Horákovi mi zajišťují náctileté fanynky, směje se herec Götz chovající lásku k funerálnímu umění

Co hrobník v Teorii tygra, ten se z vás stal jak?

To byla náhoda, protože jsem byl na natáčení a měl jsem hrát jinou roli, ale herec, který měl hrát hrobníka, zaspal. Poprosil mě režisér – a já jsem se pak ptal kolegů, kteří toho zaspalého znali, jestli to nevadí a oni říkali, že ne, že naopak mu pomůžu – takže jsem to vzal. Tím jsem se stal prvním hrobníkem a nastartovala se má asi tříletá éra hrobníků.

Čtěte také

Ruskou duši bych nepřeceňoval. Nadávali mi tam, že jsem nefachčenko, usmívá se herec Marek Pospíchal

Hrobníka jste hrál i v inscenaci Lebka z Connemary v ústeckém Činoherním studiu. Takže vám ta role zřejmě sedí.

Ta inscenace byla krásná. To mě oslovil Honza Jankovský, který byl členem činoherního souboru, teď už tam jenom hostuje a je na volné noze. On měl takový sen režírovat tuhle věc, vybral si mě k tomu a byla to krásná spolupráce, moc rád na to vzpomínám.

No a ti hrobníci: to mě baví proto, že... mám dokonce takovou lásku k funerálnímu umění. Právě s Igorem Barešem, mým úhlavním kamarádem, objíždíme různé hřbitovy tu a tam a fotíme si je. Dokonce když jsem byl ve finanční nouzi, uvažoval jsem, že půjdu do Irska dělat hrobníka. Ale žena mi to rozmluvila.

A proč do Irska?

Nevím... ne, já vím vlastně. Protože jsem četl nějaký inzerát v metru ‚přijmeme hrobníky do Irska‘. Nebylo to takhle jasně napsáno, ale bylo to tam skryto.

Čtěte také

Dokud postava nemá správné jméno, nedokážu psát. Inspiruji se i na hřbitovech, říká Zdeněk Svěrák

Když objíždíte ty hřbitovy, co fotíte? Náhrobky?

Náhrobky... tam nic jiného není, že jo. Nebo nějaké sochy.

Čím vás to fascinuje? Proč zrovna hřbitovy?

Já nevím. Možná to souvisí s tím, že jsem jeden čas, asi před pětadvaceti lety, četl knížku, která se jmenovala Kamenné pokání. Napsal ji sochař Vladimír Preclík a bylo to o smírčích křížích v Čechách a na Moravě. A mě to začalo bavit, protože k tomu byly napsané zajímavé příběhy, ke každému tomu kameni se pojí nějaký příběh. Začal jsem to objíždět s Igorem Barešem, začalo nás to bavit a to už byl jen krůček k dalším věcem kolem pohřbívání.

Hrál jste mimo jiné v seriálech Zdivočelá země, Kriminálka Anděl, Horákovi, Pustina, Ohnivé kuře, Vzteklina. Kterou z těch dosavadních seriálových rolí považujete za zásadní?

Asi určitě Horákovi, protože to byla role největší z těch jmenovaných. Potom ještě Pustina, protože byla ve své době výjimečný seriál a bylo mi ctí se na tom podílet. Ale ti Horákovi jsou vtipní v tom, že jak se to každý rok opakuje, tak mi neustále dorůstají náctileté fanynky.