehdy opravdu ani nepomysleli.
Nikomu nepřeji hlad a bídu. Jen by bylo dobré, abychom se vždy, když vyhazujeme do koše potraviny, zamysleli. Skvělí kuchaři jednoznačně dokázali, že i takzvané odpadky můžou chutnat skvěle.
