Hudební skupina Support Lesbiens

Moderátor (Vladimír Kroc): Support Lesbiens se stali skupinou roku 2002 a nahráli i nejlepší popové album. Alespoň tak to dopadlo na předávání cen Anděl. Já ještě doplním, že Supporty tvoří kytaristé Jaromír Helšic a Hynek Toman a také bubeník Tomáš Novák a basista Jan Daliba. A právě náš dnešní host Kryštof Michal.

Host (Kryštof Michal): Dobrý den. Kdybychom to vzali hezky po pořádku. Už jsme řekli, nebo Naděžda to teď řekla, že Supporty v roce 1992 spoluzakládáte. Už před těmi jedenácti lety jste hráli v angličtině?

Host (Kryštof Michal): Hráli jsme v angličtině od samýho prvopočátku. Já když jsem přišel poprvé do zkušebny na popud tehdejšího, myslím, že to byl pan Hošek, zpěvák kapely Plexis, kterýho jsem občas vídal jako DJ v jednom pražským klubu, tak ten mně dal číslo, já jsem zavolal, přišel jsem, kluci dali mikrofon a já jsem začal anglicky. Proč? Asi logicky proto, protože jsem do toho okamžiku poslouchal v podstatě čistě anglickou hudbu. Od svýho dětství, díky otci, přes samozřejmě přes ty všechny Beatles a Rolling Stones a Animals a Kings a já nevím co všechno jsem se v poměrně raným věku dostal k takovým věcem jako byly Pink Floyd, The Wall a Jesus Christ Superstar a Vlasy, no a kupilo se to a kupilo a navíc jsem chodil do jazykový základní školy a znalost angličtiny jsem zvládnul poměrně brzo. V patnácti letech už jsem docela žvatlal, v sedmnácti jsem vzal mikrofon a začal jsem zpívat.

Moderátor (Naděžda Hávová): Takže vám to ani nepřišlo tak cizí ten jazyk.

Host (Kryštof Michal): Ne. Ne, v tom okamžiku už ne. Já jsem opravdu jako třeba Beatles jsem poslouchal už v šesti sedmi letech a neznalost jazyka mi vůbec nebyla překážkou, žvatlal jsem jak to šlo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste ale hned na začátku narazili, protože mám pocit, že ještě teď mají vydavatelské firmy z angličtiny strach, i když Support Lesbiens možná v tomhletom směru prorazili a už to není takový problém jako dřív. Nebo setkáváte se s tím ještě?

Host (Kryštof Michal): No je pravda, že nám vždycky sečtou čeho všeho jsme dosáhli teďka s touhle deskou je to jednoduchý, takže máme nějaký primát jako že jsme měli nejúspěšnější anglickou skladbu od český kapely v rádiu v současnosti nebo prodej alba a takový. Já nevím, já myslím, že obecně firmy v tuto chvíli mají spousta daleko větších problémů než se zabejvat tím, jestli přijmout kapelu, která zpívá anglicky nebo ne. Já jsem samozřejmě rád, že se nám podařilo zlomit nebo alespoň nalomit, si myslím, nějakej mýtus, kterej byl z velký části si myslím podvědomej u spousty lidí, že ani o tom nepřemejšleli, jak jsme si říkali, že většinou ta reakce byla, ale vždyť je to anglicky.

Moderátor (Vladimír Kroc): A což byl ten problém. Tenhleten problém byl asi hodně v rádiích. Kde jste, jako jestli si to takhle uvědomíte, kde nastal ten zlom, že vás začali brát jako kapelu.

Host (Kryštof Michal): Ono je to u těch firem, protože firma když se rozhoduje, jestli přijme kapelu, tak přemejšlí o tom, jestli ji budou hrát rádia a jestli se bude prodávat a tak dále. Já nevím. Zlom, myslím si, že prostě ten čas zapracoval tak, jak jsme si vždycky přáli. My jsme měli prostě pocit, že když člověk vytrvá, bude ty lidi přesvědčovat o tom, že je to dobrý, tak to jednou se to musí zlomit v tom podvědomým vnímání, že to lidi přestanou jako první otázku klást, ale vždyť je to anglicky. A to si myslím, že se nám podařilo jako z velký části vodstranit. Samozřejmě otázka je, jestli je to v našem případě pouze, nebo jestli se to obecně jako zlomilo pro, pro další kapely, který přijdou s angličtinou. Já si myslím, že tam je to o jediným, že kapela může mít na úspěch ať zpívá jakýmkoli jazykem. Když ten jazyk bude používat tak, jak je správný a ty lidi o tom nebudou vůbec jako přemejšlet. Pakliže vobyčejnej člověk, kterej anglicky moc neumí, slyší, že to není anglická angličtina, tak to je špatně. Protože automaticky už přemejšlí o něčem jiným než jestli je ta hudba dobrá nebo špatná.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak je to na koncertech? Zpívají si s vámi vaši posluchači?

Host (Kryštof Michal): Zpívaj. Teďka musím říct čím dál tím víc. Jako že sleduju že spousta, většinou teda dívky samozřejmě musím přiznat. Ale musím říct, že často koukám, že držej celej koncert. První písničky zpívaj dokonce. To je super. Já z toho mám hroznou radost. Já jsem vždycky říkal, že samozřejmě nadneseně a z legrace, že minimálně jak můžu tomuhle národu pomoct nebo tý mladý generaci získat praxi v angličtině trochu. Tak třeba se mi to povedlo trochu.

Moderátor (Naděžda Hávová): V jednom z rozhovorů jste řekl, v téhle zemi už dál postoupit nemůžeme, pokud nechceme prodávat za každou cenu víc a víc desek. Pak bychom museli jít na kompromisy a to jsme nedělali a dělat nebudeme. Tak tedy řekněte, co je před vámi. Jaké mají Support Lesbiens mety.

Host (Kryštof Michal): Tak víceméně na tom trvám. Jako v tý zemi, v týhle zemi jsme dosáhli nechci říkal absolutního maxima, protože samozřejmě můžeme prodat čtvrt milionu desek, ale to není ani tak cílem. My tady samozřejmě můžeme dosáhnout ještě většího úspěchu v tom, když ty ceny zvopakujem, třeba když jich získáme ještě víc, fajn. Ale obecně my si myslíme, že v tuhle chvíli jsme dosáhli jakýhosi vrcholu a budeme samozřejmě naši činnost směřovat za hranice a bohužel jak vidíte trvalo nám to deset let v Český republice a já se obávám, že v tom zahraničí to může deset let nebo stejnou dobu a kdykoli přijedeme do cizí země, tak si naprosto dokonale uvědomím hned, že jsme na úplným začátku stejně jako jsme byli kdysi tady. To nefunguje tak, že byste přijeli se čtyřma deskama a s pěti klipama a říkali my jsme velká kapela.

Moderátor (Vladimír Kroc): Nedávno jste s kapelou se vrátili z turné se skupinou Lucií a máte za sebou , když mluvíte o těch hranicích, koncert v Polsku. Jak se vám tam líbilo a jak jste se líbili vy?

Host (Kryštof Michal): V Polsku se nám líbilo. Konkrétně to hraní bylo to nějakejch padesát minut, šedesát minut na živo v polském rádiu, které se jmenuje Trojka. Je to jakési celostátní státní rádio nebo polostátní a bylo to úžasný v tom, že vopravdu na to byli připravení i technicky. Byl tam krásnej sál přímo v budově rádia jakoby s prostorem pro diváky pro dvě stě lidí, takže tam je i živá atmosféra. No reakce byly úžasný, lidi se bavili a pokud vím, tak pár dní nato, co jsme z Polska odjeli, na černým trhu v Polsku vychází cédéčko Life the Radio. Já myslím, že to mluví samo za sebe. Tam je potřeba si uvědomit, že ta kampaň je pro takovouhle zemi, která má čtyřicet milionů lidí, by musela být čtyřikrát masivnější než pro Čechy, aby se to nějak zobrazilo. A v těch Čechách tu kampaň podnikáme čtyřikrát periodicky za poslední čtyři desky a my jsme na začátku. To je prostě všechno.

Moderátor (Naděžda Hávová): Možná že Support Lesbiens jako česká kapela, která hraje anglicky to má v zahraničí jednodušší právě kvůli té angličtině, že v češtině by se to cizincům poslouchalo hůř.

Host (Kryštof Michal): No tak já myslím, že by bylo nelogický jet do Polska s češtinou, pakliže by to nebyla nějaká žánrová záležitost, že by jeli folkaři na folkovej festival nebo rockeři na rockerskej ale jako pokusit se jakoby prvoplánově prorazit na cizím trhu s cizím jazykem, to mně přijde, to moc kapel nedělá, že jo. Na to potřebuju partnera a ten partner si to umí spočítat, že to ne nesmysl. Tak já zase na druhou stranu musím říct, že to od nás nikdy nebyl jako kalkul. My jsme prostě bojovali s tím, že nás nikdo nechce hrát a nikdy jsme nepřemejšleli o tom fajn jednou to bude lepší až budeme chtít to zahraničí. My jsme nevěděli, že se dostaneme do situace, kdy o tom budeme vážně znova uvažovat, že budeme vydávat ve velkým a tak dál. Teď to přišlo, tak to řešíme jak to jde.

Moderátor (Vladimír Kroc): Abychom nezamluvili to turné s Lucií. Máte pocit, že se vám třeba podařilo ještě oslovit ty, kteří do té doby vás moc neposlouchali?

Host (Kryštof Michal): Já myslím, že se nám podařilo oslovit strašně moc novejch lidí, což bylo jednoznačně naším cílem a v podstatě hlavním důvodem, proč jsme do toho turné chtěli jít a měli jsme spoustu indicií, které nám říkaly, že je v tomto státě obrovský procento lidí, který o nás možná slyšeli ale pravděpodobně nikdy neviděli a obrovský procento lidí, který o nás ještě ani neslyšeli. A dennodenně nám chodějí na ty naše fórum stránky vzkazy, že to právě člověk slyšel poprvé, že je to pěkný a tak dále a tak dále. Takže z toho pohledu to turné bylo podle nás úspěšný a podařilo se nám asi oslovit hodně novejch lidí. Ty koncerty byly velký a myslím, že se jim to i líbilo docela podle reakcí.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na Support Lesbiens se v devadesátých letech téměř zapomnělo, vynořili se ze tmy zase až v roce 2001, z kapely se stala klubová hvězda a na úplné výsluní jste se dostali albem Regeneration. Dobré renomé jste si potom potvrdili deskou Tune the Radio. Jaký je ten recept na úspěch?

Host (Kryštof Michal): Recept na úspěch. Já nevím, já si myslím, že člověk musí prvoplánově nebo to musí automaticky. Musí tvořit asi něco, co má nějakou hodnotu. A je tam strašně moc vlivů, který o tom rozhodnout. V první řadě je důležitý, aby ten umělec tvořil něco, co má hodnotu a aby tomu věřil. Aby o tom nepochyboval natolik, že by to prostě vzal jako malíř prostě v blbý náladě a rozmixoval to a zahodil to do koše. Protože to nikam nevede. A my samozřejmě na jednu stranu se snažíme bejt nezávislí ve svý tvorbě, ale, ale na druhou stranu když už to děláme tak to chceme prodat. Jako snažíme se bejt trošku moderní lidi a to, že člověk vytvoří něco dobrýho neznamená, že to bude úspěšný nebo že se to prodá, samozřejmě.

Moderátor (Vladimír Kroc): My si teď poslechneme ukázku z té předchozí desky. Co jste to vlastně vybrali, Naďo?

Moderátor (Naděžda Hávová): Vybrali jsme písničku číslo šest. Já vím, Kryštof by možná řekl jinak.

Host (Kryštof Michal): Takovou vobědovku, no.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kapela Support Lesbiens a její zpěvák Kryštof Michal, který je dnes u nás ve studiu, ve studiu Českého rozhlasu jedna Radiožurnálu. Ale možná paradoxně s prodejem a taky medializací pomohl spor se zpěvákem Janem Kalouskem. Ten obvinil Support Lesbiens, že na desce Tune the Radio v písni In the Yard jste použili refrén z jeho písně Chodím ulicí. Jak to nakonec dopadlo?

Host (Kryštof Michal): Tak, velmi zajímavá kauza. Několik měsíců to žilo životem, kterej tomu dával pan Kalousek se svým vydavatelstvím. Nakonec se ukázalo, že teda našel konečně pravýho partnera k diskusi, což je autor hudby Jarda Helšic, ne já. Protože to bylo hodně dlouho směřovaný na mě. Já musím říct, že po několika měsících, myslím, že to bylo čtyři pět měsíců, se sešli na Ochranným svazu autorským, vysvětlili si svoje stanoviska a řekli si, že, Jarda řekl panu Kalouskovi, že písnička je jeho, že se nedomnívá, že někde něco ukradl a mám pocit, že v tu chvíli to skončilo. OSA nám doporučila prvoplánově, abysme se dohodli, pak se tam znova sešli, řekli si svoje stanoviska, to jsem teďka řekl, ty stanoviska si řekli a tím to skončilo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je to opravdu hodně podobné, ale ono se to asi může stát, ale my jsme před týdnem mluvili se spisovatelem Petrem Šabachem, který se svěřil s námětem povídky Zdeňku Svěrákovi a ten mu oznámil, že něco podobného napsal do scénáře filmu, který teď chystají k realizace, takže asi stát se to, stát se to může zvlášť u muziky.

Host (Kryštof Michal): Jsou to jednoduchý počty, když si to dokážou lidi představit. Tónů je jedenáct. Lidí na světě je takovejch kolik sedm miliard, blíží se to osmi, já nevím kolik přesně. Bůhví jaký procento z toho jsou muzikanti nebo lidi, který aspoň držej v ruce kytaru a hrajou a myslím, že minimálně deset procent národa, patnáct jako, určitě hraje. No tak miliarda a půl lidí kombinuje jedenáct tónů a jsem přesvědčenej o tom, že dennodenně vzniká tolik naprosto totožnejch melodií po celým světě. Jenom je to prostě, jako tohle je blbá náhoda pro nás, ale možná že dobrá, protože pan Kalousek nám bezesporu, nám to prospělo shodou okolností to, že on medializoval, i když on to původně tlačil do takovýho jako negativního modelu. Ale my máme skutečně čistý svědomí v tomhle jako. Je nám to líto, je to blbá náhoda, ale stalo se, stalo se.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kam zařadit tu muziku, kterou děláte? Vaše deska byla oceněna v kategorii nejlepší popové album.

Host (Kryštof Michal): Já jsem v někým už probíral. Když se lidi podívají na ty tři kategorie, tak já jsem na to byl taky zajímavě překvapenej. Spíš mně přišlo, že se tak jako někdo s někým dohodl, jak to připravit, aby vyhráli nějaký. Já nevím. Já si myslím, že ty kategorie neberou úplně jako dokonale rozdělený, aspoň já jsem to tak necejtil. Já osobně se nebráním, že hrajeme jako pop. Já to cejtím trošku jinak, ale když to někdo řekne, tak mě to v tuhle chvíli už dávno neuráží.

Moderátor (Vladimír Kroc): A jak to cítíte? Co to je za muziku?

Host (Kryštof Michal): My jsme tomu vždycky říkali krosover. Už před těma deseti lety spíš než granch nebo hardcover, poněvadž jsme hráli tvrdějc, vo tom není sporu samozřejmě. Ale říkali jsme tomu krosouver z jednoho prostýho důvodu, že vždycky hlavním rysem naší hudby bylo, že jsme si dělali v hudbě, co jsme chtěli. My jsme mixovali reagge s funky, jak se nám líbilo. Já si myslím, že tenhle rys nám jako zůstal, že na tý desce i tý nový, byť možná celkově jakoby působí popovějc, tak když potom to slyší člověk na koncertě, tak zase zjistí, že hrajem furt stejně tvrdě a že ty písničky jsou prostě každá z jinýho soudku, že to hodně kombinujem. Takže krosover dodneška, já si myslím, byť popovější.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na podzim vás čeká turné po českých, moravských a slovenských městech nazvané Citroen C tři Support Lesbiens tour. Už víte, kudy se vydáte?

Host (Kryštof Michal): No víme určitě. Vobjedeme, vobjedeme nějakejch dvanáct měst. Já myslím, že ty velký města jsou úplně jasný, to je Praha, Brno, Ostrava, počítám Olomouc, Zlín je v tom.

Moderátor (Naděžda Hávová): Bratislava.

Host (Kryštof Michal): Bratislava, a tak dále a tak dále. To zveřejním určitě na našich stránkách, což je www. supportlessbiens.cz včas a myslím si, že i díky partnerovi, respektive hlavnímu sponzorovi, kterým se teda stal Citroen se to objeví i v televizní reklamě. Pardon, já si tady hraju s mikrofonem.

Moderátor (Naděžda Hávová): Aby nám tady nerozbil to studio.

Host (Kryštof Michal): Takže díky, já myslím, že i díky tý televizní reklamě, která bude asi masivní, protože to je vlastně reklama na auto, tak k tomu se připlácnou nějaký informace ohledně našeho turné, takže tam se to provaří dostatečně.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pojďme si teď chvilku povídat o filmu. Váš dědeček byl dramatik Oldřich Daněk, můžeme připomenout, že právě on byl autorem scénáře k české bondovce Konec agenta W čtyři C prostřednictvím psa pana Foustky, tak se to jmenovalo. Dá se říct, že právě on vás přivedl k filmu?

Host (Kryštof Michal): Musím říct, že vůbec ne. Vždycky jsem si tak jako říkal, že by moh. Ne, ne, ne. Já jsem se k filmu dostal úplně náhodou a sám a začal jsem skutečně od těch úplně spodních funkcí, což jsou takový ty ranéři na place co všechno podaj, přinesou, na který se volá jenom, aby něco udělali, přes nějakou práci už konkrétnější, což byla filmová postprodukce a až na post asistenta režie, dneska teda už prvního nebo pomocná režie se tomu česky říká. Děda s tím neměl nic společnýho, to je zvláštní. Ale ta práce mě baví, ona je velmi náročná teda i fyzicky, psychicky, organizačně, totiž natáčecí dny jsou dlouhý. Ale samozřejmě dědečkovi, dědečkovu roli bych v tom asi těžko zapíral. No tak samozřejmě. Od malička sleduju, chodím na jeho divadelní hry, dívám se na to, co točil, poněvadž dneska už je bohužel v pánu. Ale my ho máme v rodině tak jako hodně živýho furt, furt se o něm bavíme jako by byl mezi náma. Tak dědu samozřejmě máme moc rádi. Co k tomu dodat. Děda byl génius jako co se týče dramaturgie a psaní her, tak má velký místo v rodině.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nevadí, že nemáte filmovou školu? Já jsem dokonce zjistila, že jste nedokončil ani gymnázium.

Host (Kryštof Michal): No, no, no. Jako v určitým aspektu mi to možná nebo může to vadit nějakýmu vývoji, ale já zase za druhou stranu se to všechno učím praxí a pakliže samozřejmě, pakliže jsou nějaký dobrý vzory, tak se toho člověk může hodně naučit. Určitý základy samozřejmě postrádám, ale zase když člověk má nějakou dávku talentu, tak se to může vyrovnat. Já jakoby dělám práci pomocný režie už nějakejch pět šest let, udělal jsem nějakej celovečerní film jeden, což byli ti Samotáři s Davidem Ondříčkem. A jinak točím převážně reklamy, kde shodou okolností často se setkávám na place s poměrně slavnejma lidma i filmařem ať jsou to různý kameramani velkejch prostě filmů a tak dále. Takže vod těch se člověk naučí spoustu věcí. Shodou okolností co se týče mý režie, já jsem režíroval jenom naše nějaký dva videoklipy a písničku Best ma soul a Sweetles something, to byly takový moje testy a pak jsem režíroval nějaký proma a takový. No tak co, se k tomu jednou jako dohrabu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže směřujete k filmové režii?

Host (Kryštof Michal): Nedovolil bych si říct k filmové režii. Řekl bych k režii jako k něčemu, kde člověk má možnost svoje myšlenky a nápady jakoby realizovat a natočit. Film si myslím, že to jako první nebude.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dneska už se asi muzikou uživíte nebo to tak není? Musíte si ještě přivydělávat filmováním?

Host (Kryštof Michal): No musím říct, že před půl rokem, no do tohodle okamžiku já z poslední desky peníze jsem zatím nic moc neobdržel, zatím, protože to chodí všechno s půlročním zpožděním většinou a ta předchozí deska zase tak úspěšná nebyla, abych se tím živil. Takže do tohodle okamžiku se hudbou neživím rozhodně. A bez tamtý, bez tý druhý práce nebo bez práce pomocnýho režiséra bych asi byl poměrně chudej člověk, musím říct.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co vás čeká o prázdninách? Chystáte se na nějaké festivaly?

Host (Kryštof Michal): Festivalů jedeme pár, zhruba šest sedm. Začali jsme, začali jsme v Zámostí v Třebíči, chystáme se do Příbrami, na velkej festival do Tábora, v blízkosti brzo budeme hrát v Praze na Staropramenu, pak myslím že hrajeme na Karlovarským festivalu dokonce celej koncert, takže nějaký akce máme přes léto naplánovaný. Pak myslím Vizovice, Masters of Rock a takový.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak jsme se dostali obloukem zpátky k tomu filmu, protože jste řekl, že budete na filmovém festivalu. Má něco ta muzika, no určitě, ale co má ten svět hudby a filmu společného?

Host (Kryštof Michal): Tak film bez hudby by nebyl filmem. Každej film má nějakej doprovod, že jo. Většinou já mám hodně rád, když je hudba filmová, to jest komponovaná, orchestrální. Když se to umí udělat, tak to vlastně je jakoby k filmu vhodnější nebo k mnoha filmům, k mnoha žánrovým filmům je to vhodnější, protože to vlastně jenom vypichuje a dělá to jakýsi nálady. Když bysme dělali třeba my hudbu k filmu, tak bysme ji taky dělali samozřejmě jinak než naši hudbu. Dělali bysme ji víc jako náladovou, filmovou, byly by to spíš jako brumový věci a tak dále. Ale film a hudba jsou samozřejmě ruku v ruce. Vždyť film začínal němej, k tomu seděl pán a hrál na piáno.

Moderátor (Naděžda Hávová): Teď trochu z jiného soudku. Zanedlouho se vám narodí první potomek. Kdy to má být?

Host (Kryštof Michal): Ježíšku. Bude to na konci září.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nebudete zrovna někde pryč na nějakém turné? Neprošvihnete to?

Host (Kryštof Michal): Dobrá otázka. Je pravda, že prvního října odjíždíme na turné, takže víceméně už domlouváme skřítkovi, aby si, aby si.

Moderátor (Vladimír Kroc): Skřítek to je ten budoucí potomek.

Host (Kryštof Michal): Aby si nedával na čas, no. Že by bylo dobrý, aby to proběhlo v plánovaném termínu, abysme nějak zásadně nepřenášeli, protože pak by to mohl býti problém.

Moderátor (Vladimír Kroc): Prozradíte, jestli už víte, jestli to bude kluk nebo holka?

Host (Kryštof Michal): Zkoušíte znova?

Moderátor (Vladimír Kroc): Já jsem se ptal před vysíláním.

Host (Kryštof Michal): Zatím ne, zatím vám to neprozradíme, ještě si to schováme jako tajemství. My už to víme teda. Musím říct, že už to víme, ale já myslím, že je reálný bejt, je dobrý bejt při zdi a nechávat si to v rodině zatím. Stejně se to dozvíte.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak by budeme držet palce, ať to dobře dopadne a budeme se těšit, až se to překvapení dozvíme s vámi.

Moderátor (Naděžda Hávová): Kryštofe, přejeme hodně štěstí, díky, že jste přišel a na shledanou.

Host (Kryštof Michal): Já vám moc děkuju a přeju všem hezkej den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak to byl Kryštof Michal. My se rozloučíme samozřejmě písničkou Support Lesbiens.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na shledanou i vám, kteří jste zůstali s pořadem Dva na jednoho. Příští týden se na vás opět na vlnách Českého rozhlasu jedna Radiožurnálu těší Vladimír Kroc a Naděžda Hávová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.