Hledání bohemik
Práce českého novináře v zahraničí neznamená jenom podávat zprávy o důležitých a zajímavých událostech ze života té které země. Někdy musí reportér hledat naopak informace, které tamní obyvatele vůbec nezajímají a nemají pro ně žádný význam. O to více ale mají zajímat českého žurnalistu.
Poprvé jsem na to narazil před deseti lety. Vrátil jsem se po třech měsících z Íránu a Pákistánu a zkušený redakční kolega se poťouchle zeptal: Jestlipak jsi dělal to, co má dělat správný český novinář?
Byl jsem na rozpacích. Na cestách jsem sledoval, spíš co dělají ostřílení zahraniční reportéři. A teď po mně kolega Honza chtěl nějakou zvláštní českou dovednost?
Naštěstí to vzápětí vysvětlil. Konkrétně se zeptal, jestli jsem pátral po českých věcech. Naivně a radostně jsem začal odříkávat:
Ano. V Pešávaru jsem v dílně na výrobu samopalů viděl československou vrtačku. V Teheránu mi zase v palácích zabavených šáhovi ukazovali "naše" křišťálové lustry...
A v tom mi to došlo - kolega si ze mě utahoval! Lépe řečeno - trefoval se do skutečnosti, že čeští novináři musejí velikost našeho národa dokazovat vyhledáváním takzvaných bohemik.
Jde o témata, které někdy mají jedinou, ale zato naprosto stěžejní hodnotu. Souvisejí nějak s Českou republikou. Mohou to být reportáže o krajanech, o často jinak neznámých umělcích na cestách, o českých výrobcích, o tom co si kdo o myslí o Češích a jejich fotbalistech...
Proč tím nejsou tolik posedlí třeba Američané? Možná je to tím, že mají přeci jenom větší zemi s poněkud přebujelými ambicemi, a tak má jejich žurnalistika zase úplně jiné mouchy. A tak jsem začal pátrat, jak jsou na tom novinářští kolegové ze zemí srovnatelných s Českem.
Dozvěděl jsem se třeba, že když nedávno vypukla mediální hysterie z prasečí chřipky, izraelští novináři byli zprvu velmi rezervovaní. Za startovní výstřel k zapojení do globálního běsnění považovali, že chřipka dostane nějaký židovský prvek. Dostala ho záhy v podobě izraelských turistů, kteří se s chřipkou vrátili z Mexika. A téma přeskočilo z rubriky zahraničních drobností na titulní stránky.
Že to podobně jako u nás chodí i v 16milionovém Nizozemsku, mi zas potvrdil holandský kolega. Jak mi řekl, největší událostí, o které by odsud mohl informovat, by nebylo uzavření blízkovýchodního míru, ale nehoda nizozemského letadla na telavivském letišti.
Na taková témata ale rozhodně čekat nemusím. Holanďané nemají žádné pořádné automobilky. Já se ale mohu kochat třeba pohledem na flotilu izraelských taxíků. Je to sice už trochu německé, ale pořád bohemikum.
Břetislav Tureček, Český rozhlas, Jeruzalém
