Homosexuálové v Libanonu
Homosexuálové stále nemají jednoduchou situaci v mnoha koutech světa. Legislativa je leckde staví mimo zákon, náboženství a konzervativní prostředí je vytlačuje na okraj společnosti. Své věci často škodí samotní homosexuálové, když jejich otevřené pochody a demonstrace vyvolávají více nenávisti než pochopení. To vše se odehrává i na Blízkém východě. Libanon je na tamní poměry velmi liberální zemí, ale i tady musejí homosexuálové dobře zvažovat, jak za své zájmy bojovat.
"Byl tady člověk, o kterém to jeho rodiče věděli, a pořád se ho snažili změnit. Ale samozřejmě to nešlo. Takže ho pronásledovali a několikrát se ho pokusili zabít. Tehdy se naše organizace HELEM rozhodla poslat ho do Turecka. Za dva roky se situace zlepšila, proto se vrátil do Libanonu." Aktivista organizace HELEM mi v baru pro gaye a lesbičky popisuje osud člověka, který kvůli své homosexuální orientaci málem přišel o život. Případ je ale extrém, vybočující z přece jen povzbudivější libanonské reality.
Organizace HELEM vede v Bejrútu psychologickou poradnu pro homosexuály, a pořádá osvětové programy pro veřejnost. Její šéf, Georges Azzi, má pracovnu ve velkém starém domě, poničeném občanskou válkou. "Hodně lidí bylo přesvědčeno, že homosexuálové v Libanonu vůbec nejsou. Navíc je tu homosexualita pořád ilegální. Není tu žádná diskriminace a hon na gaye, protože ale stojíme mimo zákon, nemůžeme vlastně ani žádat o policejní ochranu."
HELEM se tedy snaží odstranit z legislativy paragraf, který vyměřuje za tzv. sexuální aktivity odporující přírodě až rok vězení. Potýkat se ale musí i s nepřátelskými úředníky. Dokonce i ministerstvu zdravotnictví prý dlouho trvalo pochopit, že bez přístupu do komunity nelze bojovat proti AIDS. "Testujeme HIV od ledna, a zatím přišlo asi 140 lidí. Čtyři z nich byli pozitivní a je zajímavé, že se nenakazili v Evropě, kterou si každý spojuje s nevázaným sexem. Stalo se to v jedné velmi konzervativní arabské zemi."
V Libanonu žijí hlavně muslimové a křesťané. Ptám se George, která z těchto skupin má k homosexuálům větší výhrady. "Pokud chcete dostat jinak znesvářené náboženské vůdce dohromady, promluvte před nimi o homosexualitě. Oproti okolním arabským zemím jsou tu ale svobodná média a svoboda sdružování. Libanon je navíc hodně pestrou společností, takže když má s homosexualitou problém křesťan, uklidňuje se: 'To není v mé rodině, to se týká muslimů'. A muslimové zase tvrdí, že homosexuálové mohou být jedině mezi křesťany."
Pojďme tedy zpátky do gay baru, kde jsou pohromadě vyznavači obou náboženství. Šestadvacetiletý Sharbel říká: "Moji rodiče ani přátelé nemají s mou orientací žádný problém, pořád je ale dost rodin, kde chtějí homosexuály léčit. Myslí si, že je to psychická choroba, kterou je možné odstranit."
Libanonští homosexuálové jsou tedy na poloviční cestě mezi netolerantní společností a Západem, který už snese prakticky cokoliv. Budou tedy také volat třeba po možnosti registrovaného partnerství? "To není v našich plánech, možná někdy v budoucnu. Vždyť v Libanonu ještě nejsou možné ani civilní sňatky mezi heterosexuály."
