I na Tchaj-wanu mají své „olomoucké tvarůžky“. Místní tofu líp chutná než voní

Nejoblíbenějším místem k nakupování ve východní Asii jsou noční trhy. Vyhledávají je hlavně ti, kdo se chtějí levně a dosyta najíst. Na Tchaj-wanu nabízejí noční trhy nepřeberné množství místních specialit. Od těch tradičních, jako jsou hovězí nudle nebo mořské plody, až po ty hodně exotické, mezi které patří hadí maso nebo smažené včely. Jednou z nejtypičtějších místních pochoutek je páchnoucí tofu.

Páchnoucí tofu na desítky způsobů

Noční trh v ulici Lao-ning patří k těm menším v tchajwanské metropoli. I tak se po obou stranách ulice mačkají desítky krámků a stánků, ze kterých se line vůně krevetových závitků, olihní na špejli a vepřových nožiček.

Čtěte také

Jeden krámek identifikuje podle vůně zaručeně ale každý kolemjdoucí. Evropan by tedy spíš řekl – podle zápachu. Okolo stánků s páchnoucím tofu je už z dálky cítit štiplavý odér připomínající spíše zkažené maso nebo hodně dlouho neprané ponožky.

„Tofu se nakládá do nálevu s různými čínskými bylinami a dalšími přísadami. Každý má vlastní recept. Když je naložené, začne kvasit, což tofu dává to typické aroma,“ vysvětluje původ nevábné vůně této speciality majitelka jednoho ze stánků.

Zapáchající tofu se na Tchaj-wanu připravuje na mnoho způsobů. Dušené, grilované, s ostrou nebo sójovou omáčkou či s pikantní husí krví. Plní se jím taštičky a k dostání je dokonce jako zmrzlina. Ve stánku na ulici Lao-ning ho upravují na nejběžnější způsob.

Tchajwanská obdoba olomouckých syrečků

Smrduté tofu smaží a vaří v páře. Příprava je velmi rychlá. Čtvercové plátky tofu rozdělí majitelka a kuchařka v jedné osobě velkým nožem na šest menších kousků, které hodí do oleje. Po pár vteřinách zhnědlé tofu vyndá a servíruje na talíř. Jako přílohu k němu podává lehce pikantní salát z naloženého zelí a mrkve.

„Ochutnejte také to vařené se slaným vývarem,“ vybízí paní majitelka a vyloví z hlubokého hrnce jeden velký kousek bílého pórovitého tofu. S vývarem ho servíruje do hluboké misky a zasype vrstvou jarní cibulky.

Kanadský spisovatel Stephen Strauss se turistickými průvodci nechal zlákat k vyzkoušení této originální lahůdky tchajwanských nočních trhů|foto: Filip Nerad

Po usmažení a uvaření není vůně této zapáchající speciality už tak intenzivní a chutí ze všeho nejvíc asi připomíná dobře vyzrálý sýr. Takovou tchajwanskou obdobu olomouckých syrečků. „Je to jako aromatický sýr,“ potvrzuje kanadský spisovatel Stephen Strauss, který se turistickými průvodci nechal zlákat k vyzkoušení této originální lahůdky tchajwanských nočních trhů.

Lépe chutná než voní

„Chuťově jsou obě varianty ale hodně rozdílné. U toho smaženého ten nepříjemný odér skoro úplně zmizel, zatímco u toho vařeného tu smradlavost pořád cítíte,“ popisuje Kanaďan své dojmy ze zapáchajícího tofu, které ho prý příliš neuchvátilo.

Zato pro Tchajwance je to vyhledávaná pochoutka, kterou na ostrově nabízejí už i specializované restaurace. Tchajwanci přesto nejraději na své tofu chodí na noční trhy a do pouličních stánků. Jedna porce je tam vyjde v přepočtu na zhruba 40 korun. Mnozí tam proto pořizují večeři pro celou rodinu.

Vynechat páchnoucí tofu by ale neměli ani návštěvníci Tchaj-wanu, kteří chtějí asijskou zemi skutečně poznat. Najít typičtější lidový pokrm jde na Tchaj-wanu jen těžko. A navíc chutná lépe než voní.

Tchajwanci přesto nejraději na své tofu chodí na noční trhy a do pouličních stánků. Jedna porce je tam vyjde v přepočtu na zhruba 40 korun|foto: Filip Nerad