Honza Dědek: V devadesátých letech stačilo heslo Václav Havel a na rozhovor kývly světové celebrity

Jak reagujete, když vám někdo ve dvaceti tvrdí „jasné pravdy“?

Tak nasadíte mírnou shovívavost. Ale když to má někdo v hlavě srovnanější, ukáže vám jiné pohledy na svět, kterých v padesáti už nejsme schopni. Dělal jsem rozhovor s herečkou Terezou Těžkou o polyamorii – o tom si s padesátiletým člověkem nepopovídáte. V pohledu na svět mladých lidí je leccos poutavého a zajímavého.

Čtěte také

Zkontaktoval nás člověk, který měl doma stejně staré dcery, říkají protagonistky filmu V síti

Toužil jste se někdy k nějakému rozhovoru po letech vrátit?

Asi ano. Kdysi jsem měl takovou ideu, že bych zpovídal lidi své generace, se kterými jsem dělal rozhovor v pětadvaceti, ve třiceti, a položil jim stejné otázky v padesáti sedmdesáti letech. Ještě se to nestalo. Ale je pravda, že v pořadu se člověk vrací, stejné lidi tam má opakovaně třeba po pěti deseti letech – a tam určité postupy vidět jsou.

V devadesátých letech bylo možné leccos. Jak na ně vzpomínáte?

Na začátku devadesátých let byl prezidentem Václav Havel a to jméno otevíralo dveře. Rozhodl jsem se jet do Británie a dostal jsem v redakci časopisu Rock & Pop hlavičkový papír, kde stálo: Toto je novinář z hudebního časopisu. Prosím, pomozte mu.

Chodil jsem s tím zadním vchodem, protože jsem neměl peníze na koncerty, a ono to fakt fungovalo. Dokonce i v Manchesteru na koncertě The Cure. Ochranka si napřed klepala na hlavu a já si říkal, že mě vyvedou. Ale nějakým zázrakem se objevil Robert Smith a proběhlo tam heslo Václav Havel a Franz Kafka Prague – a to stačilo.

Lou Reed, bývalý frontman skupiny Velvet Underground, během své návštěvy Prahy. Na snímku s Václavem Havlem |foto:Post Bellum

Zklamal vás naopak někdo?

Strašně mě nebavil rozhovor s Lou Reedem, a to ho mám strašně rád. Nezajímaly ho žádné otázky. Bylo to v době, kdy byl prezident Havel po operaci a Lou Reed se ptal mě, jak se daří panu prezidentovi a co u nás a jestli fungují Plastici... Byl strašně protivný a vyptával se spíš on, což chápu, ale ze strany novináře to nebylo fajn.

Dnes už se rozhovory s celebritami nezískávají takhle snadno...

Mám pocit, že v hudební oblasti to skončilo v těch devadesátých letech. Kapely byly placeny od desky, z každé měly peníze, což dnes nefunguje. Strašně se změnilo PR. Tehdy jste kvůli nové desce musel dávat rozhovor do časopisu nebo televize. Dneska si uděláte video ze studia, dáte ho na Instagram a sleduje vás X milionů lidí. A když poskytnete rozhovor, tak pro Time, Vogue a obrovská média. Nějaké časopisy v Čechách jsou pro světové hvězdy naprostá ztráta času.

S kým Honza Dědek rozhovor udělat nestihl a dnes ho to mrzí? Jak se připravit na rozhovor s člověkem, o němž už víte úplně všechno? A proč už se nechce vrátit ke psaní? Poslechněte si celý rozhovor.