Hrůzný atentát v Madridu, české školství, geologové na Antarktidě

Přehled příspěvků

Hana Hikelová: Černým písmem se do španělských dějin zapíše čtvrtek s datem 11.března 2004. Ve vlacích explodovalo 10 bomb, bilance teroristického útoku je otřesná. 200 mrtvých a 1.400 zraněných. O útoku budu mluvit se španělským novinářem Fernandem de Valenzuelou.

Česká vláda po několikatýdenních odkladech schválila novou podobu školského zákona. Nelíbí se především učitelům dějepisu. Školský zákon bude za malou chvíli tématem duelu Týdne v tahu.

Z Antarktidy se tento týden vrátila pětičlenná česká geologická expedice. Vědci prozkoumali místo, kde bude stát česká polární stanice.

Takové jsou alespoň některé události druhého březnového týdne roku 2004. Pohled na ně vám nabídnu v následujících minutách. Hezký sobotní podvečer vám při poslechu Radiožurnálu přeje Hana Hikelová.

Rámcové vzdělávací programy na školách

Hana Hikelová: Vláda přijala návrh nového školského zákona z dílny ministerstva školství. Na tahu teď budou poslanci a senátoři, kteří jej mají projednávat. V oblasti základních, středních a vyšších odborných škol by měl nahradit 20 let starou, několikrát novelizovanou normu. Dvěma velmi diskutovanými body nového zákona jsou takzvané rámcové vzdělávací programy a podoba maturit. Základní informace shrnuje redaktor Jan Čamek.

Jan Čamek: Rámcové vzdělávací programy. To je termín, o kterém by při schválení zákona museli přemýšlet všichni ředitelé škol. Stát už by totiž nestanovoval žádné pevné školní osnovy. Školy by samy stanovovaly programy, podle kterých bude ta která škola vyučovat. Plošně je dán je jakýsi rámec toho, co se žáci mají v kterém předmětu dozvědět. Zadání pro učitele i ředitele by bylo velmi obecné. Například, co se týká dějepisu, ve druhém pololetí 6.třídy základní školy by museli vycházet pouze z hesla antické Řecko a Řím. Dějepis by se navíc dostal do společného bloku s občanskou výchovou. Na novou oblast, nazvanou člověk a společnost, by připadaly například na druhém stupni základních škol tři vyučovací hodiny týdně. Nová by podle školského zákona měla být i podoba maturit. Zkouška z dospělosti má být rozdělena na dvě části. Společnou a školní. Společná by se skládala z českého a cizího jazyka a třetího volitelného předmětu. Školní pak také ze tří zkoušek.

Hana Hikelová: Ve studiu je teď se mnou poradce ministryně školství Martin Profant. Hezký den.

Host (Martin Profant): Dobrý den.

Hana Hikelová: A místopředseda Asociace učitelů dějepisu, Jan Klírenc. I vám hezký den.

Host (Jan Klírenc): Dobrý den.

Hana Hikelová: Menší rozpory jsou kolem takzvaných rámcových vzdělávacích programů. Asociace učitelů dějepisu už delší dobu upozorňuje na to, že kantoři nejsou připraveni vytvářet školní vzdělávací programy, podle kterých by v budoucnu měli učit. Proč nejsou připraveni, pane Klírenci?

Host (Jan Klírenc): No tak, protože je to třeba nikdo ani neučil na fakultě, když studovali, ale myslím si, že těch problémů kolem těch rámcových vzdělávacích programů je víc. Třeba nejsou připraveni...

Hana Hikelová: Určitě k dalším programům se dostaneme ...

Host (Jan Klírenc): Třeba nejsou připraveni i proto, že podobné programy samozřejmě existují i v jiných evropských a asi v mimoevropských zemích, ale zatím, co se tam na jejich koncipování podílejí desítky lidí, týmy odborníků a tak dále, mám na mysli pak ten rámcový program, tak i jeho školní aplikaci, tak tady se předpokládá, že to bude zvládat každý učitel na každé škole sám nebo ve spolupráci se svými dvěma, třemi kolegy podobného předmětu.

Hana Hikelová: Předpokládá se, pane Profante, že to učitel bude zvládat sám nebo se počítá spíše s těmi týmy, tak jak je to běžné řekněme v západní Evropě?

Host (Martin Profant): V prvé řadě samozřejmě záleží za učitelích. Rámcové vzdělávací programy, ono se tomu říká dvoustupňové kurikulum, skládá se to ze dvou věcí, opravdu z velmi nerozsáhlého, nicméně, pokud možno obsaženého učení kompetencí, kterých by měl žák dosáhnout na příslušném stupni vzdělávání a ze školního programu, který musí respektovat to, že je potřeba těchto kompetencí dosáhnout. Existuje pilotní projekt, ve kterém bylo něco přes 50 škol. Ti učitelé to zvládli. S asistencí, která byla k dispozici zvládli to . .

Hana Hikelová: Podle posledních informací ne všichni ale.

Host (Martin Profant): Ne, zvládla to naprostá většina škol, zvládla to samozřejmě v různém rozsahu, byl to pilotní projekt, takže se vyhodnocovalo to, co šlo lépe, co šlo hůře.

Host (Jan Klírenc): Mě zaujala ta informace, že všechny školy to zvládly bez problémů. To je pro mě trošku nová informace, protože když vycházím z oficiálních čísel ministerstva školství a Výzkumného ústavu pedagogického, tak rámcové vzdělávací programy, respektive jejich tvorbu mělo ověřovat 56 nebo necelých 60 škol. Z toho 26 škol ty programy v té, či oné kvalitě, jak říkal pan doktor, odevzdaly. Takže myslím, že to není rozhodující, většina nebo všichni. Možná to nějaké problémy přece jenom naznačuje.

Hana Hikelová: A neobáváte se ale toho, že tím pádem každá škola bude vyučovat žáky jiným způsobem, ale z každé té školy také vyjde ten žák s úplně jinými znalostmi?

Host (Martin Profant): To, co je v tom rámcovém programu jasně definováno je to, co ti žáci, po dosažení určitého stupně musí učit. K tomu se samozřejmě váže princip hodnocení těch škol, princip, který se bude provádět víceméně plošně, který bude mít svou testovou baterii, ale nebude se vyčerpávat pouze v testech, protože to by byl nesmysl. Tento princip je posazen několikrát v tom cyklu té základní školy. Čili škola, která bude vyloženě špatná, tak bude identifikována.

Hana Hikelová: Pane Klírenci, je pro vás toto vysvětlení dostatečné v tom smyslu, že opravdu na školách v podstatě nebudou příliš velké změny a už teď je pravda, že školy jsou různé úrovně.

Host (Jan Klírenc): Není to pro mě dostatečné vysvětlení. Já fakt trošku nechápu, proč teda vlastně ty rámcové vzdělávací programy s takovou vehemencí zavádíme, pokud se teda popisuje ten výsledný stav, jako ten stav výchozí. Další věc, která by možná stála za to zmínit je, že tvorba toho školního vzdělávacího programu nebo respektive odpovědnost za jeho vytvoření a obsah bude mít ředitel školy, čili podle všech těch dosavadních zveřejněných materiálů, což je představa taky poněkud absurdní. Ona vůbec ta představa pracuje s takovou jako, představa ideálního učitele, ideálního ředitele, který zohledňuje všechny předměty stejně, regionální potřeby své školy, ale ředitel je také manažér, má svou nějakou aprobaci, že jo, má své oblíbené a neoblíbené předměty. Čili to je další věc možná k té vaší předchozí otázce, že by . . .

Hana Hikelová: A kdo by o tom měl, podle vás, rozhodovat, když ne ředitel té školy?

Host (Jan Klírenc): To je, nevím. To je otázka, protože centrální úroveň se tomu brání, podle mých informací, kraje se tomu brání, ale to vede k tomu, co jste říkala vy. Jako naprostý chaos. Příklad. Pan doktor Profant říkal, že ty rámce jsou tak jako nerozsáhlé, tak obecné a pak by měly být kontrolovány, ať už inspekcí nebo prostě nějakými jinými orgány, ale ty programy jsou, ty rámce jsou skutečně velmi obecné. Tam je třeba napsáno, Východní blok po druhé světové válce. A teďka já si budu myslet, až budu vyprávět o roce 1968, že budu mluvit o Smrkovském, ale už ne třeba o Černíkovi. Někdo bude mluvit jenom o Dubčekovi, někdo bude mluvit jenom o Palachovi, někdo ještě přidá Jana Zajíce. Čili i pak třeba způsob toho hodnocení těch škol, na to jsme teda docela upřímně zvědavý,protože heslo v rámcovém vzdělávacím programu můžu splnit tak, že ho budu učit půl roku, anebo půl hodiny, anebo 5 minut. Ty kompetence jsou tak obecné. . .

Hana Hikelová: Jak budete, pane Profante, kontrolovat, jestli ta která škola splnila blok východní část Evropy po druhé světové válce.

Host (Martin Profant): Já bych se napřed vrátil. Ty rámcové programy budou nabíhat v průběhu tří let, to znamená, to není něco, co by začlo příští podzim. Samozřejmě odpovědný musí být ředitel, protože ředitel je statutární zástupce, čili on odpovídá za školu a co se týče východního bloku, já i...

Hana Hikelová: Já myslím, jak to bude ta instituce případně pak kontrolovat, jestli probrali Dubčeka nebo Palacha nebo Zajíce.

Host (Martin Profant): ...velmi dobře víme, že i současné osnovy tady poskytují volnost velmi analogickou a že se dneska ocitáme spíše v situaci, kdy nejčastější závěr inspekce je, že se neprobíralo nic po roce 45, protože ona se zkrátka přednáší hůře, než některé jiné doby. Jo, čili nemyslím si, že zrovna tato námitka by byla tak úplně korektní.

Hana Hikelová: Já se vrátím teď k té výuce dějepisu, kterou jsme tím východním blokem po druhé světové válce trošku načali. Asociace učitelů dějepisu, ale i někteří historikové velmi protestují proti rámcově vzdělávacím programům. Odůvodnění jednoznačné z jejich pohledu, že je to takový boj proti dějepisu, jako předmětu. Jaké jsou ty důvody pro to, že vyjadřujete tyto obavy, pane Klírenci?

Host (Jan Klírenc): Jednak si ještě myslím, jak říkal pan doktor Profant, že ředitel musí odpovídat za školu, protože je její statutární zástupce. Já jsem měl pocit, že za vzdělávání má odpovídat stát, to co ještě říkal pan doktor, že to neučí proto, že ti učitelé to nechtějí učit nebo že je to nebaví učit po roce 1945. To bude asi zčásti pravda, ale asi bych to nezobecňoval, souvisí to i s časovým prostorem, který dějepis ve výuce má. Který je obecně jeden z nejmenších, ne-li vůbec nejmenší tedy v Evropě. Vadí nám obecný rámec, který není koncipován týmem historiků, didaktiků, pedagogů a učitelů, nýbrž několika málo pracovníky Výzkumného ústavu pedagogického. Rámcové vzdělávací programy, přesto, že to ministerstvo vehementně popírá ve své dikci, je to možno ocitovat, umožňují navíc dějepis v případě ředitelova rozhodnutí začlenit do nějakého takového zvláštního splácaného celku, ve spojení třeba s občanskou naukou. To platí jak pro střední školy, tak pro základní školy a současně nám také ...

Hana Hikelová: Proč si myslíte, že by šlo o splácaný celek s občanskou naukou? Nevedlo by to spíše k zasazení některých událostí do kontextu?

Host (Jan Klírenc): Ne. Dějepis a občanská nauka nebo občanská výchova, později základy společenských věd...

Host (Martin Profant): Výuka k občanství...

Host (Jan Klírenc): A na střední školy základy společenských věd jsou svou podstatou různé předměty. Historie se obrací do minulosti, je to naukový předmět a ten druhý předmět v sobě shrnuje základy některých různých, psychologie, práva, ekonomiky a tak dále a je primárně výchovný a je obrácen do současnosti, viz ta výchova občanství. Čili to jsou jako trošku dvě neslučitelné věci. Tam samozřejmě jsou možné mezipředmětové vztahy, dobří učitelé je vždycky uplatňovali a uplatňují a nepotřebují na to ty rámcové vzdělávací programy.

Hana Hikelová: Pane Profante, dojde k něčemu takovému, jak říkal pan Klírenc, že budeme mít splácaný předmět dějepisu a výuky k občanství, abych to pojmenovala přesně.

Host (Martin Profant): Já jsem potěšen, že ASUD postoupil, protože ještě minule, když jsem seděl v podobné diskusi, tak jsem poslouchal o tom, že to bude splácnuto ještě taky se zeměpisem, takže to už vynechali. Celý problém je v tom, že ty rámcové programy jsou definovány, ono tohle to je trošku new speak a mě se nelíbí, ale prostě došlo k tomu ve dvou rovinách, takzvané vzdělávací oblasti. Ta vzdělávací oblast se jmenuje člověk a společnost, jsou do ní zahrnuty právě dva obory, čili jinými slovy předměty a to předmět dějepis a předmět nauka k občanství. Tyto dva obory a to je to podstatné, mají společnou hodinovou dotaci, to znamená, musí se v minimálním případě podělit na druhé stupni, jestliže mluvíme o rámcových programech základní školy o tři hodiny, jako o to minimum, jako o maximum je to plus deset na ty čtyři ročníky, čili , to už bychom museli rozdělit s tím, že obsah toho, co má žák zvládnout víceméně jednoznačně určuje, že to minimální rozdělení bude dva plus jedna.

Hana Hikelová: Znamená to tedy v praxi, jestli tomu rozumím dobře, že proti stávajícímu stavu, pokud by ředitel školy po dohodě s pedagogickým sborem usoudil, že dojde k takovému sloučení těchto dvou předmětů, tak fakticky může dojít k omezení výuky dějepisu na počet hodin týdne.

Host (Martin Profant): Ne, podívejte se. Z jednoho prostého důvodu, on opravdu musí splnit to, co má v tom rámcovém programu a to nemůže zvládnout v takovém případě. Tam může dojít k tomu, že se rozhodne o tom, že třeba právě ten rok 68 se bude vykládat zároveň s tou systémovou stránkou, to znamená nebude se tam mluvit jenom o Smrkovským a o Janovi Zajícovi, ale bude se tam taky mluvit o tom, jakým způsobem existují a fungují moderní politické systémy, co je to totalitní politický systém, kde jsou rezervy jeho reformovatelnosti, protože tohle to už samozřejmě, to co patří do té občanské nauky. Ono by to patřilo i do slušného dějepisu, ale pravda je, že se to tady nepřednáší ani na té úrovni střední školy. Aspoň já jsem se u svých vysokoškolských studentů nesetkal s tím, že by toto byla věc, kterou by nějakým způsobem znali. Jinak tady opět a opět se setkávám se stejnou věcí, ke kritice toho, co má přijít a kde mimo jiné dochází k naprosto jednoznačnýmu navýšení hodin pro dějepis, i kdyby to bylo dodrženo jenom v tom minimu těch dvou plus jedna, tak se používá současný stav. Ten současný stav je z mnoha důvodů neutěšený.

Host (Jan Klírenc): Paní Buzková přiznala, že může existovat škola, která bude preferovat občanskou výchovu, třebaže nebude mít aprobovaného dějepisáře, takže jako tam někde, já jsem tam nenašel, já jsem si to četl pozorně, ten poslední návrh, třeba jako metodické doporučení zachovat dvě hodiny dějepisu a jednu hodinu výchovy k občanství, a co se týče roku 1968 v rámci už vzdělávacích programech, tak tam není rozepsán ani obecně, ten tam vůbec není. Tam je napsáno Československo 1945 až 89 a pak je tam napsáno Východní blok.

Hana Hikelová: Já děkuji mým dnešním hostům. Ve studiu se mnou byl poradce ministryně školství Martin Profant. Těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Martin Profant): Na shledanou.

Hana Hikelová: A místopředseda Asociace učitelů dějepisu Jan Klírenc.

Host (Jan Klírenc): Na shledanou.

Hrůzný atentát v Madridu

Hana Hikelová: Ve čtvrtek v 7 hodin 40 minut postihla Španělsko noční můra, o které si asi nikdo nemyslel, že přijde. V příměstských vlacích, vezoucích v ranní špičce převážně studenty a lidi do zaměstnání explodovalo 10 ze 13 nastražených bomb. Zbývající nálože, které měly vybuchnout se zpožděním, byly řízeně odpáleny pyrotechniky. Bilance atentátu je otřesná. 200 mrtvých a 1.400 zraněných. Zvláštní zpravodaj Radiožurnálu Jiří Hošek natočil v ulicích Madridu následující reportáž.

Jiří Hošek: Výkřiky Vrazi, pryč s ETOU i zcela nepublikovatelné výrazy na konto baskických teroristů se už více, než 48 hodin linou z hrdel , nutno dodat, hlavně mladých obyvatel Madridu. Setkávají se na organizovaných manifestacích, i zcela spontánně. Takřka nepřetržitě jsou k vidění třeba na Puerta de la Sol, u Brány slunce v samém srdci Madridu, kde u jedné z budov vzniklo pietní místo s květinami, plakáty, vzkazy a tisíci svíček.

Překlad projevu účastnice: Kdo jiný by asi tak ve Španělku mohl útočit, copak tu teroristických organizací máme tolik?

Jiří Hošek: Skoro vyčítavě se na mě dívá rozhořčená mladá dívka.

Překlad projevu účastnice: Nepochybně, stoprocentně to byla ETA, jsou to vrahové.

Jiří Hošek: Tvrdí rezolutně bělovlasá důchodkyně. O vině ETY je přesvědčen i Oskar, který dodává ještě jeden zajímavý postřeh.

Překlad projevu Oskara: Baskicko se v rámci Španělka těší suverénně největší autonomii, největší, jaká vůbec může existovat. ETA ale už s politikou a politickými ambicemi nemá nic společného. Je to čistě jen a jen teroristická organizace.

Jiří Hošek: Hijos de puta, tedy potomci matky, živící se nejstarším řemeslem, tak to jsou podle účastníků včerejší milionové manifestace baskičtí teroristé a vůbec celá jejich organizace. Lidé, přítomní na obří demonstraci, která možná vstoupí do dějin jako pochod deštníků, byli obdivuhodní. V neustávajícím prudkém lijáku stáli dlouhé minuty namačkáni jeden na druhého. Lhostejnost je teď ve Španělsku neznámé slovo a tak se sešli všichni, důchodci, studenti i rodiče s malými dětmi. Národu přispěchala na pomoc také královská rodina. Královna Sofie osobně navštívila v den tragédie několik nemocnic, princ Felipe s infantkami pak byli k vidění na včerejší manifestaci. Výjimečnost situace doložilo o poselství krále Juana Carlose, který jinak na veřejnosti vystupuje více, než ojediněle. Monarcha se snažil své krajany povzbudit a vyzval je k jednotě v boji za demokracii a svobodu Španělska.

Host (Juan Carlos): V těchto tragických okamžicích, tak těžkých pro rodiny obětí, jsem s vámi, hluboce zasažen stejně, jako celá moje rodina. Rád bych vám vyjádřil soustrast, útěchu i přátelské objetí.

Jiří Hošek: Dodal doslova Juan Carlos. Podle něj by měly úřady použít všech, ovšem legálních prostředků, k boji proti terorismu. Jedna věc je jistá. Teroristům, ať už operovali pod kteroukoli hlavičkou, je jednoznačně podařilo aktivizovat dosud nezúčastněnou část španělské veřejnosti a tak už zbývá jen malinkatý segment populace, jehož ústa nepronesla magickou frází těchto hodin, EAT no.

Hana Hikelová: Tolik tedy příspěvek Jiřího Hoška. Teď už je se mnou ve studiu Jana Lejpová s krátkými zprávami a po nich budu mluvit o situaci v Madridu se španělským novinářem Fernandem de Valenzuelou a řeč bude také o Antarktidě, odkud se tento týden vrátila česká expedice.

Situace v Madridu po atentátu

Hana Hikelová: No a 17 hodin, 32 minuty zamíříme tak, jak jsme slíbili do Madridu ještě jednou. U telefonu je teď přímo v Madridu španělský novinář Fernando de Valenzuela. Hezký den.

Host (Fernando de Valenzuela): Dobrý den.

Hana Hikelová: Zavedla nebo plánuje španělská vláda zavést v souvislosti s čtvrtečním teroristickým útokem nějaká zvláštní opatření?

Host (Fernando de Valenzuela): No, já si myslím, že zvláštní opatření, zatím se o nich nemluvilo, něco určitě bude. Na nádražích, na větších nádražích, ale zatím se o tom tak nemluví. Tady všichni myslíme na zítřejší den, kdy se konají generální volby.

Hana Hikelová: Španělská vláda považovala za nejpravděpodobnějšího pachatele basickou organizaci ETA, později se španělský tisk přiklonil k verzi, podle níž atentáty spáchala Al-Kaidá, jaký názor převažuje dnes?

Host (Fernando de Valenzuela): Převažuje spíš teda ten druhý názor, že to bude nějaká islámská skupina, ale především převažuje jako mezi lidmi bezradnost. To byla taky hlavní otázka včerejších demonstrací, obrovských masových demonstrací, kde byla jako nejčastější nápis bylo proč a kdo.

Hana Hikelová: Takže je to stále nejasné.

Host (Fernando de Valenzuela): Naprosto. Takhle. Podle mého soudu je to čím dál jasněji, že to asi byla nějaká fundamentalistická skupina, prostě teroristi extrémního islámu,ale pro španělskou vládu z volebního hlediska by bylo mnohem lepší, aby to byla ETA, že.

Hana Hikelová: K těm útokům došlo přesně dva a půl roku po atentátech na New York. Objevila se nějaká obvinění, že třeba zpravodajské služby selhaly, když nedokázaly před útoky varovat, podobně, jako tomu bylo právě ve Spojených státech po 11.září 2001?

Host (Fernando de Valenzuela): To se zatím neobjevilo, bylo by to skutečně obtížný, protože tady takový velký zkušenosti, stejně jako máme velký zkušenosti s ETOU, tak velký zkušenosti s islámským terorismem tady nejsou. Byla tady jedna skupina, skupina Al-Kaidy, ale tady doposavad nebyly žádný teroristický akce podniknutý nebo větší aspoň někým jiným, než ETOU, že ano.

Hana Hikelová: Vy už jste zmínil, zítra čekají Španělsko volby. Podle komentářů ten čtvrteční teroristický útok může pomoci vládnoucí lidové straně premiéra Aznara, která tvrdě prosazuje boj s terorismem, co vy o tom soudíte, i když vy už jste mírně naznačil, že by pro některé bylo lepší, aby to byla ETA.

Host (Fernando de Valenzuela): No, mohlo by to být tak a tak, anebo naopak. Takhle, ty sondáže byly donedávna, poslední byly uveřejněny v pondělí, protože potom platí zákaz uveřejnění sondáže, tak ten rozdíl je minimální mezi populární stranou Aznara a socialisty. Je to rozdíl tedy podle jedněch 4 procent, podle jiných 2 procent a který jako spíše se snižoval. Ten rozdíl by mohlo za normálních okolností dojít k remíze, pokud by ten atentát, to není atentát, to je prostě nepředstavitelný masakr. Když to člověk vidí na vlastní oči, to je prostě něco šílenýho, tak kdyby to byla bývala podnikla ETA, tak to pravděpodobně bylo bývalo sloužilo vládnoucí straně, to se vždycky stává, že vládnoucí strana, když se na ni zaútočí zevnitř, tak dostane za to podporu, že jo. Pokud, jak je pravděpodobně, jak se to pravděpodobně stalo, pokud to byla islámská skupina a vláda se snažila to, řekl bych, tutlat, tak to bude asi pro ni obtížnější. Já si osobně myslím, že pokud to bude mít nějaký vliv, tak to bude spíš proti Aznarovi, ale to Bůh suď.

Hana Hikelová: Já vám děkuji za vaše názory. Tolik španělský novinář Fernando de Valenzuela a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Fernando de Valenzuela): Na slyšenou.

Výprava českých geologů na Antarktidě

Hana Hikelová: Z Antarktidy se tento týden vrátila pětičlenná česká geologická expedice. Naši vědci se na ledový kontinent vypravili po celkem dlouhé době. Jejich úkolem bylo prozkoumat místo, kde bude stát česká polární stanice a také odebrat geologické vzorky pro výzkumné účely. Mým hostem ve studiu je Zdeněk Venera, ředitel České geologické služby. Hezký podvečer.

Host (Zdeněk Venera): Dobrý večer.

Hana Hikelová: Už víme, že česká polární stanice bude na ostrově Jamese Rose, ten je z 80 procent pokrytý ledovcem. Po návratu z expedice naši vědci toto místo označili za nejlepší, které viděli. V čem je nejlepší a podle čeho usuzujeme, že je nejlepší pro tu naši polární stanici?

Host (Zdeněk Venera): PO konzultacích s argentinskými geology, kteří to místo důkladně znají z vlastní zkušenosti, tak nám pomohli vytipovat tuhle konkrétní lokalitu, kde byl v letošním roce ten stanový tábor mých kolegů a na místě oni skutečně mohli potvrdit, že to místo má všechny parametry, které ta stanice vyžaduje, to znamená z hlediska inženýrské geologie ten podklad je dobrý, dostatečně stabilní, je tam dobrý přístup k moři, bude možné poměrně snadno zbudovat nějaké molo pro kotvení člunu, je tam zdroj pitné vody z potůčku, který vzniká z tajícího ledu. Nejsou tam právě žádné shromaždiště ptáků nebo savců, tudíž to ani nebude narušovat ten antarktický život a zkrátka splnilo to všechny tyto parametry a navíc se . . .

Hana Hikelová: Jakou roli tam hraje to, že je z 80 procent pokrytý ledovcem a těch 20 procent netvoří ledovec. Pro to budoucí využití.

Host (Zdeněk Venera): Ano, právě hledala se lokalita, která je dostatečně odledněná, tady těch 20 procent je dostatečná plocha, protože jak pro geologické výzkumy, tak i pro ty další, což bude biologický výzkum zaměřený na nižší organismy, ekologický výzkum provázaný s meteorologií a klimatologií, tak právě pro tohle zaměření výzkumu je nutné, aby tam byla nějaká plocha bez ledu.

Hana Hikelová: Geologové při té expedici sebrali 250 kilogramů vzorků hornin, nižších rostlin. Co z těchto vzorků chcete, obrazně řečeno, vyčíst?

Host (Zdeněk Venera): Jedna věc je úplně základní geologické zmapování toho ostrova nebo začínáme od této lokality, to znamená zakreslit do mapy, jaké přesně horniny se v tom místě vyskytují a další věc jsou potom výzkumy, orientované konkrétnějším směrem a to je například sledování průběhu zalednění během posledních deseti tisíc let, kdy na základě morfologie morén, což jsou kamenné valy kolem ledovců, je možné sledovat, jak ten ledovec postupoval, kdy se rozšiřoval, kdy naopak ustupoval, z toho se pak dá samozřejmě usuzovat na změny teploty, která tam panovala a další detailnější studium pak je takové, že se analyzují horninové vzorky z těch morén a z toho se dá zase usuzovat na to, z jakých vzdáleností, z jakých oblastí ty ledovce přinášely ty kameny, z kterých jsou ty morény posléze tvořeny a potom ještě dalším velmi zajímavým směrem toho výzkumu je datování hornin, kdy je možné pomoci některých minerálů, jako zirkon, monazin, xenatim, zjišťovat absolutní stáří těch hornin a další zajímavost je, že z izotopického složení kyslíku, ať už třeba ze vzorků ledu nebo jiných vzorků je možné usuzovat rovněž na teploty, které panovaly v té době, kdy tento kyslík byl uzavírán do molekul.

Hana Hikelová: K těm teplotám se ještě určitě dostaneme, já se ale vrátím ještě k těm 250 kilogramům vzorků. Mě by docela zajímalo, je nějak vůbec omezeno nějakým pravidly, nějakými zákony, které vzorky se například z Antarktidy mohou v podstatě vyvézt a jak vůbec ty expedice, v jakých podmínkách tam mohou pracovat tak, aby nedošlo k tomu, že každá expedice si odveze nějaké ty desítky kilogramů a po několika letech by nám těch vzorků nemuselo zůstat tolik na Antarktidě.

Host (Zdeněk Venera): Tyhle věci jsou poměrně přesně vymezeny Madridským protokolem, což je dodatečný dokument k Antarktické smlouvě, protokol o ochraně přírody a v zásadě je zákaz vyvážet zkameněliny, minerály, drahé minerály a meteority. V podstatě není problém z Antarktidy dovézt obyčejný vzorek horniny, kámen, který normálně nemá jinou hodnotu, než tu badatelskou, tak s tím není problém, takže samozřejmě tohle musí být respektováno.

Hana Hikelová: Takže to množství není nijak omezeno, pokud . . .

Host (Zdeněk Venera): Ne, ne, to ne. Množství to není, ale například veliký problém je se sběrem meteoritů, protože na Antarktidě na těch ledovcích se velmi dobře sbírají meteority, které jednoduše, z hlediska toho kontrastu jsou dobře nalezitelné a ty meteority, to je extrémně výnosný artikl, takže jsou pořádány i jakoby turistické výpravy, které jsou ale zaměřeny na sběr těchto meteoritů, které jsou potom na burzách velice draho prodávány a je to jeden z velkých problémů.

Hana Hikelová: Na Antarktidě přibývá různých vědeckých expedic, ale vy už jste naznačil, přibývá i to jisté využití v rámci cestovního ruchu, ať už oficiálně nebo i turisté načerno. Jak moc to může uškodit Antarktidě?

Host (Zdeněk Venera): V podstatě je to v současnosti největší hrozba, s kterou se Antarktida a její životní prostředí musí vypořádat, protože ta touha dostávat se na neznámá, opuštěná, neprobádaná místa, ta je veliká, tudíž existují desítky cestovních kanceláři nebo možná i stovky, které jsou specializovány na turistiku v Antarktidě, týká se to hlavně těch vyspělých zemí, protože taková cesta je drahá, to jde do tisíců dolarů, náklady na jednoho člověka, nicméně je to výnosný byznys, takže ty počty turistů v Antarktidě neustále stoupají. Většinou ta výprava probíhá tak, že se jede na luxusní turistické lodi, která má určitou trasu kolem pobřeží, zastavuje na zajímavých lokalitách a ti turisté se jdou podívat na břeh. Je nutno říct, že ty oficiální cestovní kanceláře jsou sdruženy v Mezinárodní asociaci a snaží se dodržovat všechny požadavky toho Madridského protokolu. Takže třeba ty turistické trasy vedou tak, aby to narušování těch přírodních lokalit, hlavně těch živých organismů nebo velkých zvířat, bylo minimální, ale přesto, jako když někde vystoupí na břeh tisíc turistů, tak určitá zátěž z toho vzniká.

Hana Hikelová: Vraťme se ke klimatu na Antarktidě. Zkoumáte také to, jak se v historii měnilo právě klima, jak průmysl znečišťuje přírodu a podobně? Na ostrově Jamese Rose lze pozorovat právě prý i globální oteplování. Američtí vědci dokonce tvrdí, že podle jejich výzkumů za posledních 20 let stoupla obecně teplota na Antarktidě asi o 4 stupně Celsia. Jak se to konkrétně, to globální oteplování, projevuje a k čemu může vést?

Host (Zdeněk Venera): Dají se vidět i na vlastní oči, protože to odledňování, které v současnosti v Antarktidě probíhá, je skutečně velmi patrné, protože například mezi Antarktickým poloostrovem a Ostrovem Jamese Rose je Průliv prince Gustava, který až do poloviny devadesátých let byl celý zamrzlý, byl pokrytý šelfovým ledem a od té poloviny devadesátých let ten led zmizel, samozřejmě zamrzá to v zimním období, ale v letním období nyní je to volné a toho využívají i tedy, zatím ojediněle, turistické lodě, protože je poměrně atraktivní plavba kolem tohoto ostrova. Ale i jinak se dá vidět i ústup těch pevninských ledovců. Ovšem je to ústup v těch okrajových částech Antarktidy nebo na těch ostrovech, ale zase naopak v té kontinentální části, tam přibývá celkově té ledové hmoty, protože jsou vyšší srážky a ten led v té kontinentální části má možnost akumulovat.

Hana Hikelová: Tolik můj dnešní host ve studiu Zdeněk Venera, ředitel České geologické služby. Já vám děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Zdeněk Venera): Já děkuju za zájem a těším se na slyšenou též.

Sobotní fejeton Jana Pokorného

Hana Hikelová: I můj kolega Jan Pokorný pátrá nyní v zahraničí, jestli by nemohl do Česka přivézt také něco užitečného. Jak ho znám, vzorky hornin to zřejmě nebudou. Více se dozvíte z jeho pravidelného sobotního fejetonu.

Jan Pokorný: "Geologové přivezli z Antarktidy jistě řadu pozoruhodných zjištění a stovky kilogramů hornin. To naše momentální rodinná expedice má s tou antarktickou společného snad jen zkoumání ledovce, i když ten, na který se denně odtud z rakouského Ramsau díváme, se jmenuje Dachstein a je Čechům důvěrně známý. Tak známý, že když vedle vás na snowboardu elegantně zastaví bývalý ministr a poslanec, říkáte si, zda je ještě vůbec kam utéct a jestli ta turistika po Antarktidě přece jen nemá své určité půvaby.

Naše výprava rozhodně nepřiveze do České republiky souřadnice k vybudování vědecké stanice, asi tady v Ramsau a blízkém okolí nenarazíme hned tak na pozůstatky dinosaura, zachované pravěké stromy nebo tulení mumie. Můžeme odtud ale poslat průlomová zjištění, která patrně zásadně změní dosud zavedené postupy vlekařů a hoteliérů, třeba v Krkonoších. Tak tedy. Majitel penzionu, který jsme si namátkou vybrali, nám podal na přivítanou po sklence lahodné ostružinové kořalky. Večer navíc dospělé členy expedice pozval na láhev červeného a druhý den tento postup opakoval. A to nemluvím o tom, že před časem na náš telefonický dotaz, zda by bylo možné vzít si do jeho penzionu s sebou psa, odepsal faxem - Hund is willkommen.

Obsluha lanovky na horu Ritisberg, ačkoliv jsme přišli v plném počtu, 4 dospělí a 3 děti, nám dala první jízdu zadarmo, ať si prý vyzkoušíme, jestli nám budou sjezdovky vyhovovat. A když dneska ráno lanovkář na hoře Prugerm vyhlížel autora tohoto fejetonu, který hned při prvním průchodu turniketem ztratil celodenní permanentku, tuto mu s úsměvem podával a popřál co nejméně ztrát při pobytu v horách, nešlo jinak, než tato zjištění vyslat rychle k nám do hor."

Hana Hikelová: To byly tedy alespoň některé události, které nás zaujaly v tomto týdnu. K jakým tahům dojde na naší i mezinárodní, nejen politické scéně a jak se vytáhnou jejich aktéři, o tom zase za týden po 17. hodině. Příjemný poslední zimní víkend vám přeje Hana Hikelová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.