Hurling je pro Iry víc než jen národní sport. Je to historický symbol a nehraje se pro peníze
Snad ani v těch nejodlehlejších částech Irska není městečko, kde by se nehrál hurling. Irský národní sport obyvatelé zelného ostrova přímo zbožňují. Každoroční finále šampionátu v dublinském Croke Park láká víc diváků, než bývá na stadionech slavného amerického SuperBowlu. Přitom hurling se jen velmi vzdáleně podobá čemukoliv, co známe z evropského kontinentu.
Kousek od dublinské botanické zahrady, na hřišti podobném tomu fotbalovému pobíhá 2x15 hráčů s helmami a placatými holemi v rukou. Kožený míček jimi tu poponášejí, tu odpalují přes celé hřiště, takže za poslední minutu změnil míček strany snad desetkrát.
Kolem hřiště postávají v malých hloučcích diváci. Občas děti, ale povětšinou padesátníci, šedesátníci. Hru evidentně prožívají, občas vzduchem létají i sprostá slova. Jsou tu i manželé Shanahanovi. „Jak by hurling někdo mohl nemít rád? Je potřeba rychlost a obratnost.“ Shanahanovi fandí domácímu týmu Na Fianna, který hraje nejvyšší divizi, teď právě proti Kilmacud Crokes.
Jak hurling naučit cizince?
Mimo Irsko o hurlingu sotvakdo slyšel. To se tady v Dublinu snaží napravit dva chlapíci, Brian a Cormack, říkají si Experience Gaelic Games a ve svém volném čase se snaží cizince irské národní sporty alespoň trochu naučit. „Irsko navštíví tolik lidí, ale málokdo má šanci pochopit něco tak zásadního a kmenového, jako jsou galské hry.“
Cormack Ó Donnachú tvrdí, že hurling je zásadní součást irské identity. „Znamená to o mnoho víc než jen sport. Je to důležitý historický symbol, který má i dnes pro celou zemi ohromný společenský význam. Jsme největší amatérské sportovní sdružení planety.“
Nehraje se o peníze
Cormackův kolega Brian se dnes pokusí irské národní sporty naučit skupinku Američanů. Dost práce zabere už Brianův první úkol – sebrat pomocí hole malý kožený míček sliotar ze země bez pomocí rukou, natož takové přihrávky. Nakonec si Brianovi svěřenci zkoušejí odpaly a můžeme jít na první pokusný zápas. V našem podání to ale vypadá spíš jako hlemýždí závody.
„Je to nejstarší a nejrychlejší hra světa na trávě. Sliotar létá rychlostí až 180 kilometrů za hodinu.“ To nejlepší na hurlingu podle Cormacka Ó Donnachú ale je, že ho ani v nejvyšší soutěži nikdo nehraje pro peníze. „Dokonce ani hráči nasazení ve finále národního šampionátu nedostanou jediný cent. Reprezentovat své město je čest. V Irsku proto neexistují ani přestupy mezi týmy.“
I ti nejlepší hráči hurlingu tak musí kromě tréningu ještě chodit do práce. „Trénují ráno nebo večer. Sice nejsou placení, ale mají ty nejlepší trenéry a odborníky na výživu.“ Hurling je nekomerční do posledního detailu. Koupit se nedají ani lístky na finále národního šampionátu v dublinském Croke Park. Všech 82 tisíc lístků si lidé rozeberou zdarma prostřednictvím místních hurlingových sdružení.
