Hornické bratrstvo na Slovensku oprašuje dávné tradice

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Posláním hornického bratrstva je pečovat o místní historický odkaz

Slovensko dělá inventuru svého nehmotného bohatství. Do národního seznamu unikátních tradic, obyčejů a dovedností přibylo tento týden několik položek. Mezi nimi nechybí ani činnost hornického bratrstva ve vesnici Špania Dolina. Je to unikátní pozůstatek po německém osídlení a po těžbě drahých kovů na středním Slovensku. Jednou by se tahle tradice mohla ucházet i o zápis do prestižního seznamu UNESCO.

Mistr hornického bratrstva Herrengrund Andrej Sitár je povoláním gynekolog. Lékařskou uniformu už však řadu let pravidelně mění za tu hornickou.

Udržet historický odkaz

„Fungujeme pět let, ale vlastně jsme fungovali vždy – například za komunismu jako historický kroužek,“ vypráví. „Momentálně máme 52 členů. Naším hlavním cílem je zachovávat místní původní zvyky.“

Ve zdejší oblasti se od pradávna těžila měď. Ve středověku znala místní měděné doly celá Evropa. Posláním hornického bratrstva je pečovat o tenhle historický odkaz.

„Hornické bratrstvo má povinnost zachovávat tradici z roku 1460, které se říká aušusnické služby. Mezi ně patří hornický pochod, svatba nebo pohřeb,“ vypočítává Andrej Sitár.

Péče o tradice jako svatá povinnost

Právě tyto takzvané aušusnické služby, tedy veřejná vystoupení členů hornického bratrstva v uniformách a s insigniemi, jsou tak unikátní, že se dostaly na celoslovenský seznam nehmotného kulturního dědictví. Je to předstupeň k tomu, aby se jednou ocitly i na seznamu světového dědictví UNESCO.

Mistr hornického bratrstva Herrengrund Andrej Sitár je povoláním gynekolog

Při slavnostním zápisu na seznam měli na sobě všichni členové bratrstva, jak se patří, tmavé uniformy. Ostatně každý nový člen do pětatřiceti let dostane od bratrstva na uvítanou parádní uniformu. Jako třeba Martin Kvietok, který je ve 32 letech vůbec nejmladším členem.

„Pokud se o tradice nezačne starat i mladá generace, pak zaniknou,“ varuje. „Slovenská kultura by pak zmizela ve světové globalizační vlně. Péči o naše tradice tak vnímám jako svou svatou povinnost.“

Podle mistra Andreje Sitára by Slováci měli být na svou hornickou historii hrdí. Zvedlo by jim to prý sebevědomí. „Chceme-li budovat národní hrdost, musíme si uvědomit, co se tu dělalo a jaký to mělo ohlas ve světě,“ domnívá se.

Po stopách měděné historie

Členem bratrstva se může stát každý, kdo má vztah k hornictví a kdo může bratrstvu něčím pomoct. Třeba Martin je archeolog, a tak přispívá tím, co umí. Hledá důkazy o tom, že těžba mědi ve Španie Dolině byla opravdu tak velkolepá, jak se to o ní traduje.

„Chodím do terénu odmalička. Snažíme se dokázat, že místní oblast byla hospodářským motorem středověké Evropy,“ přibližuje.

Ve středověku znala místní měděné doly celá Evropa

Měděná éra skončila ve Španie Dolině v polovině 80. let minulého století, kdy se tu vyrobila poslední měď. V minulých letech se z měděných dolů postupně stala vyhledávaná turistická atrakce. Hornické bratrstvo provozuje muzeum, organizuje prohlídky po okolí a zpřístupňuje nové naučné stezky.

autor: vob
Spustit audio

Související

  • Folklór jako antidepresivum

    Kdybyste chtěli projet Slovenskem a nezavadit přitom ani o kousek folklóru, museli byste mít nejspíš klapky na očích. Lidové umění je na Slovensku prakticky všudypř...